Deník naší babičky
Milada Podivínová
Román ve formě deníku, jehož děj se odehrává v Rosicích. V tomto idylickém příběhu vzpomíná na své mládí, přátelství a první lásky.
Přidat komentář
V první polovině Stáňa vypráví o svém každodenním životě: doma v rodině, ve sklárně a především o mužích, kteří se jí (a její nejlepší kamarádce Nadě) líbí a se kterými chodí. Od druhé poloviny pak nastupuje jako ošetřovatelka do ústavu v Brně k sirotkům, konkrétně nejprve k batolatům, pak pracuje u kojenců. Životní postoje se jí i Nadě v průběhu let mění, vyspívají, ideály se ztrácejí. Na konci Naďa otěhotní s nějakým floutkem, naštěstí potkává muže, který si ji vezme. Tím Stáňa ztrácí kamarádku.
První část je naivní, moc mě nezaujala, víc se mi líbil popis chodu v sirotčinci. To, jak děti stále toužily po rodičích ("Byla jedna holcicta a ta sla do lesa - a tam se jí nalodila maminta - a ta měla zlatou vězdu na čele."), jaký přísný režim tam vládl, jak některé umřely.. Chyběl mi nějaký závěr, když to má být deník babičky - ani není zmínka, koho si nakonec vzala..
No nevím,nijak mi tak kniha nenadchla.
První polovina k nepřečkání,jen obě kamarádky vzdychali koho milujou a koho ne.
Druhá půlka byla o malinko lepší,bo popisovala život s dětmi v ústavu.