Deník legionáře
Jindřich Bejl
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
20ti letému Jindřichu Bejlovi přišlo celkem výhodné se stát c. k. důstojníkem v záloze, protože pak měl kratší „základní vojenskou službu“: místo na 3 roky jenom na 1 rok a také jednodušší .
V té době nikdo v žádnou válku nevěřil, ale pak přišel rok 1914, atentát v Sarajevu a Jindřich musel ve svých 23 letech do války s 11. pěším plukem.
Byl raněný, prošel zajateckým táborem, byl u zrodu Československých legií v Rusku a vrátil se domů živý. Takže ano, tenhle životní osud na knihu rozhodně dá.
Velmi zajímavá kniha které vám jasně představí a dá pocítit pohnutky, duševní pochody a stav tehdejší doby. Vše je barvítě líčeno a probíráno. Tehdejší již 100let stará historie vám ožije a zhmotni se před očima. Text není strojený, není fatalistický, není negativní. Je popsán živě a rozebírá osobní život Rakuherskeho vojáka pak zajatce, dobrovolně, legionáře. Ukazuje jak se lidé seznamovací, jak dívky toužili po obětí a po stáhnutí sukénky. Jak vojáci jsou obyčejní lidé a líčí tehdejší svět tak jak jste si ho asi nepredstavovali. Jako barevný, živí a krásný, byť ničený intrikami mocností, které neberou ohledy na nic než na sebe.
Zajimave (pro nekoho, kdo ma o prvni svetove jen povrchni znalosti), ale preci jen trochu moc dlouhe/nudne. Na jeden zatah bych to nedal, tak jsem si daval vzdy par kapitol mezi ctenim jinych knih a hned to bylo stravitelnejsi.
Kniha je obzvláště zajímavá autorovými vzpomínkami na jiné osobnosti (Číla, Krejčí, Syrový, Medek, apod.) legionářské anabáze, které se často rozcházejí s pozdějšími "oficiálními" výklady v legionářské literatuře.
Dobrá kniha psaná formou deníku. Chvílemi mě trošku nudila, ale je to nejspíš tím, že je psána přímo v dění událostí a ne až jako vzpomínky po válce. Kdo se zajímá o první světovou válku, mohu doporučit.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) životopisy, biografie paměti, memoáry vojenství Československé legie legionáři vznik ČSR (1918) Československá obec legionářská
Výborná kniha, takhle by se měl učit dějepis - na příběhu konkrétního člověka ( já vím, že jsou to subjektivní zápisky, ale přesto...)