Deník – řekněte jim, že sametová

05.04.2021

Tahle kniha čtenáře dostane přímo do dění. Vedeno v několika časových a dějových osách (je to fajn proložit ty všechny zasedání příběhy z osobního života), ale nebojte po čase si na to zvyknete a fakt se to čte moc dobře. Za mě parádní kronika této velmi zajímavé doby.

30.01.2020

Tak tohle je skutečný deník. Martina dost respektuji, jak za jeho postoje v době revoluce, tak za jeho pozdější působení v politice. Dost dlouho mi trvalo, než jsem vlastně pochopil systém knihy. Tomu střídání příběhových rovin jsem dlouho nemohl přijít na chuť, nicméně, jak člověk pochopí a prokoukne systém knihy a je fanouškem historie, pak se do knihy začte a příběh revoluce jej plně polapí.

19.11.2014

Tohle je ta pravá kronika 17. listopadu. Mejstřík knihu sepsal dřív, než se obecně vžily pojmy jako "privatizace při zhasnutém světle", i proto mohl být veřejně ocejchován za naivního pomatence. Čas mu dal za pravdu víc, než by mnohé z nás před lety vůbec napadlo. Sametová revoluce? Po téhle knize už jen Ukradená revoluce.

09.12.2013

Takže - dočetla jsem. Téměř rok mi to trvalo, ale stálo to rozhodně za to! Jak jsem již řekla v komentáři napsaném v době, kdy jsem ještě zdaleka netušila, zda se mi vůbec podaří dojít na konec knížky, příběh je hodně členitý a složitý, točí se okolo tolika věcí! Motto knihy „Najdete zde téměř všechno o autorovi, velmi mnoho o studentských aktivitách před listopadem 1989 a nemálo věcí o sobě samých,“ - opravdu se podařilo. Vážně tu nejde jen o tu Sametovou revoluci, dokonce ani jen o studenty, kteří proti režitmu protestovali už před listopadem 1989. Jde tu o mnohem víc. Těžko to přímo popsat... ale myslím že fakt, že jsem nad knihou strávila takřka jeden rok, přičemž jsem třeba týden či dva knihu vždy htlala, pak ji nechala pár měsíců ležet ladem, abych se k ní nakonec zase vrátila... to už o něčem vypovídá. Například, M. Mejstřík, či spíše jeho vyprávění, mě přivedlo k snad prvnímu vážném přemýšelní o víře jako takové...
A byla jsem v podstatě příjemně překvapena záverečným pohledem autora na samotnou Sametovou revoluci... respektive, že - ač její přímý účastník, ji neopěvuje jako to bývá často zvykem, ale vidí a přiznává i ty horší stránky. Hlavně tedy ten fakt, že to asi nebyla úplně náhoda. A že ti studenti, kteří tedy nechali na Národní svoji krev, si to takhle rozhodně nepředstavovali - respektive, s něčím takovým vůbec nepočítali a mimo jiné - název Sametová třeba ani nepovažují za nejšťastněji zvolený.
I když, jakožko nepaměntník mohu jen těžko soudit, jak to vlastně tenkrát bylo....
Deník MM má skvělou atmosféru! Skrývá v sobě hodně věcí k zamyšlení. Rozhodně doporučuji, jen se připravte, na první sousto to nevstřebáte... Když ale vytrváte, o to víc vás pak možná knížka osloví....