Deník šílenství
Veronika Saforková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475033/bmid_denik-silenstvi-TAp-475033.png
3
59
59
Kdysi kdosi řekl, že „realita je iluze způsobená nedostatkem alkoholu“. Avšak právě Deník šílenství bez přetvářky a sebeklamu ukazuje, že každý z nás si tvoří realitu vlastní, která může fungovat bez alkoholu či jakékoli jiné berličky. Je jenom na nás, zda dokážeme projít životem s čistou hlavou a jasnýma očima, i když se nám od počátku pokouší zkřížit plány alkoholismus otce, šikana spolužáků, psychická nemoc či nepochopení okolí. Deník šílenství je osobní zpovědí mladé autorky, která si tím vším prošla a nakonec dokázala najít cestu z bludného kruhu. Poté, co si sáhla na dno i na vlastní život, podstoupila léčbu a uvědomila si, že „nikdy není pozdě začít znovu a každý problém má nějaké řešení“. Tuto autorčinu prvotinu je možné považovat za jakési zúčtování s jednou životní etapou, která trvala deset let a během níž se na jednu stranu podařilo mnohé pokazit, na stranu druhou ji jako osobnost velkou měrou mnohé obohatilo a přesvědčilo o tom, že „to, co vyzařujeme, se k nám vrací“, a že pokud se nenecháme zlomit a soustředíme se na to opravdu důležité, probudíme se jednoho dne do lepší reality.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Deník Šílenství
Osobní zpověď. Upřímný a pravdivý příběh osoby se kterou jsem se seznámila před více jak patnácti lety. Už jen proto, že jsem byla tichým svědkem a s autorkou jsem byla v kontaktu v době léčby i v době po jejím ukončení, mohu potvrdit pravdivost na většině stránkách. Dokonce patřím k těm, kteří vědí, kdo je tajemný pan M. (a neprozradím!).
O některých situacích jsem věděla, o některých ne. Něco mi vyrazilo dech a něco mě utvrdilo ve vlastním názoru.
Deník je psaný krásně a má svou poutavou chronologii. Popisuje dny strávené na záchytce, v nemocnici a pak i doma. Mluví otevřeně a upřímně dává najevo veškeré svoje pocity. Stud, naštvanost rozpaky, ale i svou silnou odhodlanost. Uvědomuje si svoje chyby, které zpětně rozebírá a vrací se k nim aby je více rozebrala. Přistihla jsem se že dokonce stránky hltám a ztrácím se ve vlastním čase. Moc se mi líbí, že jsou v knize přidané stránky z pocitového deníku a jsou zde i práce, které v nemocnici Verča psala a také příspěvky zveřejněné na sociálních sítích. Asi právě díky tomu to má hlavu a patu a bez toho by mi kniha připadala neúplná. Na druhou stranu jsem měla pocit, že se autorka trochu opakuje, ale ve finále to ničemu nevadí a je to ve svém smyslu potřeba pro správné porozumění.
Musíme si ale přiznat to nejdůležitější.
Je to deník o závislosti ale také o sebelásce a víru v sebe sama. Když jsem knihu četla, uvědomila jsem si, že promlouvá i ke mě. Nejsem alkoholik, mám své démony někde jinde a kniha mne dokázala oslovit na tolik, abych nad sebou začala přemýšlet.
Šikana, nízká sebedůvěra i sebenenávist jsou jen začátek větších problémů a málokdo má sílu se jím postavit a bojovat s nimi. Nelhat sám sobě a přiznat si svůj pád, protože všechno je to v hlavě.
Knihu doporučuji všem, i těm co nejsou alkoholici nebo bojují s jinou závislostí protože dokáže otevřít oči i v jiných směrech. Věřím, že příběh dokáže promluvit do duše těm kdo to potřebují, ale pak už je jen na nich, jestli ten hlas ve svěm vědomí poslechnou.
Přiznávám, jsem teprve v polovině a už hodnotím; dovoluji si to, protože pocity z knížky mám od začátku až doteď naprosto stejné, spíše se potvrzující a nezlepšující.
Dávám tři body, a z toho jeden čistě za odvahu se k tomu veřejně přiznat. Literárně je to prostě deníček mladé holky, nic víc. Navíc mám pocit, jako by to slečna psala s velkým uvědoměním, že to bude číst její rodina, a proto se mi tam některým pasážím popisujícím vztahy, vděčnost za rodinu apod. těžko věří. Čím víc se v tomhle ohledu tlačí na pilu (mnohokrát zdůrazňovaný úzký vztah s matkou, potažmo láska k sestrám), tím víc se mi pochybovačně zvedá obočí. Pasáže se často opakují, pokud je něco uvedeno jako deníkový zápis, nevím, proč je třeba to plus minus stejně uvést o chvíli / pár stran později jako popis situace. Chápu, že se z toho slečna chtěla vypsat, to je super, od toho deníky jsou. Jestli je nutné je pokaždé vydat, to je asi druhá věc.
Deník šílenství
Musím říct, že mě ten příběh chytnul, pravda - pasáže s konverzací s panem M. tedy můžou místy působit až neuvěřitelně zacykleně skoro až otravně, je to pořád dokola, ale kdo neprožil vztah na dálku tak asi těžko pochopí....takže...chápu :) Navíc v kombinaci s takovým rozpoložením duše a těla věřím tomu, že to takhle prostě probíhalo. Ono celkově pustit na veřejnost podobné věci a události, které má autorka za sebou to chce pořádný kus odvahy, ta hranice kdy alkohol už není jen příležitost si něco dopřát, ale nutnost nebo vyloženě posedlost může být asi skutečně hodně tenká a vůbec si to "běžně" fungující člověk nedovede ani představit....U těch opakovaných pasáží o úžasné rodině....chápu to, v krizových situacích je to kolikrát to poslední na co se dá ještě upnout a nemusí se jednat "jen" o problémy s alkoholem. Je dobré si podobné věci občas uvědomit, takže rozhodně tahle knížka nevyšla zbytečně. Veronice nezbývá než popřát hodně sil aby svůj celoživotní boj úspěšně vyhrála :) A musím se ještě zmínit, že mě hodně bavil zvolený font písma u pasáží z deníku nebo i nadpisů jednotlivých kapitol, navíc knížka i krásně voněla včetně z mého pohledu moc pěkně udělaného přebalu, mám takové drobnosti rád :)