Deníky Poliny Žerebcovové
Polina Žerebcova
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300977/bmid_deniky-poliny-zerebcovove-rVj-300977.jpg
4
44
44
Strhující svědectví ze samého nitra čečenských válečných hrůz. Polina prožila své dospívání uprostřed čečenského pekla. Zažila zblízka válečnou realitu, opovržení i šikanu od spolužáků a učitelů. Ve svém příběhu odhaluje strhující svědectví o těžkém dětství, pubertě i mládí, během nichž proběhly tři čečenské války. Škola, první láska i hádky s rodiči – to zná každý mladý člověk. U Poliny však bezprostředně sousedily s bombardováním, hladem, zkázou a bídou. Děvčátko s ruským příjmením a s šátkem uvázaným na muslimský způsob, se ocitlo mezi dvěma ohni: vidělo smrt, a tak bojovalo o život i o to, aby zůstalo samo sebou. „Politkovská jako novinářka psala o válce zvenčí. Polina Žerebcovová popisuje válku ze samotného nitra válečných hrůz.“ - Der Spiegel „Talentovaná, extravagantní, osamělá individualistka s krutě zkoušenou duší i tělem, a přesto nezlomená - taková je Polina Žerebcovová.“ - Libor Dvořák – překladatel ruských klasiků, Ruského deníku Anny Politkovské ad.... celý text
Přidat komentář
Umíme vylétnout do vesmíru i se potopit na dno oceánu,ale nedokážeme se jako lidi domluvit mezi sebou.
Nedokážeme zabránit válkám,usurpování cizího území a nerespektování jeden druhého.
Čtu o válce v Čečensku a v televizi vidím záběry z Ukrajiny,je mi z toho smutno.
Jakoby na světě nebylo už tak dost utrpení,nemocí a živelných pohrom.
Chtěla bych věřit že se jednou lidstvo umoudří a přestane se navzájem vyvražďovat,ale vzhledem k tomu že se toto děje už od počátku lidstva tak se bojim že je to nesplnitelný sen.
Kniha se mi moc líbila.Jen bych také uvítala pokračování Polinina života.
Je to velmi obsáhlá kniha a záznamy v něm jsou velmi silné.
Někdy jsem měla trochu problém pochopit mentalitu Poliny, protože je věřící a v dospávajícím čase měnila náboženství než si našla to své.
Také vyrůstala v jiné kultuře a odlišné zemi, ale když jsem začala číst tuto knihu, víte hrozně mě zatrnulo, jak až děsivě byli ty zážitky stejné nebo velmi podobné jako to co se děje v současné době na Ukrajině.
Také to bude tím, že Rusko používá stejné metody... Kdo by nechápal... třeba naverbování vězňů do armády, úplatky kam se podíváš až po třeba střílení po civilistech...
Další věc co mne na knize zaujala bylo, když asi od 2/2 deníků Polina popsala informace, které se k nim dostali ze zahraničí: 11.9. v Americe, Válka v Afghánistánu, útok v Moskevském divadle, Teroristický útok na beslanskou školu, Teroristický útok v metru... To jsou události na které si i já pamatuji, že jsme o nich četli v novinách a slyšeli o nich v televizi a proto pro mne bylo hrozně zajímavé, když o nich Polina psala a já mohla číst, jak to vnímala dívka v zemi, kde se válčí a kam se informace ze zahraničí dostávají jen těžko.
Kniha je objemná, ale tím, že se jedná o deníky, se mi skvěle četla na pokračování jako: "záchodová" literatura.
Knihu musím jedině doporučit. Obsahuje naprosto, myslím i pro současnou dobu, důležité svědectví a myslím, že nezmanipulované pohledy na věc.
Pokud by tato kniha byla postapo-antiutopistický román, byl by to dechberoucí zážitek. Ovšem, tohle byla bohužel krutá realita. Konec minulého a začátek nynějšího století, "pár" kilometrů od našich hranic, se děla zvěrstva jako za světových válek. Naprosto děsivé je, že to prováděl ruský národ sám na sobě, ostatně jak je správně popsáno v knize "...jako had, který požírá svůj vlastní ocas...."
Čečensko, pro mě trošku exotická země. Před první válkou směs národů, náboženství, ale nějak to fungovalo. Potom kdo nebyl Čečenec, měl dost velký problém, nedej bože, když byl Rus. A když jsem dále četl, že Rusové masakrovali civilní obyvatelstvo, ženy, děti, staré lidi, bylo mi z toho hodně smutno. Ještě horší bylo, že Čečenci se masakrovali navzájem pro byty, peníze a podobné nesmysly. Lidský život neměl téměř žádnou cenu. A v tomto všem malá devítiletá holka bojuje o holý život se svou matkou. Obě byly zásadové a přímé, což jim život, už tak těžký, ještě víc komplikuje. Do toho psychické problémy matky způsobené válečnými útrapami. Dospělý člověk by to nedal a Polina v tom všem ještě vystudovala a nakonec dokončila i vysokou školu. Obrovský respekt a smekám a klaním se až k zemi.
Kniha formou deníkových zápisků, četla se velmi dobře, škoda, že nenapsala i to, jak se má ve Finsku, jakou má rodinu, manžela, děti a co maminka? Zůstalo to otevřené, třeba se dočkáme pokračování.
Hrozny život Poliny-Fatimy, žádné dětství, dospívání. Život mezi padajícími bombami v rozbitém bydlení a se snahou na tržišti něco prodat, aby bylo na bochníček chleba a plechovku rybiček.
Všechnu mezinárodní pomoc shrábli politici, stále stejné kdekoliv. Nedovedu si představit,takhle žít, studovat hladová, bez tepla s omrzlýma rukama, za rachotu děl a padajících bomb a hlavně vystudovat!
Krásně popsala národ z Kavkazu, chování a život Čečenců. Snad už se má líp a na své neradostné dětství tolik nevzpomíná.
“Napravo půjdeš, ztracen budeš!
Nalevo půjdeš, ničeho nedojdeš!
Tady zůstaneš, o všechno přijdeš!”
Autentické děsivé svědectví o životě dospívající dívky v čečenských válkách. Musela jsem knihu číst s přestávkami. Náročné čtení, které ale stojí za námahu.
Když začala první čečenská válka, bylo mi pět let. A zatímco já jsem prožívala bezstarostné dětství, Polina vyrůstala uprostřed válečného pekla. V knize neidealizuje ani jednu z válečných stran, ale naopak bez příkras popisuje podmínky, ve kterých vyrůstala. Se svým ruským původem to v Čečensku měla o to těžší. Důležitá kniha.
"Mluvili jsme o tom, že moc uměle rozeštvala národy, které po dlouhá staletí žily svorně. Jen proto, aby mohla konat své černé dílo a nikdo se s poukazem na všeobecnou nespravedlnost nesnažil vyvolat revoluci. A aby si místo toho šli lidi po krku na základě etnické nesnášenlivosti. Je to promyšlený, lstivý a podlý plán."
Nedokážu si představit kdyby se dělo něco takového u nás v tu době kdy byla válka v Čečenska. Jsem jen o rok mladší než autorka deníků.Když jsem četla její deníky pořád jsem věřila že jí někdo pomůže odjet do Evropy . Chtěla bych číst dál jak se dostala do Finska.Skončilo trochu jinak než jsem očekávala ale jinak super čtení.
Obdivuji Polinu, jak dokázala ve válečných podmínkách dospět v tak úžasného člověka. Lidé přišli o život, o své blízké, jiní o zdraví, o rozum nebo "jen" o morální hodnoty. Už její deníky z dětských let jsou plné přirozeně moudrých myšlenek a čím déle čtete, tím je to lepší. Sama má mezi předky tolik různých národností a náboženství, ale stačí jméno aby ji nenáviděli jako Rusku už její spolužáci. Přes všechna strádání, která ji potkala, si dokázala uchovat lidskost.
"Jsem unavená válkami. Tady v mém městě duní výbuch za výbuchem. Asi se tu všichni zblázníme, než panstvo přestane bavit bojovat o ropu."
"Člověk má být hlavně slušný a dobrý, a pak teprve Čečenec nebo Rus!"
Už na záznamech desetileté Poliny je patrné, jak je talentovaná. Má přirozený cit pro gradaci a pointu. Protože na jakém kursu tvůrčího psaní by se to naučila, že?
Svědectví lidí, kteří přímo prožívali nějakou událost, je vždy velmi cenné, a zvlášť pokud se jedná o takovou událost jako konflikty v Čečensku, o kterých nikdy nebylo snadné získat nezkreslené informace. Z tohoto hlediska je hodnota knihy obrovská. Zajímavé je také sledovat, jak se s věkem mění Polininy názory a priority, kdy se z naivního vystrašeného děvčátka stává silná a odvážná osobnost. Také je poučné sledovat, jak tvrdé podmínky odhalují lidské charaktery, kdy jedni pomáhají i z vlastního nedostatku a jiní jsou ochotni zneužít utrpení druhých pro svůj prospěch. Velmi mě zaujaly popisy vývoje vztahů mezi národnostmi, které před válkou nikdo neřešil a vlastně i výlety do kavkazské kultury. Obešla bych se asi bez popisu snů - do deníkové formy to asi patří, ale na mě působily poměrně rušivě.
Kniha mě do sebe vtáhla a nepustila a to i přesto že nespadá do mnou oblíbených žánrů. Možná že za to mohl formát deníkových záznamů. Absolutně nechápu že někdo může něco takového přežít, Polina a vlastně všichni válkou postižení u mě mají velký respekt a skláním se před jejich vůlí žít. Války jsou zlo, kde to vždy odnesou ti neviní lidé.
Kvalitně napsané,děsivé svědectví.Hodně jsem se toho dozvěděla o kavkazské historii a kultuře.Jen se to dost těžko četlo a často jsem se ztratila v jejích známých.
Ano,je to strhující svědectví ze samého nitra čečenských válečných hrůz,které Polina Žerebcovová prožila a kupodivu i přežila. Patří jí můj velký obdiv,že tohle vše sepsala a mohla tak vzniknout tato kniha,kterou by si měli především přečíst všichni lidé na celém světě,aby k těmto hrůzám již vůbec nedocházelo.
Výborně napsané,ale současně naprosto děsivé čtení. Válečné hrůzy děvčete žijícího v Grozném mezi 9 a 19 rokem zapisované do deníčku. Její rusko-čečenský původ je na překážku v podstatě všem- pro Čečence je Rusanda,která způsobuje ostřelování města,pro Rusy je se svým šátkem na hlavě čečenská teroristka....
Absurdní svět dospělých vidí ona naprosto průzračně jasně a vlastně i jednoduše. Měla by to být povinná četba pro každého člověka.
Deníky 13ti leté Poliny jsou obžalobou zlého, zbabělého a krutého světa dospělých. Ač sama teprve na prahu puberty, má jasnější vidění světa a je moudřejší, než většina dospělých, které ve svém životě v Grozném potkává.
Je to důležitá kniha.
Válka je peklo. Z lidí, přátel, kamarádů a někdy i rodiny dělá nepřátelé, kteří jsou schopni všeho i přes "mrtvoly". Obdivuji, že si Polina, po všem co zažila, udržela zdravý rozum. Škoda, že se v denících nedočteme, jak se z Ruska/Čečenska vlastně dostala pryč.