Deník rodícího se otce
Milan Tesař

Vztah otce a syna je věčné téma literatury... V románu Milana Tesaře, ikonického redaktora časopisu Reflex, je navíc obsaženo v různých podobách. Ta hlavní je sevřena v čase, kdy ústřední postava knihy, čtyřicetiletý novinář Simon, čeká se svou manželkou dítě, syna. Vedlejší, nicméně důležitá osa příběhu se pak týká Simonova vztahu k otci, stárnoucímu kytarovému virtuosovi. A je tu i barvitá vzpomínka tohoto hudebníka na jeho vlastního tátu, jenž roku 1949 emigroval do Brazílie. Román se odvíjí v atmosféře napětí, drobounkých střípků humoru a současně i smutku, z nějž novináře Simona vykoupí jeho čerstvě narozený syn. Zároveň se v osudech klíčových hrdinů rozevírají moderní dějiny naší země. Otázky emigrace, výslechy v kancelářích StB a jejich stopy ukryté se zrádným svědectvím v archivech, český pohled na země daleko za naším obzorem. Příběh zavádí čtenáře i do Itálie, do Brazílie a do Spojených států. Až do samého závěru se románem vinou Simonovy pochyby: nečekám, proboha, další dítě se svou někdejší přítelkyní, nyní už nebezpečnou hysterkou? Jsem skutečně synem svého otce, fanfarónského muzikanta? Porodí má žena hezkého, zdravého kluka? Rozuzlení je nakonec šťastné, tak jak to občas bývá i v životě. ... celý text
Přidat komentář


Mile mne překvapila dějová linie z Brazílie a vlastně i celkové zpracování deníku. Bez přeslazeného očekávání, spíše jen popis reality a vžívání se do otcovské role kdy si hlavní hrdina ujasňuje i vztahy s otcem vlastním a řeší i vztahy svého dědečka a jeho syna.


Konečně se zadařilo a z hlavního hrdiny je otec-čekatel. Jeho letora neurotika před něho ihned staví potíže skutečné i výkřiky jeho mučené duše. Tak, jak se vypořádává s postupujícím těhotenstvím své ženy, vrací se v čase a zevrubnému zkoumání podrobuje minulost svého otce, kterého - zdá se mu- zná tak málo.¨
I přesto, že jsme nevěděla, do čeho jdu, kniha nezklamala a neurazila.


Není to další "třeskutě vtipná" příručka, anotace téma a obsah vystihla dobře. Je to jemně vtipné, upřímné (zase trocha odhalení mužského myšlení) i docela napínavé. MT se nestydí psát s citem a to se mi líbí, jako novinář to dokazuje léta v Reflexu (jeden z mála redaktorů, kteří píší bez snahy šokovat a urážet).


Jak nemám moc ráda, když se novináři pustí do beletrie, tak mě tahle knížka mile překvapila.


Slabota, název se ve své podstatě shoduje pouze se slovem Deník. Čekala jsem popis chování, pocitů budoucího otce, jak on prožívá těhotenství. Avšak velmi mě kniha zklamala, ze začátku jsem se snažila číst celé kapitoly, ale nedalo se to, přeskakovala jsem a jen díky tomu dospěla až na konec knihy. Pořád jsem očekávala, že se téma konečně rozvine, ale nikoliv. Zmínka o těhotenství ženy byla jen výjimečně a velmi krátká. Spíše byl zde popis minulosti a aktuálního dění, co a kde koho "rodící otec" potkal či zažil, aniž by se odkázal na téma knihy.
Kapku jsem byla překvapená,čekala jsem trošku něco jinýho. Zklamaná jsem ale nebyla.