Deník tvrdohlavého režiséra
Pavlína Saudková , Václav Marhoul
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454339/bmid_denik-tvrdohlaveho-rezisera-GOj-454339.jpg
5
11
11
Ostře, odvážně, osobně. Neopakovatelný pohled do světa oceňovaného režiséra. Václav Marhoul je na české filmové scéně úkazem, který nemá obdoby. Jde si za svým, vždy a za každé situace. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Co ho během natáčení motivuje a kde bere inspiraci? Jak ho vidí jeho nejlepší přítel Jaroslav Róna, kameraman Vladimír Smutný nebo filmová produkční Kateřina Špůrová? Odhalte tajemství Marhoulova úspěchu v jeho osobních deníkových zápiscích, které vás vezmou přímo na plac během natáčení filmu Tobruk.... celý text
Přidat komentář
Tohle bylo mega. Tak sakra moc upřímné, až jsem se ošívala. :) Smekám před panem Marhoulem, před jeho perfekcionismem, který je pro druhé někdy až nepříjemný, před jeho houževnatostí, pílí i pokorou. Tohle by si měli přečíst všichni, kteří jdou za vysněným cílem.
Necenzurované a zcela autentické zápisky plné emocí vtáhnou čtenáře mezi řádky a už ho nepustí. Stane se jejich součástí, napjatě sleduje jednotlivé fáze ambiciózního projektu od psaní scénáře přes výběr herců, shánění peněz, materiálu, samotné natáčení, finální úpravy a distribuci do kin. Alespoň tak jsem to měla já. Václav Marhoul je totiž skvělý vypravěč, který se navíc nebojí jít s kůží na trh. Často se zmiňuje i o svých niterných pocitech, momentálních náladách, přiznává únavu a některé slabosti či prohřešky. Přesto vystupuje jako člověk s pevným morálním kreditem a zásadami, přes které nejede vlak. Věřím, že nejen pro mě je nevšedním hrdinou a osobností, která si zaslouží úctu a respekt. Ovšem nepopírám, že Václav Marhoul patří již dlouhodobě mezi mé oblíbené tvůrce – počínaje Mazaným Filipem a Nabarveným ptáčetem konče (alespoň prozatím).
Už dlouho jsem nečetla nic tak poctivého, upřímného a inspirativního. Václav Marhoul je skvělý filmař – profík každým coulem. Při četbě mne napadala slova: perfekcionismus, profesionalita, citlivost, vlastenectví, úcta k lidem, pracovitost, tvrdohlavost, píle, houževnatost…. V průběhu četby (kterou jsem jen nerada přerušovala) jsem znovu shlédla film Tobruk, film o filmu a našla si kdejaký článek k tomuto tématu a musím říct, že Václav Marhoul vytvořil nadčasový film, který vzdává hold zapomenutým vojákům zapomenuté epizody války. A za to mu patří velké poděkování. Kdybych byla herec, klapka…, prostě kdokoli od filmu, nepřála bych si nic jiného než pracovat po boku takového člověka. Velmi ráda bych si přečetla „deníček“ o tvorbě dalšího nadčasového filmu Nabarveného ptáčete a ještě raději o tom, jak VM šéfoval Barandovu. Teď točí nový film a já mu držím palce . Děkuji za knihu i za filmy!