Deník mý zoufalý lásky
Liz Rettig
Láska je opravdu slepá a Kelly Ann nevidí, jak je její vyvolený sobecký a hrubý, ale ani jí nedochází, že existuje někdo jiný. Někdo, kdo by jí rád snesl modré z nebe. Podaří se jejím věrným kamarádkám otevřít jí oči? Než Kelly Ann prohlédne, musí projít nelehkou cestou plnou typických bláznivých teenagerovských problémů se sestrou, rodiči, kamarádkami i učiteli. ... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2006 , Mladá frontaOriginální název:
My desparate love diary
více info...
Přidat komentář
Popravdě mě kniha velice mile překvapila. Byla vtipná, Kelly Ann byla velice naivní ohledně G. ale alespoň jsem se nasmála :-D no a Chris byl zlatíčko, moc jsem mu přála dobrý konec. No a ta divadelní zkouška :-D
Knížka se mi líbila, knihy ve formě deníku mám ráda. Akorát mi hlavní postava přišla hodně naivní ohledně G. :D.
Jasně, že je to trochu hloupoučké a naivní, ale kdo takový v pubertě nebyl? :-) :-) Já třeba jo :-D A dost mě to vrátilo do doby, kdy jsem toužila sedět v autobuse na tomhle KONKRÉTNÍM místě, protože před malou chvilkou na něm seděl ON - mého srdce šampióóóón! :-D
Dospívající Kelly Ann a její dvě BFF Liz (psychoterapeutka) a Stephanie (trochu rozmazlená, trochu rozhoďnožka, ale kdo takovou kamarádku nemá, že? :-D ) řeší své nejdůležitější problémy ve vesmíru - Kellyinu těhotnou sestru, mámu, co si našla mladého číšníka na dovolené ve Španělsku, pocit, že kdyby byla blond a měla prsa, všechno by šlo lépe (tenhle pocit moc dobře znám :-X :-D )
Fajn anglický humor. :-)
Ukázka:
Sobota, 20. května
Juliana vyrazili. Protože ho prodej služeb po telefonu příšerně nudil, přihlásil se jako záskok za nemocnýho řidiče pohřebního vozu. Po smutečním obřadu vyzvedl rakev z kostela a auta s pozůstalými za ním jela na hřbitov, kde ale zabloudil, protože nemohl najít příslušnej hrob.
Pondělí, 22. května
Po písemce z dějáku náš učitel řekl tohle: Za prvé, americký boj o nezávislost se odehrál před druhou světovou válkou, ne po ní a vyhráli Američané a ne Britové.
A za druhé, když už jsme u druhé světové války, Polsko nenapadlo Německo. Mussolini nebyl na naší straně. Země na naší straně se nazývaly Spojenci, ne "dobráci", a o nepřátelích by se v historickém pojednání nemělo psát jako o "fašistických hajzlech" bez ohledu na to, co říká něčí dědeček.
:-) :-) :-)