Deník legionáře
Jindřich Bejl
Deník Jindřicha Bejla pokrývá období od 25. 7. 1914 do 14. 6. 1920. Zaznamenává autorovy zkušenosti ze srbské a ruské fronty, zajetí a formování československých legií v Rusku. Následně zachycuje okolnosti boje proti německým a rakouským vojskům, a poté dlouhý a vyčerpávající zápas o bezpečný návrat legií do vlasti, úspěšně završený plavbou z Vladivostoku do Terstu. To vše na pozadí dějinotvorných událostí, které nesmazatelně ovlivnily nejenom vznik našeho samostatného státu a poválečné uspořádání Ruska, ale i celé 20. století. Publikace je doplněna bohatým fotografickým doprovodem z archivu autora.... celý text
Přidat komentář
20ti letému Jindřichu Bejlovi přišlo celkem výhodné se stát c. k. důstojníkem v záloze, protože pak měl kratší „základní vojenskou službu“: místo na 3 roky jenom na 1 rok a také jednodušší .
V té době nikdo v žádnou válku nevěřil, ale pak přišel rok 1914, atentát v Sarajevu a Jindřich musel ve svých 23 letech do války s 11. pěším plukem.
Byl raněný, prošel zajateckým táborem, byl u zrodu Československých legií v Rusku a vrátil se domů živý. Takže ano, tenhle životní osud na knihu rozhodně dá.
Velmi zajímavá kniha které vám jasně představí a dá pocítit pohnutky, duševní pochody a stav tehdejší doby. Vše je barvítě líčeno a probíráno. Tehdejší již 100let stará historie vám ožije a zhmotni se před očima. Text není strojený, není fatalistický, není negativní. Je popsán živě a rozebírá osobní život Rakuherskeho vojáka pak zajatce, dobrovolně, legionáře. Ukazuje jak se lidé seznamovací, jak dívky toužili po obětí a po stáhnutí sukénky. Jak vojáci jsou obyčejní lidé a líčí tehdejší svět tak jak jste si ho asi nepredstavovali. Jako barevný, živí a krásný, byť ničený intrikami mocností, které neberou ohledy na nic než na sebe.
Zajimave (pro nekoho, kdo ma o prvni svetove jen povrchni znalosti), ale preci jen trochu moc dlouhe/nudne. Na jeden zatah bych to nedal, tak jsem si daval vzdy par kapitol mezi ctenim jinych knih a hned to bylo stravitelnejsi.
Kniha je obzvláště zajímavá autorovými vzpomínkami na jiné osobnosti (Číla, Krejčí, Syrový, Medek, apod.) legionářské anabáze, které se často rozcházejí s pozdějšími "oficiálními" výklady v legionářské literatuře.
Dobrá kniha psaná formou deníku. Chvílemi mě trošku nudila, ale je to nejspíš tím, že je psána přímo v dění událostí a ne až jako vzpomínky po válce. Kdo se zajímá o první světovou válku, mohu doporučit.
Výborná kniha, takhle by se měl učit dějepis - na příběhu konkrétního člověka ( já vím, že jsou to subjektivní zápisky, ale přesto...)