Deník ze dna
Tomáš Řepka
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437723/bmid_denik-ze-dna-TeH-437723.jpg
2
81
81
Bývalý fotbalový reprezentant, kapitán Sparty, hráč italské Fiorentiny a anglického West Hamu, legendární obránce Tomáš Řepka vydává svou nejosobnější zpověď. Během výkonu trestu si psal deník, který obsahuje exkluzivní svědectví o tom, jaké byly jeho poslední dny na svobodě a co se po její ztrátě odehrávalo v jeho nitru, jak velký náraz prodělal první dny za mřížemi, na co myslel, k čemu se upínal a jak se ve vězení změnil… V připravované knize se dočtete o jeho každodenní rutině, o tom, jak si zvykal na vězeňskou stravu, jak musel přijmout omezení dosavadních hygienických zvyklostí, jak na něj reagovalo jeho nové okolí, jak se začlenil do pevně daných pravidel, do řádu věznice, co mu nejvíc chybělo a co mu dávalo naději… Řepkův deník v knižní podobě doplní i exkluzivní fotografie a zpovědi jeho nejbližších i fotbalových legend, které stály při něm.... celý text
Přidat komentář
Jakékoliv biografie v audioverzi jsou pecka. Tohle bylo trošku kratší, nebylo to špatné, ale slabší to bylo.
Čekala jsem to trošku víc zajímavější. Nicméně vzhledem k člověku, který to psal a není žádný spisovatel, ale sportovec, to nebyl úplně brak. Poslechnout se to dalo.
Palivo napsal vše podstatné, jeho komentář miluju a pročítám si ho pravidelně, tudíž se ani nebudu pokoušet jej napodobit či dokonce překonat.
Bola som veľmi zvedavá na ten ODPAD, za ktorý veľa ľudí túto knihu považuje. Dostala sa ku mne nejakou náhodou. Ani neviem. Síce nie som fanúšik futbalu, ani nesledujem Tomášovo spávanie sa skrz bulvár, no nejaké perličky sa dostali i ku mne a rozhodne na mňa nepôsobil pozitívnym, či sympatickým dojmom. S prístupom ku knihe som ale nejaké sympatie voči jeho osobe vypla a počúvala spoveď človeka, čo mal všetko a dostal sa za svoje správanie, či rozhodnutia, za mreže. Tomáš spisovateľ nebude, ale bola som celkom prekvapená, že sa to počúvať dalo a malo to nejakú hlavu a pätu. Popisoval, čo sa mu premietalo v hlave pri nástupe alebo pobyte, či počas súdu alebo aký bol prístup ostatných spoluväzňov a bacharov k nemu. Pre niekoho to možno bude chválenkárstvo, že sa tam hral na borca, ale ja verím, že naozaj bol vo väzení, pre niektorých za hviezdu. Nech už je jeho perzóna akákoľvek, to, čo dokázal v športe, sa mu uprieť nedá. Myslím, že kniha by mohla zaujať jeho fanúšikov. Celkom sa mi páčila časť o jeho detstve, z akých pomerov pochádzal, ako sa dostal k futbalu. Špinenie jeho bývaliek si ale jeho mamka mohla odpustiť. Ako sama povedala, stála by za ním i keby sa proti nemu obrátil celý svet a to vypovedá o objektivite rodiča. Tomáš sebekriticky uznáva, že je výbušný a impulzívny, no ani náznak toho, že by s tým chcel niečo robiť, či naopak niektorých svojich činov ľutuje. Snáď mu tento zážitok troška otvoril oči a možno prehodnotí svoje postoje a reakcie. Knihu by som popísala i ako vyznanie jeho terajšej priateľke, ako to neľahké obdobie s ním zvládla. Myslím, že tento kúsok nie je nič, čo by som chcela čítať niekedy opakovane. Nebudem polemizovať ani o spravodlivosti/nespravodlivosti jeho pobytu vo väzení. Ostáva mi len veriť v to, že v jadre nie je zlým človekom, ale o tom bude musieť presvedčiť nie mňa, ale hlavne svoje deti, bývalé ženy a súčastnú partnerku.
Takže.... Poslechla jsem to .( Bylo to ke stažení na netu) No tvl... Pliveme na Vlaďku,Káča je světice.... Doprdele,pamatuju si jak se k ní choval, když čekali dítě. Je to ubožák a Kačena je kosočtverec. Takhle zmanipulovat chlapa. Tvl, klobouček...... Knížka o hovně. Radši to nečíst,neposlouchat.....
K přečtení této knížky mě vedla ženská zvědavost, jak pan Řepka vysvětlí ty své propírané kauzy. Vysvětlení se mi nedostalo. Přiznává, že udělal chyby, ale za všechno mohou jiní a taky prý na ně dojde. Některé kapitoly - co si mám do vězení sbalit, jaký je vězeňský slovník, jaké jsou ceny ve vězeňské kantýně a podobné - jsem přeskakovala, protože se do vězení nechystám, ale pro někoho možná budou přínosné. Líbilo se mi vyznání Řepkovo maminky. Malé chyby - například když pan Řepka popisuje, že v cele si na okně krmil drobečky z rohlíků holuba a v jiné kapitole prohlašuje, že tam nikdy neviděl žádné ptáky - jsem pominula, sounáležitost s Wieveghem schválila. Nebylo to tak špatný.
Kniha, jejíž autor bohužel víc knih napsal, než přečetl, je z ní patrný duch paní Blažků s Ortenem v kapse. Když zde člověk četl rozporuplné názory, zajímalo mě, ke které straně se přikloním, číst každý druhý odstavec však bohatě stačilo. Děkuji, nikdy více :)
Tomáš Řepka rozhodně není spisovatel, ale tahle knížka za přečtení stojí. Nejsem Sparťan ani nekritický obdivovatel Tomáše Řepky, a tak jsem věci vylíčené v knize bral s rezervou, nicméně v jádru je to prostě výpověď člověka, který se dostal do vězení. Jestli oprávněně či neoprávněně nechť posoudí jiní (ale česká vězení jsou plná nevinných lidí, že ano?).
V srovnání s jinými knihami vězeňského žánru je to slabší. Sice si uvědomíte, že se nikdy do vězení nechcete dostat a že místo nápravy vězení člověka spíš semele a pošle na scestí, ale třeba Pro drogy nemá smysl umírat od Radka Hanykovicse má mnohem silnější příběh.
Vím, jaké peklo dokáží udělat zákeřné ženy (před veřejností chudinky) že života chlapa, když se mstí. Ale z chyb se člověk učí. Přeji Tomášovi už jen klid do života, snad už budeš šťastný.
Kniha se mi líbila jak to bilo napsané nemazal chleb na rty.Z Tomáše frajírka se stal chlap.Trochu toho ponížení potřeboval.A dnes snád, když si děla licenci na trenera vychová slušné fotbalisty.Myslím,že ta knižka nebyla poslední.Je to amater co spisovatel i cestopisy by moh psát.Fandím mu i když nejsem Sparťanka.
Proč, ptám se všech našich pohanských bohů, šmarjá panno proč?
Hraješ fotbal, hraj fotbal, i ti to prej šlo. Bylo ti opravdu třeba tohoto literárního výkřiku jedné vysušené blondýny?
Pana Řepku nemusím, ale odprostila jsem se při čtení ode všeho a soustředila se pouze na knihu. Která si nezaslouží hodnocení odpad jen proto, že ji napsal pan Řepka. Ne, že bych na něj změnila názor, ale tak nějak věřím, že mu vězení bylo něčím přínosné jestli napořád těžko říct.
Bom dia literární rodino,
Váš geniální literární kritik se pro vás obětoval a přečetl vězeňský memoár českého fotbalového Romea Tomáše Řepky. Je to lepší než Motýlek? Zapekla Kačka do bochníku chleba pilník nebo štulpny? A musel Řepa dělat hulahop s jinými vězni? Na to všechno vám samozřejmě hned odpovím.
Jak všichni samozřejmě ví, Řepka se do vězení dostal, protože podal ilegální inzeráty propagující vjezd do pískovny jeho bejvalý čmafíty. I přestože kamery natočily Kačku a Řepu jak podávají inzeráty, jde samozřejmě pouze o komplot a všichni se proti nim spiknuli, protože Česká republika chce vidět Řepku trpět! To mohu potvrdit, vždy když potkám mámu nebo babičku první věta který řeknou jsou "ježiš, ty jsi nějak zhubnul, musíš trošku víc jíst ale hlavně, poď, udělám ti kafe a musíme do hodiny vymyslet jak toho Řepku dostaneme za katr!"
Kniha tedy začíná v dramatickém momentě, kdy má Řepa před nástupem. Naposled udělají s Kačkou lžičku v posteli, Řepa si dá tisíc cigaret a coca colu a jde se na sešup do pekla, který Řepka prokládá citáty od Pilniuse staršího, Hemingvaje a nebo Arthura Schnitzlera, což je s podivem, protože Řepa nečte a počítat umí jen do jedenácti, aby si spočítal, zda bude v základní jedenáctce nebo ne.
S rozhodnutím soudu Řepka nepolemizuje. Jsou to totiž "temné síly." Že jde o zásah "vyšší moci" dokládá i to, že se na Valpuržinu noc probudí velmi brzy za magické síly budíku.
"Ty jsi nařídil budík?" povídá Katka. "Ne!" odvodídá řepka, "proč bych to dělal? A na tuhle hodinu?" Snažím se tuhle zdánlivě spirituální věc zlehčit.
Ach ty budíky, takové spirituální věci! V ten samý den mimochodem Řepka přiznává: Já, Tomáš Řepka, mám strach! No co se dá dělat, jde se do vězení. Kačka mu zabalí ručník Sparty a jede se!
Řepa vyfasuje celu 633 ve který jsou na zdi hákový kříže. Jak správně poznamenává, "pro ty, co jsou citliví na energie a věří v nadpřirozeno, to musí být smrtící rána." Uff. A co na to náš spirituální budík? Zřejmě funguje bez problému, protože Řepka do zdi vyřezává "Tady seděl král Prahy, Tomáš Řepka."
Následuje první moment, kdy romantik Řepka nechá volný průběh svým myšlenkám: "Poštulka za okny vyvedla mladý, jak svobodně létají! Závidím jim možnost zamávat křídly a vznést se, kamkoliv chtějí. Nádhera."
Než dostane Řepka práci v pekárně, musí zametat parkoviště, což ostatní muklové hodnotí, dle Řepky, slovy "Ty vole já zametám s LEGENDOU!" V tento moment Řepka také opět přemítá nad svým trestem a nespravedlností, které se na něm systém dopustil, když jej odsoudil za zcela jasně dokazatelné trestné činy: "Ano, udělal jsem chyby, ano, ne vždy jsem se choval ukázkově, ale je otázkou, jestli opravdu patřím sem a jestli by si to někdo jiný nezasloužil ještě víc než já." Co si o tomto myslí spirituální budík je bohužel záhadou.
Práce v pekárně pak Řepku konečně přinutí ocenit i takové profese, jako je pekař. Do té doby jimi jenom opovrhoval, protože co na tom může člověka bavit? A proč by někdo chtěl být pekař, když může být fotbalista, což je profese, ve které člověk vydělá dost peněz na to, aby mohl chodit po Praze a užívat si ten nejlepší možný život plnými doušky, to jest popíjet espresso a kouřit? Zde se tedy můžeme poprvé setkat s prozřením Tomáše Řepky.
Následuje několik desítek stran o tom, jak Řepka miluje Kačku a dokonce jí vyjadřuje city, on, LEGENDA! Dokonce ji koupil čokoládovou kočičku! Tak tohle je ty pičo REDEMPTION jako brno. Bohužel, ukazuje se, že Řepa je tak trochu Dr Řepka a Mr. Hyde, takže hned na dalších stránkách zase zjistíme, že Řepa není schopen citů a je tvrďák a na Kačku je v telefonu drsnej. Myslím, že tady to má Tomáš v hlavě ještě trochu pomotané.
Pobyt ve vězení je drsný, ale má i své dobré stránky. Řepka začne víc číst a dokonce se mu zlepší i pravopis, protože píše dopisy, což ostatní muklové obdivují! V této pasáži mě zaujalo nejvíce to, že s Řepkou máme stejný vztah k rukopisům. Řepka totiž píše dopisy "svým vlastním rukopisem." Já taky rád píšu svým vlastním rukopisem. A co vy? Jakým rukopisem nejraději píšete? Napište mi to do komentářů a nezapomeňte lajk a subskrajp.
Aby ovšem nezůstalo pouze u negativní energie, Řepka hned na dalších stránkách opět připomíná to co všichni samozřejmě moc dobře víme: každej by chtěl být jako on. "Spousta lidí by si přála být na mém místě, mít můj život, který není ničím nudný. Sílu jména, které znamená zájem a kontroverze. Mít spoustu výhod, které známé jméno a ksicht přinášejí a že jich je!" V této uvolněné atmosféře pak Řepka dá vzpomenout na nejlepší výhody svého života, což je mimojiné i možnost vyjet si do Dubaje!!! No řekněte, kdo by nechtěl do Dubaje! "V mrakodrapech tam je hotel a v dalších patrech na 700 luxusních bytů, kanceláře a vyhlídka! A taky Dubai mall, kde si můžete koupit parfém, který nejde v Evropě sehnat!!!!! Je to neskutečná vůně od Cloudu a jmenuje se Amaya." Kdyby vás to zajímalo podrobněji, je to hned dole v přízemí Dubai mall.
Poté Řepka dává několik tipů kam jít na večeři v Itálii, protože tam ho všude milují a obdivují a kde lidé potřebují víru v "boha, Ferrrari a fotbal.". A co na to spirituální budík? Těžko říct. Dostane se alespoň do Bratislavy, jako většina plebs?
Přichází nejdrepresivnější část - první Řepovo odvolání je zamítnuto. Úplně se mi před očima odehrály scény z Půlnočního expresu. Řepka musí zpět na celu a opět podepisovat kartičky ze Sparty. No hnus.
A pak je toho ještě víc, viz moje recenze, ale co už. 1/10.
Nechapu jak nekdo muze dat byt jen jednu hvezdu. Brak, brak, brak. Sebelitost na kazde strane
Nechápu, že musíte rýpat i tady. Já se na tuto knihu těšila ne proto, že by to byl můj idol, ale zajímal mne pohled rváče z české basy. Četla jsem OITNB a chtěla to porovnat s českou věznicí a opačným pohlavím. Je to psáno jednoduše, ryze, upřímně, selsky. Protože Řepka není spisovatel, a toto podání obyčejného mukla, protože obyčejným a rovným před zákonem se stal, se mi líbí. Libí se mi popis basy, co čeho kolik potřebuje, jaká je místní hantýrka a líbí se mi i vsuvky lásky. To, že tvrďák sklopil ocas mezi nohy a umí ukázat své slabiny. Kauza jeho a Kristelové, soudních tahanic a toho co je a není pravda zde naprosto nepatří. Je to deník. Z vězení. Je to návod jak ve vězení přežít. Pro některé vězně to může být i inspirace - to zachování duševního klidu v tomto blázinci. Není to soudní výpověď, špinění, obviňování, útok, za který by ho mohla veřejnost pranýřovat.
Nenechte se zbytečně odradit od zdejších recenzí. Kniha určitě není dokonalá, ale nabízí zajímavý pohled na tuto osobnost i do zákulisí českého vězeňství. Jeho fanouškům vřele doporučuji.
LOL! 300 korun!! Já jsem to opravdu zaplatil! Před několika lety jsem přečetl “Jak se plave ke dnu“ od Jirky Pomejeho - budiž mu země lehká! Přečetl jsem taky “Iveto, sbohem” od paní Goudy, která Barotošový chodila vynášet lahve. Ale tohle předčilo všechno.
300 korun. Jsem za tohle zaplatil. Takhle nějak si představuju když se smísí českej šoubyznis a Sparta. Smrtící koktejl tohleto, smrtící.
0/10. Já nemám slov.
Že by Alois Jirásek ?
Slavná věta ze hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha ze hry Vest Pocket Revue mi připomíná tuto knihu, která je know-how pro obdivovatele autora na téma Život v base. Leopoldov již nemáme, ale máme třeba plzeňské Bory, kde čerpal autor nové životní zkušenosti.
Z Tomáše Řepky se nám stává spisovatel. Stačí se podívat na této stránce vpravo a vidíte 5 (slovy pět) knih . Komu z vynikajících tuzemských sportovců se něco takového podaří ? Vše má jednu vadu a sice zde na DK se "celebritě z bulváru" jaksi nedaří.
Ale zřejmě se nová kniha dobře prodává, leč jest otázkou, kdo za tento "výtvor" tetovaného fešáka vyhodí 399.-Kč - (to bychom se možná divili).
Vydalo nakladatelství Brána a ještě k tomu vázanou a s přebalem ! Jeden kdysi ne špatný italský fim bych opravil v názvu : Bože jak hluboko jsem klesl.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Deník ze dna |
| 2017 |  Děkuju |
| 2011 |  Rebel - osobní zpověď Tomáše Řepky |
| 2018 | Kapitán - Na kdyby nehraju! |
| 2018 | Diář Tomáše Řepky 2019 |
Deník Tomáše Řepky, ve kterém tento bývalý skvělý obránce popisuje od prvních dní nástupu do vězení nejdříve na Ruzyň a poté z vězení na Borech, kdy ze svého zajetého spokojeného života se dostane mezi vrahy, zloděje, narkomany či blázny. Denní ubíjející vězeňský rytmus, co se zde smí a nesmí, s kým byl na jedné cele, jak probíhají zdejší dny, jaká je vězeňská strava a jak byl nadšený z toho, kdy mohl začít pracovat mimo zdi věznice. Tomáš se zde pochopitelně vypořádává s bývalou manželkou Vlaďkou Erbovou, s novináři a hlavně se zde hodně vyznává z citů, ke své současné partnerce. Tento deník je zajímavá sonda jak to ve vězení funguje a jak pobyt zde prožíval, hlavně po psychické stránce. Co mě moc nebavilo, byl jeho pokus o filozofické rozebírání života, některé pasáže byly vskutku dlouhé. Tomáš jsem vždy uznával jako skvělého fotbalistu i člověka, se kterým když jsem se setkal osobně, tak byl vždy v pohodě a slušný v komunikaci, který ovšem udělal v životě zásadní chybu a ocitl se ve vězení. Myslím, že pobyt zde mu dal hodně za vyučenou a tento deník je toho důkazem.
Co pomůže přežít?
Hlavně o tom je tahle kniha. To, že na svobodě existují lidi, kteří si přejí, abyste se vrátil. Věří ve vás a ví, kým opravdu jste.
I když vy sám už víru ztrácíte.