Deník uprchlice
Oksana Maslova
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541696/bmid_denik-uprchlice.jpg
4
148
148
Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že se vám celý svět obrátil vzhůru nohama. Do vaší země vtrhla vojska cizí armády a nic už nebude jako dřív. Vše se otřásá v základech a vás svírá strach – o život a budoucnost sebe sama, svých nejbližších, své země… To není synopse hollywoodského dramatu, ale bohužel tvrdá realita dnešní Ukrajiny a jejích obyvatel. Tato kniha je deníkem Ukrajinky, která stejně jako mnoho jiných v zoufalé situaci zvolila útěk a se svou osmiletou dcerou absolvovala strastiplnou cestu z Oděsy přes Lvov, Užhorod, Čop a Ostravu do Prahy.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2022
,
Témbr
Interpreti: Jana Stryková
více info...
Přidat komentář
Nepamatuju, kdy naposledy jsem přečetl knihu na jeden zátah. Za dva dny. Knihu napsala Oksana Maslova spisovatelka, novinářka, kurátorka a dramatička z ukrajinské Oděsy. Žena do té doby žijící především kulturou, milující Oděsu, ráno po napadení Ukrajiny, utíká se svou osmiletou dcerkou někam do bezpečí.
Nikdo z nás by nechtěl něco takového zažít!
Rozumím tomu, že ne každý bude mít chuť si tuhle knížku přečíst, přesto bych ji každému doporučoval. Není dlouhá, je vidět, že je napsána ženou, kterou mimo jiné živí i literatura. Byl jsem nesmírně zvědav, kde při té nepředstavitelně strastiplné pouti, nakonec skončí.
Skončila tam, kde jsem si přál. Tedy v ČR, v Praze. Častokrát mi při čtení ukáply slzy. Holt jsem dojímací typ.
Jeden "malý" v knize uvedený rozdíl mezi Ukrajinci a Rusy:
"8.května se na Ukrajině od roku 2014 nosí Ukrajinci na oblečení obrovské červené vlčí máky. Jako symbol vzpomínky na padlé. Říkali jsme: Nikdy více!
V Rusku se zatím šily dětské šaty, které kopírovaly vojenskou uniformu sovětské armády z doby 2.sv. války. Sociální sítě zaplavovaly fotografie hrdých rodičů s chlapečky oděnými do vojenské uniformy. V Rusku jsou také populární nafukovací balonky ve tvaru tanků a granátů.
Rusové chodili v průvodech s hesly "Dědové bojovali" a "Klidně to zopakujeme."
Za války zahynulo 26 milionů 600 tisíc občanů tehdejšího SSSR, z toho více než 17 milionů civilstů. Jak je možné s tímto vědomím říkat: "Klidně to zopakujeme?"
Knihu jsem si vybrala, úplně náhodně, jenom kvůli tomu, že její název začíná na písmeno D. Ale to, že najdu něco takového jsem nečekala. Kniha se dobře četla, ikdyž vím (a i doufám), že se do autorky nikdy nebudu moct dostatečně vcítit a pochopit všechna její rozhodnutí.
Krátké kapitoly a popisy míst, mě pomohli se do knihy začíst. Velice mě mrzí, že se nikdy nebudu moct podívat do Oděsy, kterou autorka popisuje.
Jedná se o příběh mladé ženy OKSANY, která se svou malou dcerou opustila Ukrajinu kvůli válce na Ukrajině, která vypukla 24. 2. 2022. Oksana bydlela v Oděse, ve kterém došlo k bombardování.
Autorka se celý život zabývá uměleckými projekty, píše rusky a ukrajinsky, měla na starosti různé programy, dělala kurátorku, vymýšlela příběhy a scénáře. Má znalost angličtiny na úrovni B2 a němčiny na úrovni A1. Znalost angličtiny ji také pomohla při cestě.
Kapitoly jsou krátké a střídají se pohledy ze současnosti a z minulosti. Sledujeme útěk Oksany ze svého bydliště až po příjezd do Česka. Je děsivé si něco takového prožít na vlastní kůži. Člověk si to vůbec nedokáže představit.
V knize se dočteme o různých významných osobnostech z Ukrajiny a něco málo z historie. Autorka také zmiňuje rok 2014, kdy to začalo vřít mezi Ukrajinci a Rusy. Dočteme se něco málo o městech Oděsa, Lvov, Užhorod a dalších.
Jedná se o autorčinu prvotinu. Myslím si, že textu po stylistické stránce by ještě prospěla nějaká úprava, aby se lépe četl. Chtělo by to ještě vybrousit do lepší podoby. Nicméně samotný příběh byl zajímavý a čtenář se můžete dozvědět, jak takový útěk ze dne na den vypadal a co všechno autorka musela podstoupit, aby dojela do Česka a jak to následně pokračovalo. Dočteme se o různých hrůzných událostech, při kterých zemřeli lidé včetně dětí!
Myslím si, že je dobře, že autorka tuto knihu napsala. Získáváme pohled ženy, která musela uprchnout ze svého bydliště, aby si zachránila svůj a dcerčin život.
Oceňuji, že autorka v knize napsala 2 básně. Rovněž jsou v knize pěkné barevné ilustrace.
Knihu hodnotím na 70 %.
Myslím, že pro většinu z nás je naprosto nepředstavitelné si z hodiny na hodinu sbalit pár věcí, popadnou děti a vydat se na cestu do neznáma. Cestu uprostřed chaosu, strachu, zoufalství a nejistoty, cestu s jediným cílem - dostat se do bezpečí, a přitom být zhusta odkázán na pomoc úplně cizích lidí. Domnívám se, že se zde autorce podařilo výstižně popsat myšlenkové pochody a pocity člověka, který se v takovéto situaci ocitl a prožil ji na vlastní kůži. Zároveň jsem také ráda, že se i v dnešní době najde dost lidí, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku těm, kteří se v podobné situaci ocitli zcela bez vlastního přičinění.
Díky ČV, že jsem se k této knize dostala. Myslím, že by si ji mělo přečíst podstatně víc lidí.
Kniha začala velmi zajímavě popisem života v Oděse, obzvlášť toho kulturního, popisem běžného života Oksany, vysvětlivky historických názvů a událostí dávných i novějších. Škoda, že v tomto duchu kniha nepokračovala až do konce. Poslední cca čtvrtina mi přišla napsaná hodně horkou jehlou... Aby to bylo v termínu. Za to ubírám hvězdu. Jinak velmi působivé čtení, události viděné očima toho, kdo je prožívá, ne reportery.
Som veľmi ráda, že som si knihu prečítala. Je to smutný príbeh, často som cítila hroznú bezmoc a bola som zdesená ruskou brutalitou a to bola popísaná len okrajovo. Veľmi dúfam, že sa Ukrajina dočká slobody a že sa splní čo si Oksana tak priala.
Už dočítam se slzami v očích. Je fajn si přečíst o Ukrajině a o jejím umění. Jsem tou tvorbou nadšená, ale za těchto okolností uprchlice a jejího dítka, kdy jsou obalené do temnoty utrpení, je to spíše smutný příběh. Sice jsem válku nezažila, ale vím moc dobře, co je to být ze dne na den bez střechy nad hlavou s dítětem vedle sebe.
Jsou dny kdy se modlím za všechny ženy, co si prošly peklem, ale nevzdaly se a zabojovaly o záchranu svou i svého dítka. A pevně doufám, že nová doba bude k ženám a dětem milosrdnejsi.
Kniha plná strachu,úzkosti a emocí...Nejhorší je bát se o své blízké...Naštěstí dobrý konec
Napsáno novinářským stylem v dobrém slova smyslu, osobní příběh, přitom věcně podaný. Pro rodiče malých dětí musí být bezprostřední nebezpečí, nezvyklá nejistota a nutnost stále se rozhodovat v situacích, kdy volba je vlastně přepych, obzvláště příšerné.
O knize jsem četla již dříve a jsem ráda, že jsem ji díky výzvě přečetla. Literární plytkost, o které někteří mluví, jsem nevnímala. Síla příběhu mě občas vháněla slzy do očí a styl psaní mile překvapil.
Knihu jsem si také vybrala v rámci Knižní výzvy. Je napsána moc hezky. Přečetla jsem ji během chvilky. Ovšem sepsání této knihy muselo být velice bolestné a emocionálně náročné. Je znát, že autorka je citlivá duše. Živě a poutavě umí popsat emoce veškeré emoce, které prožívala. Méně záživný pro mě byl popis jejího předchozího života. Každopádně bylo znát, že ji její práce naplňovala.
Za mě silné čtení, je to pro mě o to těžší že mám děti a utíkat před válkou je těžko představitelé. Čte se svižně, je to psáno lehce, bez dlouhých a krkolomných souvětí.
Kniha, která by se teď rozhodně měla číst - souměrně se stoupajícími protiukrajinskými náladami ve společnosti. Autorka sama je příkladem toho, že lidé jsou různí. A tak bychom k nim měli přistupovat! Kniha letí do doporučených!
Není to žádná veselá kniha, je to popis toho, co musela zažít matka se svojí dcerou, když začala válka na Ukrajině. S čím se musela popasovat, aby se dostala do bezpečí, do Čech. A při tom všem příběh doprovází pár vzpomínek zpět, do budoucnosti, do doby, kdy se Oksaně dařilo. A když si člověk uvědomí, v jakých chvílích se může jiný člověk z ničeho nic objevit v nesnázích, v situacích, v jakých neví, zda on sám najde řešení, je to děsně smutné, až depresivní. Každopádně, mně se přes to všechno deník Oksany líbil.
AUDIOKNIHA: Knihu jsem si vybrala s ohledem na letošní Čtenářskou výzvu (kniha od ukrajinského autora) a byla jsem velmi zvědavá na autentické svědectví hrůz, které se na jaře 2022 spustily. Samotná válka a vše, co s ní je spojené, jsou bolestné a asi se dají jen těžko obsáhnout slovy. To asi ví nejlépe každý, kdo si takovou zkušeností prošel a asi nemá smysl to více rozvádět. Pokud jde o samotnou knihu a její literární zpracování, přiznám se, že jsem byla trochu zklamaná a nepřidám se k pochvalným recenzím většiny. K mému zklamání možná bohužel přispěla i interpretace Jany Strykové, která mnohdy dané pasáže intonuje a emocionálně zabarvuje tak, že hlavní hrdinka - bohužel - působí spíše nesympaticky a nepokorně. Osobně si nemyslím, že je "slabostí" přijmout pomoc, když jste v tísni. Je to výraz solidarity a soucity od těch, kteří vám pomocnou ruku nabízejí. Oplatit dobrem jako výraz poděkování za nabídnutou pomoc se dá vždy a jakýmkoli způsobem. Peníze opravdu nejsou všechno. Když si vzpomenu, jak se Češi v prvních dnech propuknutí válečného konfliktu angažovali v pomoci pro ukrajinské uprchlíky, nabízeli vlastní domovy, posílali spoustu peněz, jezdili vlastními auty na hranice, aby vyzvedávali matky s dětmi, na tu obrovskou vlnu solidaritu a soucitu..... pak mi přijdou některá autorčina líčení jejích prvních dnů pobytu v ČR nepokorná . uprchlický tábor na hranicích....možná nebyl ideální, určitě však nikdo nechtěl uprchlíky nějak poškodit, ublížit jim ...... naopak. Každý pomáhal, jak uměl a jak v danou chvíli mohl. Oxanino líčení uprchlického tábora si tedy vysvětluju prostě jen jejím strachem z neznáma, únavou a vyděšeností z útěku z vlasti, což je samozřejmě z lidského hlediska pochopitelné. Každá mince má prostě vždy dvě strany. Z literárního hlediska knihy mi vadilo (zvláště v první části knihy) nesystematické střídání časů, i když popisovalo minulou událost. Je to umělecký záměr autorky, nebo jen nedůslednost v popisování událostí, nebo snad špatný překlad.. ? Celkový dojem z knihy je pro mě tedy spíše rozpačitý.
Velmi silný pribeh, bohužel pravdivý. Doporučuji přečíst všem, kdo nemají Ukrajině v oblibě. Ne, v jejich kůži by opravdu nikdo z nás být nechtěl. A v událostech dnešních dnů už vůbec ne. Kéž by války byl brzy konec.
Literárně, jak zde někdo psal, možná kniha není úplně na výši. Ale v tomto případě mi to vůbec nevadí, a kniha si právem zaslouží plný počet hvězdiček. Zatím ji rádim i mezi Top5.