Denník Anny Frankovej
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192794/bmid_dennik-anny-frankovej-192794.jpg
4
3354
3354
Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1996 , Archa (SK)Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Přesně ten typ knihy, u které předem víte, jak skončí, ale po celou dobu nepřestáváte doufat a zoufale si přejete, aby se stalo něco, co to změní. Příběh, který Vás zasáhne o to více, že Anne zemřela krátce před koncem války. Nelze se ubránit smutné myšlence, jaký mohl být její život, kdyby přežila, kdyby nebyli prozrazeni, kdyby...
Další z knih které jsem zbytečně dlouho obcházela a úplně zbytečně.))
Anna byla na svůj věk inteligentní a vyspělá mladá dívka toužící po pochopení a lásce.
Toho se jí bohužel nedostálo, ale jedno přání se jí splnilo, stala se spisovatelkou.
Zkusila jsem číst po druhé, jelikož jsem prvně nedocetla. Bohužel se nestalo ani teď, sice mám knihy o židech, z 2 sv. Války ráda, ale toto neumím ocenit, blbě se mi to čte, pro mě velice nezáživné a nejde se začíst. Takže bohužel ...třetí šanci tomu určitě dávat nebudu
Musím říct, že to bylo poprvé co jsem něco četla ve formě deníku. Bylo to příjemné, ale zároveň těžké. Deník jsem četla na můj vkus příliš dlouho, často jsem nebyla schopna přečíst můj denní průměr. Nejspíš to bylo situací, která byla vyjadřována Annou. Nějaké pasáže byly radostné, některé nikoli. Je vidět, že deník psala mladá dívka, která by mohla mít celičký život před sebou. Je hrozné číst něco takového co, když se nad tím zamyslíme, není tak dávno jak bychom si přáli. Bylo hrozné deník dočíst a vědět, že to neskončí happyendem. Deník je, ale současně dobrou upomínkou, že se musíme změnit, respektovat se navzájem, aby se neopakovalo něco tak hrozného. Deník Anny Frankové je určitě kniha která vám dokáže otevřít oči.
Vždy, když přečtu cokoliv o židech a jejich těžkém životě, tak je mi z toho smutno.
Hodnotit něčí deníky je složité. U myslitelů vás zajímají jejich myšlenky, u herců či sportovců pikantní historky ze života, ale co by vás mohlo zajímat u čtrnáctileté dívky jménem Anna Franková? Historie.
Přestože se jedná o obyčejnou dopsívající pubertální dívku, která díky tomu má spoustu vztahových problémů s rodiči i s ostatními obyvateli skrýše, lze díky jejím deníkům nahlédnout do myslí lidí, kteří zažili roky strachu z odhalení, kdy s vnějším světem byli v kontaktu jen díky rádiu a několika málo lidem, kterým důvěřovali natolik, že jim svěřili své životy. O to drsnější je pak uvědomění, že od vysvobození byli jen pár měsíců, a že nemuseli skončit tak špatně, nebýt jednoho jediného práskače.
Jsem proti povinné četbě, ale domnívám se, že pokud má být povinná četba, tohle by mělo být na jejím prvním místě. Každý mladý čtenář totiž díky tomuto deníku zjistí, že židé se vůbec nijak neodlišovali (a neodlišují) od ostatních a tedy je tato kniha v současné době určitou obranou proti xenofobii.
Příběh Anny –židovské dívky mě hodně zasáhl. Anna byla na svůj věk velmi vyspělá , její zápisky o tom svědčí. Anna si ve svém deníčku píše s imaginární přítelkyni Kitty a v dopisech líčí své postřehy a pocity o hrůzách války i o tom ,jak se musí se svou rodinou ukrývat několik let v zadní části domu, kde prožila i svou první zamilovanost s Petrem. Anna díky tomu co vše prožila předčasně dospěla ,ale bohužel se nedožila dospělosti. Úkryt její rodiny byl prozrazen a Anna ve svých 15 letech zemřela na tyfus v koncentračním táboře. Když jako dívka psala do svého deníčku ji určitě na mysl nepřišlo , že její zápisky si po letech přečte s hlubokou úctou mnoho lidí.
Z jejího deníčku: Óda na plnicí pero . Když mi bylo devět let, přišlo moje pero v balíčku jako dárek od babičky z Cách. Když mi bylo deset , smělo pero se mnou do školy. Když mi bylo jedenáct ,musela jsem svůj poklad schovat, protože byla povolena jen školní pera. Když mi bylo dvanáct přešla jsem do židovského lycea a pero dostalo nové pouzdro. Když mi bylo třináct ,šlo se mnou pero do zadního domu a provázelo mě četnými deníky a sešity. Když mě bylo čtrnáct ,končil i poslední rok ,který se mnou mé pero strávilo.
Tady nelze hodnotit knihu jako takovou, v podstatě to vytrženo z kontextu není příliš záživné čtení. Jenže to, co je na té knize to cenné, je ta autenticita, sledujeme dospívání Anny a její vnímání světa během války a nedobrovolného života mezi čtyřmi stěnami. Já se ale nemohla na Aniny zápisky příliš soustředit, protože jsem zkrátka stále měla v podvědomí, jak tragicky to s ní, její sestrou i ostatními z úkrytu dopadlo.Souhlasím s Elis2, těžko dávat hvězdičky, knize bych dala tak 3, ale ten věk a hlavně ten příběh (už mimo deníkové zápisky) si zaslouží víc.
Alespoň dvě přání se Anne splnila - touzila dal zit i po sve smrti a stala se spisovatelkou (bezpochyby jednou z nejslavnejsich).
Autentické svědectví Anny Frankové o hrůzách války. Několik let "uvězněna" se svou rodinou v malém úkrytu z něhož nemohli odejít a riskovat tak zadržení. S omezeným množstvím potravin, s omezenou hygienou a hlavně s ustavičným strachem, co se stane v případě, že je němečtí vojáci odhalí. Nikdo z nás si tyto hrůzy války asi nedokáže představit. Anna Franková nám je však prostřednictvím svého deníku dokáže přiblížit. Popis jejich strastí, strachu, ale naopak i jejích radostí z úplně obyčejných věcí ve mně bude ještě dlouhou dobu rezonovat. Anna Franková si zaslouží hlubokou úctu za to, že dokázala zachytit hrůzy války na papír a její příběh tak (stejně jako příběhy dalších židovských občanů stižených podobným osudem) může být i po letech připomínán. Mou hlubokou úctu Anna Franková tímto svým deníkem (a hlavně jejími názory a odvahou tváří v tvář hrůzám druhé světové války) získala a věřím, že po přečtení knihy získá i tu vaši.
Kniha přečtená po několikáté a znovu jsem v ní něco našla.. Opravdu silný příběh.
Za mě taková průměrná kniha. Pár věcí tam bylo zajímavých ale od 100 strany už jsem se do čtení musela nutit. Někoho určitě kniha může bavit ale pro mě deníky prostě nejsou. Nezvládala jsem pořád číst Anniny problémy ale k té knize to patří. Nelituju, že jsem knihu četla ale znovu to určitě číst nepotřebuju.
Sice tato kniha není nic co bych vyhledávala, ale určitě doporučuji přečíst.
Anne bylo třináct, když začala psát svůj deník. Kniha zachycuje 2 roky skrývání, ve kterých se z malé holky stává na svůj věk neuvěřitelně vyspělá mladá žena.
Základ.
Příběh dívky, která se svojí židovskou rodinou spolu s dalšími cizími lidmi se museli ukrývat na půdě proti gestapu. Anna sice v úkrytu zažila chvíle štěstí, radosti, první lásku, ale jediný kdo nakonec vyvražďování přežil byl její otec. Deník Anny Frankové je silný a zároveň těžký příběh, který jsem prožívala s vědomím, že se tyto hrůzy skutečně odehrávaly. Toto je jedna z knih co by měla být ve školách za povinnou četbu.
Deník ani ne 15-ti leté dívky. Tak zní upoutávka. Na škole jsem ji nečetla a jsem ráda, že jsem si ji přečetla až jako dospělá. Zpočátku mě kniha občas pobavila. Vrátila jsem se do dob svého dospívání. Spory s maminkou (ano, dnes je to pro mě opravdu maminka, tehdy jsem pro ni měla i jiná jména), milující otec, podobné pohledy na své okolí a neustálý zmatek v hlavě. Postupem času se obsah mění. Překvapilo mě, jak rychle Anna názorově dospěla. Já tedy v 15 rozhodně takové hluboké myšlenky neměla. Je otázka, na kolik jsou opravdu její a zda nedošlo později k otcově úpravě.
Pro mě má kniha hluboký filozofický podtext – úvahy o údělu Židů, o postavení žen a mužů, o charakteru člověka, dospívání a výchově. To jsou jen některé, které mi utkvěly v hlavě.
Schválně ponechám stranou její popis válečné doby. Bylo napsáno mnoho jiných knih a popsáno mnoho jiných skutečných příběhů lidí, kteří takové "štěstí" neměli. Bohužel ani tento příběh nemá šťastný konec. O to smutnější, že se velmi blížil konec těch hrůz.
Můj obdiv patří především lidem, kteří celé dva roky nasazovali vlastní život, aby Annu a její rodinu a ochránili.
„Buďte stateční! Chceme zůstat věrni svému poslání a nereptat, však ono se najde východisko. Bůh náš národ ještě nikdy neopustil, Židé přežili celá staletí a po celá staletí museli trpět. Ale za celá ta staletí také nabyli síly. Slabí padnou, ale silní zůstanou a nikdy nezahynou!”
"Zasloužit si štěstí znamená pracovat a činit dobro, nikoli spekulovat a být líný. Lenost může vyhlížet přitažlivě, ale práce přináší uspokojení."
"Každé dítě se musí vychovávat samo."
"Neboť v podstatě je mládí mnohem osamělejší než stáří."
Anne je úplně normální dospívající dívka se sny o budoucnosti, která bohužel přišla o možnost tuto budoucnost prožít. Místy pro mě bylo čtení pomalejší, ale při představě, že text psala mladá dívka zavřená desítky měsíců jsem knihu četla dál a dál a přála si, aby Anne mohla své sny naplnit.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Žánr úplně nepatří mezi mé oblíbené, ale už jsem se ke knížce dlouho odhodlávala a nyní (díky čtenářské výzvě) jsem se konečně dokopala si jí přečíst. Příběh pěkný a smutný. Je škoda, že Anne zemřela chvíli před "zachráněním". Je dobře, že se deník dostal na veřejnost, a mohou si čtenáři přečíst o této kruté době. Jsem ráda, že jsem se ke knížce dokopala.