Denník Anny Frankovej
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192794/bmid_dennik-anny-frankovej-192794.jpg
4
3405
3405
Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1996 , Archa (SK)Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
K tejto knihe som sa dostala presne vo veku, v akom písala denník Anna Franková, preto som jej čítanie prežívala ešte intenzívnejšie. A keďže ma zaujímajú témy 2.sv.vojny, chcela som si ju prečítať. Neviem napísať, či kniha je dobrá alebo zlá. Je to pravdivý príbeh, denník tínedžerky, ktorý je dobré si prečítať.
"Nevěřím, že jen mocní, jen ti, co vládnou, a kapitalisté zavinili válku. Ne, malí lidé mají také svou vinu, jinak by se jí přece neúčastnily národy." A já bych k tomu zároveň dodala, že ti dobří malí lidé mohou hýbat dějinami také. Už jen to, že patnáctiletá dívka zůstane optimistická a silná i poté, co je dva roky zavřená v jednom domě a následně v Bergen-Belsenu, může pohnout dějinami.
Z jejího osudu (a jí podobných osudů) mrazí a myslím, že by si knihu měl přečíst každý, z takových malých osudů totiž pochopí člověk více než z učebnic. A kdekdo se třeba chytne za nos, když si zase bude na něco stěžovat.
Knížka, kterou by si měl přečíst asi každý.
Já si pořídila vydání, které bylo bez recenze a se všemi Anninými zápisky i s těmi, které v dřívějších verzích publikované nebyli. A stálo to za to.
Člověk dostane vhled do nitra dívky, která zrovna dospívá, musí s rodinou a ještě cizí rodinou žít skrytě a ví, že se každý den může stát, že je někdo prozradí a může zemřít.
Prožíváte s ní každodenní starosti, první zamilovanost i její úvahy o válce a o tom co se venku děje.
Hodně působivé čtení k zamyšlení.
Knihu jsem četla někdy na konci ZŠ a její děj mě vtáhl tak, že kniha byla během chvilky přečtená. Anne byla zprvu obyčejná dívka s běžnými problémy, pak se ale kvůli válce museli s rodinou ukrývat. Její popisování událostí a hlavně pocitů bylo neuvěřitelné - její neshody s matkou, puberta, první láska, bolesti, starosti s jídlem... Nikdo si nedovede představit, co vlastně museli prožívat a i přes veškerou hrůzu a strach se našli lidé, kteří jim pomáhali.
Z války jsem už četla víc knih a většinou mě hodně zasáhly.Knížku jsem četla kvuli čtenářské výzvě,jinak bych se do ní asi nepouštěla,čekala jsem asi něco jiného,bylo to takové o ničem,jak tam přežívaly atd a ten doslov je pak dost smutný a konečný.A hlavně se mě nezdá,že by to psala tak mladá dívka.Před touhle knihou jsem četla Mengeleho děvče a to se nedá vubec srovnat,musela jsem na to pořád myslet a nemohla jsem ani začít číst další knihu,jak to bylo silné a příšerné....
Velice dlouho mi trvalo, než jsem se k ní odhodlala, až se za to stydím. K přečtení mě inspirovala návštěva Osvětimi, která pro mě byla velice silná. Co se týká knihy, přiznávám se, že ze začátku mi docela trvalo, než jsem si na styl a způsob psaní zvykla, ale pak se to zlomilo a kniha mě pohltila.
Anna Franková v úkrytu prožívá velice těžkou etapu svého života a to přeměnu z děvčete na mladou ženu, do toho řeší spoustu rodinných rozporů, hledá sama sebe a dokonce se i zamiluje. Formou deníku se snaží si v sobě třídit své myšlenky a pocity. Velice oceňuji její vyspělost smýšlení. Bylo to velmi silná osobnost, to jak se snažila si udržet dobrou náladu i optimismus v těžkých chvílích, kterých tam prožívali víc než dost. Obzvlášť mě Anna dostala svým pokrokovým postojem k ženám a jejich místu ve společnosti. Silná osobnost, silný příběh.
Myslím, že snad není lepšího způsobu, jak charakterizovat Annu, než jejími vlastními slovy jako "klubíčko rozporů".
Málo kdy se však již tak brzké mládí snoubí s tak velkým nadáním. Nelze se tedy divit natolik mistrně zvládnutému popisu, vlastního přerodu z dívky v ženu, na pozadí tragického dějiště událostí. Její touze žít a bojovat až do samého konce! Konce, který byl tak blízko a přeci tak daleko.
"Bohatství, uznání, všechno lze ztratit, ale štěstí ve vlastním srdci může být jen zastřeno a bude tě, pokud žiješ, vždy znovu obohacovat"
Osud však bývá mnohdy nemilosrdný.
Četla jsem před maturitou a stejně jako vše válečné na mě silně působila. Vzhledem k věku, ve kterém deník psala, obdivuji její odvahu a nadhled.
Tohle je kniha, kterou by si měl za svůj život přečíst každý. Anne byla dívka, která měla v sobě strašně moc optimismu a snažila se najít ve všem to nejlepší. Bylo hrozné dojít do závěru a vědět, co se stalo jí a ostatním lidem v její rodině. Jaký kousek od konce války se to stalo. Budiž útěchou, že se jí alespoň splnil sen o tom, že jednoho dne bude významná spisovatelka.
Neuvěřitelně silný příběh, který byl napsán v neuvěřitelné době. Všem doporučuji
Po dočtení mě napadlo jediné - byl by Annin deník natolik slavný, kdyby Anne s celou rodinou (kromě otce) nezahynula v táboře?
Krutá otázka.
Holka měla určitě výtečný vypravěčský talent, který se vidí málokdy. Popsala něco, co si nedokážu sama u sebe představit. Pozorovat vývoj děvčete z holčičky v mladou ženu mě fascinoval a dost často jsem viděla i samu sebe v průběhu dospívání a sebe i v současnosti. Líbila se mi její emancipace vůči ženám a otevřenost k tématům, která byla tabu. Dovedu si Anne představit po válce jako první bojovnici za ženská práva. Zápisky byly na mě natolik silné, že jsem musela jednotlivé dny číst s odstupem. Přesto si myslím, že kdybych deník četla daleko dříve, přibližně ve věku Anne, vzala bych si z ní více.
Osudovou kapitolou pro mě vždy bude zápis ze středy 5. dubna 1944. Moje srdcovka.
Každopádně na otázku stále nevím odpověď.
Ani já jsem této knize neudělila vysoké hodnocení jako většina. Chci však hodnotit opravdu poctivě jak na mě kniha působila a jak mě bavilo její čtení. 3 ⭐ jsou průměr a přesně tak knihu i vnímám. Není určitě špatná, ale ani to pro mě nebylo "wow" čtení. Není vůbec pochyb o tom, že Anna musela, uvězněná s rodinou za války v několika málo místnostech, zažívat strašné chvile. A psaní deníku pro ni vlastně bylo jedinou možností jak to "vězení" vydržet a přežít se zdravým rozumem. Ale upřímně...ty zápisky byly stále a pořád dokola o tomtéž, a to je asi ten důvod, proč mě čtení knihy až tolik nebavilo. Závěr...Určitě nelituji času, který jsem čtení Deníku Anny Frankové věnovala a vnímám jej hlavně jako velmi důležité a potřebné svědectví pro nás všechny, kteří dnes velmi často zapomínáme, jak se vlastně máme dobře!
Nejspíš taky půjdu proti proudu, ale kniha mě také moc nezaujala. Když to porovnám s ostatními knihami s podobnou tématikou, tak mi připadá slabší.
Nicméně jsem knihu dočetla, vracet se k ní nebudu... možná čase zkusím film.
Tato kniha/deník vás naprosto ponoří do svého děje. Je to opravdu silný příběh mladé dívky uvězněné v domě za války. Dívka, která má sny a každou svou myšlenku se snaží zachytit. Vždyť i spousta z nás si píše nebo psalo deník. Ovšem tohle je opravdu krutý příběh. Dům Anny Frankové jsem ještě neměla možnost navštívit, avšak jestli se jednou vydám do víru Amsterdamu, bude to dům, který zaručeně navštívím. Myslím si totiž, že to mě do samotného příběhu ponoří ještě více.
Člověk se na to musí dívat jinak než na běžnou knihu, román... musí si uvědomit, že drží v ruce deník děvčete, které žilo dva roky uvězněno v jednom domě, ne-li pokoji a jen čekalo se svými velkými sny, kdy válka skončí a budou moci normálně žít. V Amsterodamu jsem navštívila tento dům Anny Frankové, kde se shovávali, proto možná na mě kniha zapůsobila více než na někoho dalšího...Do dnes visí na stěnách její obrázky slavných hvězd, které si stříhala z časopisů a lepila na zeď, do dnes tam jsou zatemněná okna, aby je nikdo neviděl...
Po přečtení deníku ještě doporučuji film, aby to bylo kompletní. Pak se mi už opravdu chtělo brečet.
Je mi jasné, že názory jako je můj, budou u Deníku zatracované, ale mně se prostě a jasně kniha nelíbila. Nejen že je neuvěřitelně nudná a prakticky o ničem, ale nebojím se říct, že do ní bylo po smrti Anne zasahováno, protože některé myšlenky prostě nejsou od třináctileté dívky.
Silná kniha. Sice je to deník 14ti leté holky, takže je to takové pubertální, ale také je to silně emotivní. Anna v deníku řeší různé občas i banální věci a neví co jí čeká. Je to smutné. Také jsem měla možnost zjistit jak uvažovaly dívky zhruba v mém věku v období 2.světové války, což oceňuji
Ano, Anne je pubertální dívka a na jejím deníku je krásně vidět, že ani okolnosti, za jakých v zadním domě žila, nezabránily tomu, aby se neprobírala těmi typicky pubertálními otázkami a nezažívala lásku. Přesto byla rozhodně v mnohém jiná, minimálně v porovnání s dnešní mládeží. Kolik čtrnáctiletých probírá otázky politiky? V tomhle směru je však nutno podotknout, že to možná naší době chybí. (Tedy za předpokladu "Víc se o politiku zajímat = volit zodpovědně.") Anne se nemusela vzdělávat, přesto se sama učila, a to v rozsahu, o jakém se dnešním osmákům nebo deváťákům ani nesnilo...
Něco podobného bych určitě nečetla, nebýt toho pozadí, při němž Anniny zápisky vznikly, nicméně to bylo zajímavé.
Deník dívky pubertálního věku pro mě nebyl moc čtivý, každopádně je mi Anny líto co musela se svou rodinou a ostatními prožít v "zadním domě" a jsem ráda, že se jí splnil sen být spisovatelkou. Film se mi líbil.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Živoucí svědectví skutečnosti, že ani pod příkrovem války a neustálého ohrožení života, život sám nepřestává a dospívající dívka ho může prožívat se všemi radostmi i bolestmi. Na deníku, který si Anna psala po dobu dvou let je skvělý především její postupný fyzický i psychický vývoj, chápání světa ve kterém žije i toho, ve kterém žít nemůže, stejně jako uvědomování si sebe sama. Některé pasáže byly natolik otevřené a upřímné, že mohly vyjít až po dlouhých letech v doplněném vydání. Annin tragický konec je už jen závěrečnou obžalobou děsivého systému a nelidského přístupu k lidem, kteří neudělali nic, čím by si takové jednání zasloužili.