Deník z Guantánama
Larry Siems , Mohamedou Ould Slahi
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294717/mid_denik-z-guantanama-RJn-294717.jpg
3
39
39
Tři roky po svém zadržení začal psát Sláhí deník, ve kterém popisuje svůj život před tím, než zmizel v americké vazbě, „svoji nekonečnou cestu světem“ plným věznění a výslechů a svůj každodenní život guantánamského vězně. Jeho deník není jen živou ukázkou justičního omylu, ale i hlubokým osobním pojednáním, děsivým, temně humorným i překvapivě laskavým. Deník z Guantánama je dokumentem velkého historického významu, zároveň je však poutavým a nesmírně odvážným čtením.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno:
2015
,
Jota
Originální název:
The Guantánamo Diary, 2015
více info...
Přidat komentář
Zajímavý osud. Nekonečné výslechy, přesuny a znovu výslechy....se začerněnými řádkami docela těžké a nezáživné čtení.
Svědectví o tom, jak se v boji "dobra se zlem" stává "dobro" zlem ještě horším.
Jinak pro negativně komentující, i kdyby z té knihy byla pravda jen tohle "Mohamedou Ould Slahi is a Mauritanian who was detained at Guantánamo Bay detention camp without charge from 2002 until his release on October 17, 2016 tak se vám to jako zdá v pořádku?
Kniha pro mě byl docela utrpení. Podle textu na obálce jsem čekala něco jiného. Dočetla jsem jen proto, že nerada nechávám knížky nedočtené.
Nechci se pouštět do toho, zda je Muhammed vinný nebo nevinný, ale spousta věcí mi nedává smysl. Obzvlášť, že rukopis vůbec mohl vyjít, i když prošel cenzurou, která v některých pasážích také nebyla moc logická.
Knížka zajímavá a příběh k neuvěření krutý. Nicméně cca od půlky knihy se děj stává stále více stereotypní a ten konec mě taky moc neoslnil. 3 z 5
Na knihu jsem narazil čirou náhodou v Levných knihách a prolog na obálce tvrdil že jde o lepší dílo než kdy napsal Kafka či Orwell o čemž si troufám silně pochybovat i samotné " nevině " autora. Pokud budeme opravdu brát knihu jako dokument a jeho výpovědi za pravdivé je minimálně zarážející, že by nevinný autor byl stále vězněn ačkoliv opravdový viníci jsou už propuštění nebo si regulérně odpykávají svůj trest. A pokud není v moci různých společností či hnutí zařídit pro něj slušný proces jak se jim povedlo vydat knihu která toho a GTMO tolik prozrazuje. Jsem člověk co má rád objektivitu a ověřené informace a tato kniha mě spíše přesvědčuje o opaku.
Na knizku jsem se velice tesila, ale byla pro mne spis zklamanim.
Nemohla jsem se poradne soustredit a to diky te cenzure, ktere je tam opravdu pozehnane.
Nemuzu si pomoct, ale ani autor mi nebyl nijak zvlast sympaticky. V urcitych chvilich mi ho bylo lito, to nepopiram. Trosku mi vadilo, ze Ameriku vykresluje pomalu v tech nejcernejsich barvach, zatimco Arabove jsou podle nej snad nejlepsi narod na cele zemekouli. Takze soucit s autorem jsem nepocitovala takovy jaky byl asi zamyslen sepsanim teto knihy a to diky jeho misty pretekajici aroganci.
Velice zajímavá kniha, myslím si, že pro poměrně široké publikum. V knize si každý může najít to, co chce sám vidět. Odpor k Americe, bezpečnostním složkám, výslechovým metodám, ale i teroristům a muslimům. Hlavního hrdinu v předmluvě autor popisuje jako dokonalého mučedníka se smyslem pro humor, což později dost kontrastuje s hrdinovou skutečnou, ne příliš sympatickou povahou. Další větou ho určitě nechci popsat jako viníka podstoupeného utrpení, což tak určitě není, ale svojí povýšeností vůči vyslýchajícím mi přišlo, že si sám přidělával spoustu problémů a to naprosto zbytečně. Bylo zajímavé vidět, jak se dlouhou dobu před Guantanámem vysmíval západním bezpečnostním složkám, kvůli znalosti "svých práv", čímž se domníval, že má převahu a nikdo mu nic nemůže, ale v domácím prostředí ze strachu z místní policie poměrně rychle řekl skoro celou pravdu. Bohužel jsem nezačal chovat k hlavnímu hrdinovi silnější sympatie, to jak se pořád dělal lepší než ostatní, jak zdůrazňoval, že jsou všichni ostatní hloupí, to mi prostě nesedělo. Myslím si, že pro muslimy z této knihy musí vycházet hlavní hrdina jako světec, kterého satan Amerika ponižoval a tím ponižovala islám a to by docela dobře mohlo přispět k další vlně vzájemné nenávisti. Takže hrdinova arogance na jedné straně a americké nehumánní zacházení na druhé pak vytvářejí podhoubí pro dramatické budoucí vztahy, čemuž bohužel asi i tato kniha trochu pomůže. Pro nestranného čtenáře ale určitě doporučuji, je to zajímavá sonda do psychiky člověka přesvědčeného o svých pravdách a jeho kontaktu s extrémními vyšetřovacími metodami a zároveň krásná kritika toho, že inkviziční metody stejně nakonec přinesou víc škody, než užitku. 4/5
78,79,80,81,244,245,246,247,248,249, na týchto stranách je samá cenzúra to by ma zaujímalo čo tam je také ked sa tam nenájde ani jedno pismenko.Kniha by možno bola dobrá ale čítať to je asi zbytočné ked neviem čo bolo v každej vete. za to dávam len 2 hviezdičky.
Velmi dobrá kniha, která ukazuje jak moc je vlastně opodstatněná většina konfliktů USA. Je to všechno jen velká politika.
Knihu se nemůžu donutit přečíst ..... je to velmi zajímavé téma, lákalo mě to, ale co mě odradilo, byly "vyčerněné" stránky, kdy jsem marně přemýšlela, co tam vlastně mělo být.
Fantazie fungovala a přistihla jsem se, že si začínám vymýšlet svoje vlastní příběhy...ne opravdu ...NE. Já tu knihu s cenzurovanými řádky prostě nepochopím.......
Pokud se člověk o danou problematiku zajímá, pak se jedná o jedinečnou možnost, podívat se na situaci i z pohledu vězně..
Nahlédnutí do pekla. Ze strany správy věznice nepředstavitelné ignorování lidských práv s pocitem všemocnosti a beztrestnosti. Mučení takového druhu a intenzity, že se vám z něj chce zvracet, i když si o něm jen čtete, a to bez jakéhokoli obvinění drženého vězně. Tak tohle je Amerika? Dělá s tím někdo něco?
Velice silný příběh! Místy jsem jen těžko věřila, že se to doopravdy stalo. Jediné, co mi vadilo, byla neustálá cenzura, takže mě z toho časem začali bolet oči a poznámky pod čarou, které byly velice informativní, ale občas delší než samotný text. Tento člověk napsal o těžkostech, které zažil ve věznicích Jordánska a Afghánistánu a následně pak v Guantánamu. Nepíše ani nenávistně, ale ani přátelsky. Snaží se nám přiblížit svět Guantánama, který zůstává ukrytý před zraky lidí. Kruté mučení, bití a ponižování. I přes to píše, že necítí vůči lidem, které zmiňuje, žádnou zášť. Rozhodně mu držím palce, aby se z Guantánama, jako mnoho lidí před ním dostal. :)
Chtěla bych na závěr napsat citát:
Uspěla tedy americká demokracie ve zkoušce, kterou jí v roce 2001 připravili teroristické útoky? Odpověď nechávám na čtenáři.
Zatím se "nacházím" přibližně na sté straně, podobně jako jiní pochybuji o pravdivosti mnoha údajů. Samotný Slahi (Saláhí) by musel disponovat zcela mimořádnou pamětí, daří se mu vzpomenout si na přesné dny, ba i hodiny, kdy byl (a v jaké společnosti) transportován z jednoho vězení do druhého, je schopen si vybavit i obsah snad stovek rozhovorů, které vedl se spoluvězni a zejména s vyšetřovateli. I kdybych akceptoval, že Muhammad takovým mozkem oplývá, jde zde především o něco úplně jiného - a totiž zásadní otázku - jaktože Spojené státy nakonec povolily a umožnily tuto knihu vydat? Byly pod mezinárodním tlakem (Amnesty International, příp. OSN nebo jiné organizace), vysocí vládní činitelé začali trpět výčitky svědomí, že dopustily vybudování nejen Guantanáma, ale i obdobných zařízení po celém světě, kde neplatí ani americké zákony, ani zákony země, kde "nepřátelského bojovníka" zajali, ba ani jeho rodné země? Anebo je vše jinak a tento popis mnohaletého utrpení má působit odstrašujícím dojmem a mocně zapůsobit na sympatizanty teroristických skupin, jejich samotné členy, aby zvážili, jestli jim další činnost "stojí za to"?
Muhammad wazad Saláhí bely 16 let vězněm USA - první dvě léta "nepřímo" - v Mauritánii, Jordánsku a poté Afghánistánu, zbylých 14 se již nacházel zcela v tenatech amerického režimu na jeho výsostném kusu země pronajatém na jihu Kuby, kde Spojené státy vybudovaly obří komplex pro ty nejhorší zločince zvaný jako guantanamský tábor. Na začátku své nešťastné pouti (byť přeci jen ukončené propuštěním) vstupoval Saláhí do čtvrté dekády svého života a po odchodu z Německa (který v knize nebyl schopen uspokojivě zdůvodnit) a krátkém pobytu v Kanadě (již pod drobnohledem tajných služeb) narychlo odcestoval přes Brusel do Dakaru, odkud se měl s některými členy své početné rodiny vrátit domů do Nuakšottu, metropole Mauritánie. V dakarském hlavním městě byl nicméně okamžitě zatčen a od toho okamžiku nikoho z rodiny po dobu 16 let nespatřil (svou matku již nikdy, zemřela během jeho zadržování). Mauritánská vláda, silně pod tlakem USA, se rozhodla pro takzvané "umytí si rukou" - a svého krajana hodila přes palubu, byť o jeho zapojení do teroristické sítě a zejména činností proti samotným USA (Útoky milénia) de facto neexistovaly důkazy. Saláhí byl transportován do Jordánska (podle všeho šel i tamní režim silně na ruku přesatlantické velmoci), jeho věznění ale k doznání nevedlo, po osmi měsících (mučení) jej tedy USA přemístily do Bagramu. V Afghánistánu pobyl jen několik týdnů, načež jej přibližně spolu s dalšími 34 osobami (podobného statutu, tedy nepřátelského bojovníka) přes Turecko poslaly do zmíněného Guantanáma.
Salahi se k ničemu nepřiznal - podle jeho slov ani nebylo k čemu - jednak proti USA nikdy neměl v úmyslu podniknout teroristický čin, Do útoků Milénia zapleten rovněž nebyl, jeho členství v Al-Káidě skončilo již před lety svržením režimu Najibulláha (nehledě na fakt, že mnohokrát dle mého názoru správně argumentoval tehdejším spojenectvím mezi Al-Káidou a USA - ale taková minulost se ani dřívějším, ani dnešním Spojeným státům pochopitelně nelíbí). Byl vystaven celé škále fyzického i psychického mučení, avšak nepovolil. Jako by se praktiky inkvizice nezměnily, k posunu došlo jen v otázce metod...
Problémem je, že si běžný čtenář není schopen odpovědět na otázku, zda je Saláhí opravdu neuvěřitelně významnou justiční obětí a USA jeho zadržováním bez obvinění (bez důkazů) překročily veškeré meze lidskosti, nebo je to jinak...
Kniha je nicméně napsaná dobře a já na rozdíl od jiných tentokrát půjdu s hodnocením vysoko, nejen samotný Saláhí, ale i Larry Siems (který dal jeho rukopisu tu "správnou tvář" - byť se spolu až do jeho propuštění - Deník z Guantanáma vyšel ještě během věznění - nestřetli)! 80%...