Deník z Prahy 1945-1946
Margarete Schell
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411676/bmid_denik-z-prahy-1945-1946-yWq-411676.jpg
4
16
16
Deník pražské Němky Margarete Schellové zachycuje autorčiny osobní zážitky během desetiměsíčního pobytu v československých internačních táborech od zatčení během Pražského povstání až do března roku 1946. Nejdelší čas strávila v Bystřici u Benešova, v táboře původně založeném nacistickou okupační správou pro lidi ze smíšených rodin. Záznamy pořizované tajně na útržky papíru provezla při odsunu do Německa a roku 1957 vyšel její deník v Bonnu. Vydání bylo přijato dosti kriticky kvůli údajné nevyváženosti informací ve prospěch Čechů. Český překlad je jedním z prvních u nás zveřejněných příspěvků k „malým dějinám“ tohoto období. Samotný deník doprovází dostupná dokumentace, překlady dobových ohlasů na německé vydání a životopisný esej o složitých autorčiných osudech.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , AcademiaOriginální název:
Ein Tagebuch aus Prag 1945-46, 1957
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla pro mě lekce. Divoké odsuny, činnost RG, komunistická příprava na puč už v květnu 1945, zvůle ruských vojáků - to mám prokoumáné alespoň v nějaké míře.
Rána pěstí byl můj postoj, deník jsem hltala, ale čím ironičtější byly poznámky Margarete vůči Čechům, tím víc mě dráždila a nejednou jsem se nachytala, jak mi běží hlavou: a co vy jste dělali Židům, ty jedna chudinko apod. Kniha mi nastavila zrcadlo, co bych v ty vítězné dny dělala já civilním Němcům, měla bych soucit nebo pocit zadostiučinění, radovala bych se z Benešovy politiky? Sakra, jak černobílé se zdají činy, které člověk nemusí udělat a o kterých nemusí rozhodovat. Odsun a vše odporné okolo zavrhuji, jen už chápu i ty, co to dělali....
Hodně zajímavé vyprávění. Neměla jsem o takových táborech tušení. Ano, Němci byly vykazováni, ale že byli také dlouhé měsíce internováni a v takovýchto podmínkách...
Každé zlo bohužel probouzí další nové a zbytečné zlo...
Margarete Schellová líčí události ze svého pohledu a dle svých zkušeností. O reálné situaci v koncentračních táborech nemohla mít mnoho informací, proto její přirovnání k poměrům v tom internačním nelze brát doslova. Ostatně každý, kdo by byl náhle zbaven svého domova, zavřen do hromadné nekomfortní ubytovny a musel vykonávat přidělenou práci, ke které nemá žádný vztah, jistě by měl pocit, že se mu děje příkoří. Třebaže jednání autorky nemusí vždy vzbuzovat sympatie, je její pohled na realitu života v táboře velmi cenný. Teprve z více subjektivních hledisek totiž lze sestavit alespoň přibližný pohled objektivní.
"Postupně se dozvídáme, co se odehrává na barikádách. Přirozeně jen to, co zažili lidé v jednotlivých obvodech na jednotlivých místech. Je to ale strašné až dost. Drželi jim před obličejem fotografie Hitlera a oni je museli kousek po kousku pod trestem smrti sníst. Ustřižené vlasy strkaly těžce pracujícím ženám vlekoucím kamení do úst jako roubík. Jsou to ještě lidé? Nikdy bych nevěřila, že něco takového přijde. Nikdy jsem ani v nejmenším nepociťovala sympatie k nacistickému režimu, ale tohle, co přišlo teď, oč je tohle lepší?"
Takové chování je neomluvitelné a odporné. Díky za další knihu o tomto tématu...
Velmi poučné poznámky pod čarou, některé informace byly pro mě novinkou...
Štítky knihy
paměti, memoáry sudetští Němci vysídlení Němců internační tábory poválečné odsuny Němců
Deník z Prahy 1945-1946
Ke knize jsem se dostala díky jiné knize, kterou jsem četla a už nevím, která to byla.
Každopádně byla to hrozná doba, ale autorka mě nepřesvědčila, že bych k ní měla mít sympatie. Přišla mi povrchní a neustále si stěžující. A to jak furt kňučela za svým psem. Židé umírali v koncentrákách a ona musela pracovat a měla málo jídla. Chudák. Samozřejmě nechci obhajovat chování některých Čechů a všech rusáků, kteří se po válce chovali jak dobyvatelé.