Deník kočičího intelektuála
Petra Polsen
Kniha zachycuje postřehy kocoura o životě „svých lidí“. Jeho údiv nad tím, proč „Příroda na samotný vrchol postavila tvora, který je ve tmě slepý jako kotě, spotřebuje hektolitry vody a chemikálií na to, aby se umyl, a kdyby se měl živit lovem, brzy by pošel hlady“ zdaleka není jeho jedinou úvahou, která by nám, lidem, mohla stát za zamyšlení. Kniha je protkána poutavou dějovou linkou a je napsána jemně ironickým a zároveň laskavým humorem. Deník kočičího intelektuála je věnován nejen „všem kočičím intelektuálům a jejich lidem.“ Byl napsán pro ty, kteří se chtějí pobavit a zároveň se nebojí pohlédnout na člověka jako na tvora, který zdaleka není dokonalý, i když si to mnohdy rád myslí.... celý text
Přidat komentář
Knížky psané kočkou, psem apod. nabízejí možnost odstupu a jiného úhlu pohledu na realitu. Autorka se rozhodla pro kocoura rádoby přemoudřele nadřazeného a arogantně protivného (a tím jakoby přitakala těm, co nemají rádi kočky). Bohužel.
Odloženo.
Tak trochu netradičně pojatá knížečka. V záměrně infantilním stylu autorka načrtává poměrně závažné, někdy až tragické životní události Kocourových "lidí". Škoda jen, že nikdy nejde více do hloubky a tak v podstatě zůstává na čtenáři, co si o tom všem má myslet (snad až na reportáže na televizi Nova). Na druhou stranu nabízí zábavné vykreslení intelektuálovi povahy, spojené s odlehčeným stylem a rychlým tempem vyprávění.
Pěkné čtení. Chvíli se cítíte kocourem, jemně předete a řádky se mění v prsty, hladící vaši duši.
Dárek pro mě jako "psího člověka" trochu natruc. Zápletky hlavních postav zajímavé, rozuzlení někdy hodně neuvěřitelné, některé pasáže nudí, ale čtení hezky ubíhá a člověk je za chvilku na konci příběhu. Zůstávají i otazníky, o kterých přemýšlím dál. Taková oddychovka.