Deník z Hirošimy
Mičihiko Hačija
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78936/bmid_denik-z-hirosimy-xTi-78936.jpg
5
112
112
Dr. Hačija byl při svržení atomové bomby na Hirošimu raněn a téměř po dva měsíce si vedl důkladné zápisky o svých pozorováních. Bezprostředně v nich zobrazil strašlivé následky výbuchu, jak je pocítil jako pacient i jako ředitel nemocnice. Líčí šílený strach a hromadnou zkázu tisíců bezbranných obyvatel, tápání lékařů bez zkušeností s průběhem následné choroby, čekání na smrt těch, u nichž se projevily petechie. Tak se deník, neurčený původně k tisku, stává drastickým protestem proti těm, kteří použili a chtěli by znovu použít atomové energie pro válku.... celý text
Literatura světová Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 1956 , Svobodné slovo - MelantrichOriginální název:
Hiroshima Diary, 1955
více info...
Přidat komentář
Syrové, ale čtivé vyprávění o účincích jaderných zbraní, když byly ještě v plenkách. Udělejme vše pro to abychom nemuseli zažít, co umí ty současné.
Z literárního hlediska asi nejde tuto knihu hodnotit. Chcete-li získat věrohodný ničím nepřikrášlený pohled na tuto smutnou historickou událost, pak je deník očitého svědka tou nejlepší volbou, i když pro slabší nátury možná místy velmi syrovou. Součástí tohoto vydání z roku 1978 jsou i předmluva a doslov, na jejichž tvorbě se pan M. Hačija velmi pravděpodobně nepodílel. Při četbě prvně zmíněné jsem se i trochu pobavila.
Panebože, už je to pár desítek let, co jsem tuhle knížku četla, ale jedno je jisté, že na tu popisovanou hrůzu nadosmrti nezapomenu. A neměl by zapomenout nikdo.
Ještě teď mám z těch naturalistických popisů obětí nemoci z ozáření občas noční můry. Málokdy mi bylo při čtení hůř, a to jsem shltala už ledajakou drsňárnu!!
Vlastně se dost divím, že při současné módě knížek o Osvětimi a holocaustu si na tenhle Deník sotva kdo vzpomene. Určitě by si zasloužil nové vydání. Je to síla, a autor-očitý svědek ani nepotřeboval používat žádné pateticko-nadnesené výrazové prostředky. Nechť mluví prostá fakta a bezprostřední dojmy, nakonec máte co dělat, abyste ten raněný a zděšený křik vůbec ustáli.
Nikdo tuto knihu neodloží, aniž by zůstal nezměněn.
Japonský lékař popisuje první dva měsíce po zásahu Hirošimy jadernou bombou. Kniha popisuje snahu o léčbu zraněných a setkávání se s příznaky ozáření do té doby neznámými.
Kniha se mi četla krásně. Moc se mi líbila (pokud to jde napsat u této knihy), ty hrůzy co si prožili.. ach jo, nechápu jak lidi mohou být tak zlý a škodit druhým a to je prostě do dnes. Chytla mě více za srdce než kniha Modlitba za Černobyl, snad i proto že byla čtivá a nebyly tam za mě nudné části i když se děj odehrával převážně jen v nemocnici. Černobyl nebyl tak čtivý.. Mapa ke knize byla taky fajn, měla jsem větší představu kde co je a lépe jsem se v tom orientovala.
Z téhle knihy mě místy až mrazilo ... bylo zde popsáno od lidí, se kterými se doktor setkal (a léčil), co viděli, když na Hirošimu spadla atomovka .... a také zde byla popsána i zatvrzelost Japonců, kteří (tedy alespoň polovina lidí z Hirošimy, kteří přežili výbuch) nechápali císaře, že Japonsko vyjednává o míru [to bylo 15.srpna] ... ano jedná se o zápis každého dne od rána 6.srpna do 30.září 1945 ... rozhodně doporučuji ... je to zajímavá kniha ...
Tato kniha je epesní ukázkou a zároveň důkazem toho, kdo je pro člověka a naši planetu největším nebezpečím. Je to samozřejmě opět sám člověk.
Není to jednoduchá kniha, která by se četla lehce. Ono to vzhledem k tématu ani nejde a navíc k tomu přispívá i forma deníku. Na druhou stranu se dozvíte mimo samotného tématu knihy i mnoho informací obecnějších, a to jak zeměpisných, tak i gastronomických.
Když nad tou knihou přemýšlím, beru v úvahu tu dlouhou dobu od svržení atomové bomby na Hirošimu (6. srpna 1945) a onu neustálou snahu o zdokonalování nástrojů na zabíjení, tak si tak říkám, že paradoxně by to teď v případě sebevražedné mise nějakého pomateného vrcholového politika bylo vlastně jednodušší. Je totiž velká pravděpodobnost, že by to ta placatá koule na které putujeme vesmírem nevydržela a byl by to konec pro nás všechny. Lze jen doufat, že k tomu v brzké době nedojde.
Syrová a pravdivá kniha napsaná očitým svědkem zrůdného dopadu atomové bomby na Hirošimu. Tato kniha je skvělá, ale podruhé už ji určitě číst nebudu.
Poutavé vyprávění od začátku do konce. Vypůjčím si ze závěru ke knize : Věta která je připisována Albertu Einsteinovi, "Po třetí světové nukleární válce, by další válečné boje probíhaly jen klacky."
Mičihiko Hačija je určitě lepší doktor a pravděpodobně i meteorolog, nežli spisovatel. Velice poutavé přiblížení města a osudů lidí těsně po svržení atomové bomby, bohužel přerušuje zdlouhavé popisování chorob a zranění způsobených důsledkem výbuchu a ozáření. Závěr - Některé pasáže na úrovni lékařských zpráv, asi více ocení odborník, ale i tak kniha stojí za přečtení.
Knížku jsem četla krátce po Modlitbě za Černobyl a měla jsem tendenci obě knihy srovnávat. A srovnávala jsem vlastně nesrovnatelné. V době, kdy došlo k útoku na Hirošimu, nevěděli tamní lékaři (a nejen oni) o působení radioaktivity na lidi prakticky nic. Učili se praxí. Neobávali se hrůzných následků spojených s radioaktivním deštěm nebo následným zářením. A to je na tom v podstatě to děsivé.
Zapisník lékaře, který byl u výbuchu atomové pumy… Rozhodně zajímavé a stojí za přečtení, nicméně jednou mi to stačilo. Zařadil bych do povinné četby. Rozhodně se to čte lépe než Dostojevskij :D
Kdysi jsem jí v deseti letech našla u babičky v knihovně a přečetla jí jedním dechem. Díky ní jsem od té doby četla pouze knihy o druhé světové válce a literaturu faktu. Nikdy se mi už nevykouřila z hlavy... A to už to je téměř 22 let...
Knihu jsem četla asi v 15 a dodnes, když si na ní vzpomenu, mohla bych ji odvyprávět skoro do detailu. Naprosto mně nadchla a vtáhla. Možná, že právě díky této knížce mně dodnes zajímá historie 2. světové války. Měl by si ji přečíst každý v tom věku...
Takove pohodove zachodove cteni.Nic vic.Kniha je jako soubor zapisku,takze me osobne nepritahla tak abych ji docezl na jeden zatah.Zajimava je ale tak na chvilkove cteni.Nehodnotim zazitky autora,to je kapitola sama o sobe ale jen hodnotim obsah knihy.
"Je velice drzý." :-) Napsala mi učitelka do žákovské knížky ve 3.třídě ZŠ, když mne načapala, kterak si krátím trest "po školu" četbou této knihy, místo toho, abych seděl rovně s rukama za zády a zíral do prázdna opuštěné třídy. Dodnes na obě vzpomínám s láskou - na knihu i na učitelku, jejíž jméno, na rozdíl od názvu knihy, jsem už dávno zapomněl. Samotná kniha je poměrně zdařilá, byť otřesná, výpověď přeživšího atomový výbuch.