Deník šílené markraběnky
Zita Pallavicini
Zita Pallavicini, dědička starých šlechtických rodů rakousko-uherské monarchie, popisuje ve své knize historii své české i uherské rodiny, složitosti života aristokracie, své lásky i slabosti se stejnou vášní a provokativní upřímností, s jakou žije i svůj život. Vyskytují se v ní přitažlivé a velkolepé postavy jako její maminka, nádherná excentrická česká hraběnka s tragickým osudem, nebo naivně poctivý dědeček, který si nechal pomaďarštit příjmení z Pallaviciniho na Pálinkáse, aby ho pak po padesátém šestém stejně popravili. V knize hovoří o „rudé hraběnce“ Katince Andrássy i své velké lásce, knížeti Karlu Schwarzenbergovi. Zita Pallavicini nepropírá záležitosti jiných, vypráví o své vlastní anorexii, o depresi i pokusu o sebevraždu. Ačkoli jí život poskytl vše, co patří k idyle dívčího románu, ve skutečnosti zažívala osamělost, zklamání a nezřídka i materiální nouzi. Přestože prožila řadu pozoruhodných vztahů a vždy toužila po skutečných citech, jichž se jí často nedostalo, skutečný smysl daly jejímu životu dvě nádherné děti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , GaramondOriginální název:
Egy őrült őrgrófnő naplója, 2011
více info...
Přidat komentář
Koho mohlo napadnout zařadit tuto knihu do Velkého knižního čtvrtku? Nejzajímavější, co jsem se z knihy dozvěděla bylo, že chybné zavěšení toaletního papíru je neomluvitelnou chybou pro aristokracii.
Ale teď vážně, deník Zity Pallavicini se snaží vytěžit jen z toho faktu, že měla (nejspíš bouřlivý) románek s Knížetem. Jinak je její výpověď poměrně zmatené skákání ve svých vzpomínkách, a bohužel většina knihy se věnuje jejím milostným eskapádám v porevoluční době, které se díky aristokratickému původu a rodinným vazbám odehrávají ve vyšších kruzích. Je to vlastně takový bulvární románek pro ženy, přičemž autorka svého času pracující v bulvárním časopise se proti bulvárním novinářům v knize dost ostře vymezuje. Bohužel, to není ani vtipné.
Málokdy lituji času, který jsem věnovala četbě knihy, v tomto případě zcela.
Já bych dal i "odpad", ale co jsem čekal! Podívejte se na název a jestli se vám chce číst, jak bláznivá ženská neumí nakládat se svým životem, nebo jste masochisté, dle ctěné libosti. Jestli se ale máte alespoň trochu rádi, neutrácejte své peníze ani svůj čas za tuto knihu.
Knihu jsem si precetla na zaklade zajimaveho rozhovoru s Pallavicini v jednom casopise. Jeste zacatek tak za 40%, ale konec uz byl sled myslenek bez vyznamu. Autorka se bohuzel vidi na piedestalu spolecnosti, ale k tomu jaksi jen aristokraticky puvod nestaci. Tema by mohl byt namet romanu o zajimavem slechtickem rodu, avsam napsany nekym jinym.