Deník uprchlice
Oksana z Ukrajiny (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500106/bmid_denik-uprchlice-Te1-500106.png
4
143
143
Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že se vám celý svět obrátil vzhůru nohama. Do vaší země vtrhla vojska cizí armády a nic už nebude jako dřív. Vše se otřásá v základech a vás svírá strach – o život a budoucnost sebe sama, svých nejbližších, své země… To není synopse hollywoodského dramatu, ale bohužel tvrdá realita dnešní Ukrajiny a jejích obyvatel. Tato kniha je deníkem Ukrajinky, která stejně jako mnoho jiných v zoufalé situaci zvolila útěk a se svou osmiletou dcerou absolvovala strastiplnou cestu z Oděsy přes Lvov, Užhorod, Čop a Ostravu do Prahy.... celý text
Přidat komentář
Jedná se o příběh mladé ženy OKSANY, která se svou malou dcerou opustila Ukrajinu kvůli válce na Ukrajině, která vypukla 24. 2. 2022. Oksana bydlela v Oděse, ve kterém došlo k bombardování.
Autorka se celý život zabývá uměleckými projekty, píše rusky a ukrajinsky, měla na starosti různé programy, dělala kurátorku, vymýšlela příběhy a scénáře. Má znalost angličtiny na úrovni B2 a němčiny na úrovni A1. Znalost angličtiny ji také pomohla při cestě.
Kapitoly jsou krátké a střídají se pohledy ze současnosti a z minulosti. Sledujeme útěk Oksany ze svého bydliště až po příjezd do Česka. Je děsivé si něco takového prožít na vlastní kůži. Člověk si to vůbec nedokáže představit.
V knize se dočteme o různých významných osobnostech z Ukrajiny a něco málo z historie. Autorka také zmiňuje rok 2014, kdy to začalo vřít mezi Ukrajinci a Rusy. Dočteme se něco málo o městech Oděsa, Lvov, Užhorod a dalších.
Jedná se o autorčinu prvotinu. Myslím si, že textu po stylistické stránce by ještě prospěla nějaká úprava, aby se lépe četl. Chtělo by to ještě vybrousit do lepší podoby. Nicméně samotný příběh byl zajímavý a čtenář se můžete dozvědět, jak takový útěk ze dne na den vypadal a co všechno autorka musela podstoupit, aby dojela do Česka a jak to následně pokračovalo. Dočteme se o různých hrůzných událostech, při kterých zemřeli lidé včetně dětí!
Myslím si, že je dobře, že autorka tuto knihu napsala. Získáváme pohled ženy, která musela uprchnout ze svého bydliště, aby si zachránila svůj a dcerčin život.
Oceňuji, že autorka v knize napsala 2 básně. Rovněž jsou v knize pěkné barevné ilustrace.
Knihu hodnotím na 70 %.
Myslím, že pro většinu z nás je naprosto nepředstavitelné si z hodiny na hodinu sbalit pár věcí, popadnou děti a vydat se na cestu do neznáma. Cestu uprostřed chaosu, strachu, zoufalství a nejistoty, cestu s jediným cílem - dostat se do bezpečí, a přitom být zhusta odkázán na pomoc úplně cizích lidí. Domnívám se, že se zde autorce podařilo výstižně popsat myšlenkové pochody a pocity člověka, který se v takovéto situaci ocitl a prožil ji na vlastní kůži. Zároveň jsem také ráda, že se i v dnešní době najde dost lidí, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku těm, kteří se v podobné situaci ocitli zcela bez vlastního přičinění.
Díky ČV, že jsem se k této knize dostala. Myslím, že by si ji mělo přečíst podstatně víc lidí.
Kniha začala velmi zajímavě popisem života v Oděse, obzvlášť toho kulturního, popisem běžného života Oksany, vysvětlivky historických názvů a událostí dávných i novějších. Škoda, že v tomto duchu kniha nepokračovala až do konce. Poslední cca čtvrtina mi přišla napsaná hodně horkou jehlou... Aby to bylo v termínu. Za to ubírám hvězdu. Jinak velmi působivé čtení, události viděné očima toho, kdo je prožívá, ne reportery.
Som veľmi ráda, že som si knihu prečítala. Je to smutný príbeh, často som cítila hroznú bezmoc a bola som zdesená ruskou brutalitou a to bola popísaná len okrajovo. Veľmi dúfam, že sa Ukrajina dočká slobody a že sa splní čo si Oksana tak priala.
Už dočítam se slzami v očích. Je fajn si přečíst o Ukrajině a o jejím umění. Jsem tou tvorbou nadšená, ale za těchto okolností uprchlice a jejího dítka, kdy jsou obalené do temnoty utrpení, je to spíše smutný příběh. Sice jsem válku nezažila, ale vím moc dobře, co je to být ze dne na den bez střechy nad hlavou s dítětem vedle sebe.
Jsou dny kdy se modlím za všechny ženy, co si prošly peklem, ale nevzdaly se a zabojovaly o záchranu svou i svého dítka. A pevně doufám, že nová doba bude k ženám a dětem milosrdnejsi.
Kniha plná strachu,úzkosti a emocí...Nejhorší je bát se o své blízké...Naštěstí dobrý konec
Napsáno novinářským stylem v dobrém slova smyslu, osobní příběh, přitom věcně podaný. Pro rodiče malých dětí musí být bezprostřední nebezpečí, nezvyklá nejistota a nutnost stále se rozhodovat v situacích, kdy volba je vlastně přepych, obzvláště příšerné.
O knize jsem četla již dříve a jsem ráda, že jsem ji díky výzvě přečetla. Literární plytkost, o které někteří mluví, jsem nevnímala. Síla příběhu mě občas vháněla slzy do očí a styl psaní mile překvapil.
Knihu jsem si také vybrala v rámci Knižní výzvy. Je napsána moc hezky. Přečetla jsem ji během chvilky. Ovšem sepsání této knihy muselo být velice bolestné a emocionálně náročné. Je znát, že autorka je citlivá duše. Živě a poutavě umí popsat emoce veškeré emoce, které prožívala. Méně záživný pro mě byl popis jejího předchozího života. Každopádně bylo znát, že ji její práce naplňovala.
Za mě silné čtení, je to pro mě o to těžší že mám děti a utíkat před válkou je těžko představitelé. Čte se svižně, je to psáno lehce, bez dlouhých a krkolomných souvětí.
Kniha, která by se teď rozhodně měla číst - souměrně se stoupajícími protiukrajinskými náladami ve společnosti. Autorka sama je příkladem toho, že lidé jsou různí. A tak bychom k nim měli přistupovat! Kniha letí do doporučených!
Není to žádná veselá kniha, je to popis toho, co musela zažít matka se svojí dcerou, když začala válka na Ukrajině. S čím se musela popasovat, aby se dostala do bezpečí, do Čech. A při tom všem příběh doprovází pár vzpomínek zpět, do budoucnosti, do doby, kdy se Oksaně dařilo. A když si člověk uvědomí, v jakých chvílích se může jiný člověk z ničeho nic objevit v nesnázích, v situacích, v jakých neví, zda on sám najde řešení, je to děsně smutné, až depresivní. Každopádně, mně se přes to všechno deník Oksany líbil.
AUDIOKNIHA: Knihu jsem si vybrala s ohledem na letošní Čtenářskou výzvu (kniha od ukrajinského autora) a byla jsem velmi zvědavá na autentické svědectví hrůz, které se na jaře 2022 spustily. Samotná válka a vše, co s ní je spojené, jsou bolestné a asi se dají jen těžko obsáhnout slovy. To asi ví nejlépe každý, kdo si takovou zkušeností prošel a asi nemá smysl to více rozvádět. Pokud jde o samotnou knihu a její literární zpracování, přiznám se, že jsem byla trochu zklamaná a nepřidám se k pochvalným recenzím většiny. K mému zklamání možná bohužel přispěla i interpretace Jany Strykové, která mnohdy dané pasáže intonuje a emocionálně zabarvuje tak, že hlavní hrdinka - bohužel - působí spíše nesympaticky a nepokorně. Osobně si nemyslím, že je "slabostí" přijmout pomoc, když jste v tísni. Je to výraz solidarity a soucity od těch, kteří vám pomocnou ruku nabízejí. Oplatit dobrem jako výraz poděkování za nabídnutou pomoc se dá vždy a jakýmkoli způsobem. Peníze opravdu nejsou všechno. Když si vzpomenu, jak se Češi v prvních dnech propuknutí válečného konfliktu angažovali v pomoci pro ukrajinské uprchlíky, nabízeli vlastní domovy, posílali spoustu peněz, jezdili vlastními auty na hranice, aby vyzvedávali matky s dětmi, na tu obrovskou vlnu solidaritu a soucitu..... pak mi přijdou některá autorčina líčení jejích prvních dnů pobytu v ČR nepokorná . uprchlický tábor na hranicích....možná nebyl ideální, určitě však nikdo nechtěl uprchlíky nějak poškodit, ublížit jim ...... naopak. Každý pomáhal, jak uměl a jak v danou chvíli mohl. Oxanino líčení uprchlického tábora si tedy vysvětluju prostě jen jejím strachem z neznáma, únavou a vyděšeností z útěku z vlasti, což je samozřejmě z lidského hlediska pochopitelné. Každá mince má prostě vždy dvě strany. Z literárního hlediska knihy mi vadilo (zvláště v první části knihy) nesystematické střídání časů, i když popisovalo minulou událost. Je to umělecký záměr autorky, nebo jen nedůslednost v popisování událostí, nebo snad špatný překlad.. ? Celkový dojem z knihy je pro mě tedy spíše rozpačitý.
Jednoduchá kniha psaná s láskou.
Domov, dcera, rodiče, kamarádi , divadlo, koncerty, výstavy a pak válka. Je dobře, že je tady i rok 2014 dává to souvislost.
Smutné, ale realita nebývá veselá.
Bylo to smutné čtení, ale co je na válce veselého. Krásný byl popis Oděsy, Užhorodu škoda, že jsem se tam nikdy nepodívala a zřejmě ani nepodívám. Snad se Oksaně a její rodině podaří vrátit se do země bez války, tam kam je jejich srdce táhnou. Nebo možná najdou svůj nový domov v naší zemi, kdo ví.
Pár střípků: Dokud nepřečtete tento příběh, nenapadne vás, jak ponižující musí pro uprchlíky být, když jsou odkázáni na milodary (autorka deníku je samostatná žena, zvyklá živit se sama, pocit závislosti je pro ni děsivý). Působivý obraz, když se probudí v noci, je sice v bezpečí, ale je jí hrozně zle; natáhne ruku po plyšákovi, ale ten je 1600 km daleko... Několikrát se vrací motiv věcí, na které byla zvyklá, byly vždy na svém místě, přesně ví, kde v jejím bytě jsou, ale nejspíš už je nikdy neuvidí. Příjezd do ubytovacího zařízení ve Vyšních Lhotách: někdo by mohl říct, že je rozmazlená, když jí vadí chleba s paštikou na snídani, proleželá matrace, palandy - ale zkusím se na to podívat jejíma očima: každý je zvyklý na své pohodlí, jaké to asi je, octnout se v tak nezvyklém prostředí, nevědět, jestli v něm neuvíznu nadlouho, vyděsit se, že mi vzali pas a nevracejí ho, že na plotě je ostnatý drát... Nejistota, strach, stesk, obavy z budoucnosti, děsivé zážitky z cesty (tlačenice na nádražích, fronta na hranicích). Skvěle popsané to, jak člověk sice ví, že by si měl připravit evakuační zavazadla, že kdykoliv může začít to, čeho se tak hrozně bojí, ale neudělá nic, protože... protože doufá, že se to nestane, protože je jako ochromený, protože kdyby to začal dělat, připustí sám sobě, že se to může stát. Zářivé vzpomínky na Oděsu, na kulturní festivaly, na všechno pěkné. A spousta naděje, že je neuvěřitelně mnoho výborných lidí, kteří jsou nápomocní. Není to velká literatura, ale díky za ni.
Deník uprchlice
Knihu jsem si vybrala, úplně náhodně, jenom kvůli tomu, že její název začíná na písmeno D. Ale to, že najdu něco takového jsem nečekala. Kniha se dobře četla, ikdyž vím (a i doufám), že se do autorky nikdy nebudu moct dostatečně vcítit a pochopit všechna její rozhodnutí.
Krátké kapitoly a popisy míst, mě pomohli se do knihy začíst. Velice mě mrzí, že se nikdy nebudu moct podívat do Oděsy, kterou autorka popisuje.