Denník Anny Frankovej
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192794/bmid_dennik-anny-frankovej-192794.jpg
4
3405
3405
Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1996 , Archa (SK)Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem četla poprvé, když mi bylo zhruba patnáct a tolik mě zasáhla, že se k ní musím stále vracet, je to jedna z těch knih, které se mi zabydlely v srdci a už tam zůstanou, z deníku opravdu dýchá víra, kterou Anne chovala v přežití, její velká energie a především obrovská touha žít a tu jí nacisté bohužel vzali, v osobě Anne svět přišel o skvělou slečnu posléze ženu, talentovanou spisovatelku a určitě i o spoustu dalších takových lidí, kteří tam tehdy byli spolu s Anne. Snad jí tam někde nahoře dělá radost, že její deník se stal obžalobou nacistů a je ikonickým dílem, které se dodnes čte, takže tu slávu vlastně získala, jen už si ji bohužel nemá příležitost užít, ale její odkaz je tu pořád.
Při četbě této knihy vám Anna přiroste k srdci díky své naprosté upřímnosti.Kniha není o jen o přežívání války, je o vývoji a vnitřním životě velmi zajímavého děvčete. Když si čtenář uvědomí autenticitu této knihy, její čtení znamená velmi silný zážitek.
P.S. Doporučuji vydání pod názvem Zadní dům-nový překlad deníku, nakl. Triáda 2019 (nejucelenější překlad).
Vzhledem k věku autorky výborně napsaný a obsahově naprosto nezapomenutelný deník. Strčí do kapsy kde jakou vyumělkovanou knížku z druhé světové, tohle je autentická zpověď skutečné dívky z masa a kostí. Proto se mi zdála tak působivá.
Príbeh Anny Frankovej asi väčšina ľudí pozná. Ja sa priznám, že som jej denník prvý krát čítala až teraz.
Annin denník nám približuje život dvoch židovských rodín, ktoré sa počas druhej svetovej vojny ukrývali dva roky. Anna si denník vo forme listov písala veľmi starostlivo, po vojne mala v pláne ho vydať.
Som rada, že som si túto knihu prečítala. Aj keď musím priznať, že samotné zápisky mi neprišli veľmi záživné a do čítania som sa občas musela nútiť. Ale kniha je to veľmi dôležitá. Málokto si dnes vie predstaviť čo všetko museli ľudia počas vojny robiť, aby vôbec prežili. Anna a jej rodina museli dva roky žiť v malom priestore (s ďalšími ľuďmi), bez možnosti ísť von, odkázaní na iných ľudí. Žili v neustálom strachu, že ich niekto objaví a napriek tomu si uvedomovali, že v podstate patria k šťastným ľuďom, keďže aspoň mali možnosť sa ukryť. A najhoršie na knihe je to, že vieme ako to s nimi dopadne.
Táto kniha určite patrí k tým, ktoré by si mal každý prečítať. Ja sama som zatiaľ čítala veľmi málo kníh o holokauste a druhej svetovej vojne, ale tento rok sa chystám prečítať ich viac a som rada, že som začala práve touto.
Pekná kniha a dobré čítanie. Možno to bolo pre mňa napinavjesie z dôvodu, že som vedela ze to bola skutočnosť v minulosti avšak niektoré pasaze sa mi zdali nereálne aby ich napísalo dievča v rozpätí od 13 do 15 rokov. Myslím si, že veľa vecí v tom jej denníku boli skrášlené.
Nenáleží mi právo hodnotit čísly nebo počtem hvězdiček něčí život, takže se u tady téhle knihy takového hodnocení zdržím.
Musím říct, že jsem byla tak trochu zklamaná, protože to je jedno z těch děl, o kterých se mluví a všichni jsou - nadšení není asi správné slovo, ale nejspíš chápete, co tím myslím. Vyvíjelo se to tak pomalu a pořád se dělo dokola to samé (samozřejmě, jsem si vědoma toho, že to těžko mohlo být jinak, v situaci, ve které byla), že jsem to asi v půlce odložila a dokopala se k dočtení až o nějakého půl roku později. Druhá půlka nebyla o moc záživnější než první, ale musím připustit, že ačkoliv jsem věděla, jak to s nimi dopadne, epilog mě zastihl nepřipravenou a zasáhl mě silněji, než jsem čekala. Nebylo možné se hned "oklepat" a jít číst něco dalšího a zlepšit si náladu, jak jsem zamýšlela ještě pár stran před závěrem. Prostě to nešlo.
Tato kniha před několika lety odstartovala mé čtení a zájem o holocaust. Příběh velmi chytré, citlivé a nadané dívky, který vás chytí za srdce. Hodně. Jedna z knížek, na kterou se nedá zapomenout. Rozhodně doporučuju, měl by si ji přečíst každý.
Anne byla na svůj věk opravdu velice talentovaná dívka, která se svých snů bohužel nedočkala. Samozřejmě i já jsem znal před čtením knížky její osud a o to více na mě doléhaly její úvahy, sny a plány, které po skončení války měla. Nejsmutnější však je, že osvobození Nizozemska bylo relativně blízko.
Nikdo z nás si nedokáže představit život za druhé světové války, ještě ke všemu v "židovské kůži". Deník Anny Frankové mi umožnil nahlédnout, aspoň koutkem oka, do tohoto temného období a zanechal ve mně smíšené, teskné pocity. Souhlasím, že by si měl knihu opravdu každý přečíst.
Asi ze jsem vedela,o cem tom je,jak to dopadne,tak se mi to cetlo dlouho. Zajimave to ale bylo.
Po přečtení jsem neměla slov, husí kůže ... Tohle by si měl přečíst každý...
Deník Anne Frankové je unikátní publikací. Zejména proto, že autorka narozdíl od většiny jiných spisovatelů nepoukazuje jen na ostatní, ale především na sebe samu. Pouští nás za "oponu," odhaluje své myšlenkové pochody, názory, pocity. A to je pro spoustu lidí velmi složité. Díky deníku, jenž upřímně popisuje svět obrácený naruby válkou, neustálý strach a přitom naději, můžeme Annin příběh prožívat společně s ní. Můžeme sledovat, jak se mění, jak její dospívání ovlivňuje pasáže v knize. A v tom je ta jedinečnost.
Ach Anne... Je to krásné, nahlédnout do duše tak moudré mladé dívky. Když jsem se rozhodla, že si začnu psát svůj osobní deník, řekla jsem si, že pro inspiraci nahlédnu do nějakého známého. Protože psát si deník (pokud na to člověk najde čas a má na to chuť) je skvělou psychohygienou, časem věnovaným pouze sám sobě, rozmotáním vlastních leckdy pořádně zauzlovaných myšlenek. Jak řekl L. N. Tolstoj: "Dva roky jsem nepsal deník a myslel jsem si, že se už nikdy nevrátim k této dětinskosti. Ale to nebyla dětinskost, ale rozhovor s sebou, s tím pravým svým božským, který žije v každém člověku. Celou tu dobu jsem spal a neměl jsem s kým besedovat."
Byla jsem ale v šoku. Anne, a to i ve věku třinácti let, byla velmi moudrá, měla vysoké morální hodnoty a její myšlení by překonalo hravě myšlení každého druhého dospělého. Sama si moc dobře vzpomínám na chvíle, kdy jsem jako dítě nechápala, proč se dospělí chovají tak, jak se chovají. Jejich nesmyslné počínání. Často hloupá a povrchní a sobecká rozhodnutí. A jejich odpovědí bylo, jak jinak, že tomu nemohu rozumět, protože jsem dítě. Nebo taky, že tomu porozumím, až mi bude čtyřicet a pak se teprve pobavíme. Ale ani s věkem se mé názory nemění (na určité otázky, jinak je přirozené, že myšlení člověka se mění a získává nové zkušenosti) a taky jsem zjistila, že to, že je někdo dospělý a má více let opravdu neznamená, že je moudřejší. Díky této knize jsem si tohle vše znovu uvědomila. I děti myslí jako (možná malí) dospělí. A je třeba s nimi takto zacházet a respektovat jejich názory. A možná se nechat občas i poučit, protože ještě nejsou tak "otupělí" životními nezdary. Slibuji, že se na to vše pokusím myslet, až budu mít své vlastní děti a budu jim naslouchat. Takže Ti, Anne, moc děkuji a na závěr jen dodám to, cos psala i Ty. A totiž, že "Papír je trpělivější, než lidé".
Krásná výprava do nitra mladé slečny, která byla poznamenána dobou a okolnostmi, ve kterých žila a dospívala. Kniha skvěle ukazuje její duševní posun v pár zápiscích během pár let.
Některé pasáže deníku jsou sice nudné, ale jeho autorka přece nepočítala s tím, že by si ho někdy přečetl třeba člen její rodiny, natožpak celý svět. Je to moc zvláštní pocit číst myšlenky člověka, který žil před více než 70ti lety. Nejděsivější na celém deníku je pročítat se dívčinými úvahami o budoucnosti, když všichni dopředu víme, že nic z jejích představ či přání se nikdy neuskuteční.
Pro čtenáře, kterého zajímá téma holokaustu a osudu Židů za války, je Deník Anny Frankové povinná četba, základ knihovny. Nemůžu hodnotit čtivost nebo styl psaní - je to deník malé holky. Tato kniha je pro mě hodně emotivní čtení právě proto, že se jedná o jednu dívku. O konkrétní Annu, jejíž tvář známe z fotografií. Víme, že ta dívka existovala a dokážeme se (můžeme se snažit) do jejích pocitů vžít. Popis osudu konkrétní osoby nás vždycky víc zasáhne než informace o milionech anonymních obětí. Zamrzí zbytečná zkáza takovéhle dívky, která se jeví být velmi milá, citlivá a inteligentní. Na mysl se mi dere srovnávání s dnešními náctiletými a o to víc je mi z toho smutno.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Deník dívky ukrývající před nacisty. Popisuje pocity z dění v druhé světové válce,ale především řeší klasické starosti náctileté dívky.