Denník Anny Frankovej
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31728/mid_dennik-anny-frankovej-Zik-31728.jpg
4
3396
3396
Denník Anny Frankovej patrí k najtrvácnejším dokumentom dvadsiateho storočia. Prvého vydania sa dočkal roku 1947 a odvtedy ho milujú aj obdivujú milióny čitateľov na celom svete. Denník je považovaný za pomník nezničiteľnej povahe ľudského ducha a bol preložený do vyše päťdesiatich piatich jazykov. Trinásťročná Anna v ňom zachytáva obdobie, keď sa s rodinou dva roky schovávala pred hrôzami nacistickej okupácie v zadnej časti jednej amsterdamskej budovy. Kniha je určená malým i veľkým a oživuje mladú ženu, ktorá zažila najstrašnejšie hrôzy, aké videl moderný svet – a ktorá napriek svojmu osudu ostala neuveriteľne ľudská.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2006 , Ikar (SK)Originální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Nalijme si čistého vína: nebýt toho, že Anne zahynula v koncentračním táboře, což nutně čtenáře fascinuje, nikdo by si jejího deníku ani nevšiml. Sice se jí nedá upřít literární nadání, ale to je asi tak vše. O tom, jak se žilo dva roky v úkrytu (což je pro mě nejzajímavější), se dozvídáme velmi málo, spíš jen mezi řádky. Větší péči Anne věnovala např. popisu ženského pohlavního ústrojí. Většinu deníku však zabírají duševní pochody přecitlivělé -náctileté holky, která má o sobě velmi vysoké mínění, a o všech ostatních to nejnižší. Včetně vlastní rodiny. Píše vždy jen o těch, kteří ji zrovna naštvali, proto se nejvíc dozvíme o druhé rodině a dalším spolubydlícím, ty pomlouvá opravdu vydatně. A bohužel nesnáší i svoji matku, vlastními slovy ji "nenávidí a je pro ni ztracena", ačkoli čtenáři je jasné, že žádný zvláštní důvod k tomu nemá. Asi to souvisí s její nezdravou láskou k otci, kterým nakonec též opovrhne, neboť s ní nechce rozebírat, jak hrozná je matka. Nejméně konfliktní je její sestra, čili o ní se nedozvíme skoro nic. Anne píše hlavně o sobě, o sobě, a zase o sobě. V polovině knihy už mi tak lezla na nervy, že jsem zbytek vzala bleskovou rychločetbou. Toto je pro mě jednoznačně nejhorší kniha za posledních několik let. Jestli vás zajímá život Židů po okupaci, co mohli, nemohli a museli, přečtěte si Pana Theodora Mundstocka. Jestli vás zajímají autentické zážitky přeživších lidí z koncentračního tábora, přečtěte si nepřekonatelné Medailony od Nalkowské. Ale toto ne.
Kniha se mi líbila abych řekla je hodně filozofická ale nemůžu jí hodnotit snad nikdo nemůže hodnotit tuto knihu nebo jakoukoli knihu s pravdivou událostí, nemůžete nikomu soudit tak zvaně život, nemůžete říkat jestli se vám líbil vždyť je to jeho život. Tuto knihu nemůžeme soudit jak ostatní knihy, protože není jako ostatní knihy. Abych řekla na pravou míru nechápu lidi co můžou říct kniha se mi nelíbila blabla bla.... Ano nelíbila ale když mluvíme alespoň o autorce příběhu a říkáme jak se jí nám její text nelíbil je to jako pomluva, nedokážu vám vzdělit jak to má být to musíte cítit sami.
Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou někdy složité a ač by jsme si přáli více porozumění a lásky, ne vždy se jich dočkáme.
Ukrývání a každodenní strach z prozrazení, popisování ostatních osob žijících v zadním domě, získávání a dělba jídla, hygiena, přátelství pomáhajících osob, toužebná přání...
Deník se mi líbil, četl se moc hezky. Tuhle knihu bych dala přečíst všem, kteří si stěžují na dnešní dobu a na to, že nic nemají! Někdy se totiž stačí zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, zamyslet se nad tím, co je pro nás opravdu důležité a co nás činí šťastné.
Pořád jsem nějakým způsobem doufala, že je nenajdou a jí se vyplní vše, co si přála. Nejlepší byl začátek a konec, ta omáčka mezitím mě sem tam nudila. Ale doporučuju každému tuto knihu přečíst.
Nejhorší je tuhle knížku číst a vědět, jak to s Annou dopadlo... Mrazivý pocit od začátku až do konce, a jak už někdo poznamenal - stále věříte, že to dobře dopadne. Doporučuji zajít do muzea v Amsterdamu...
Čekala jsem, že bude kniha psaná takovým tím ,,starým stylem,,. Ale to jsem se pletla. Kniha je psána hodně podobně jako deníky z dnešní doby s rozdílem, že tam neměli internet a museli se ukrývat, protože jim šlo o život. Já jsem s hlavní hrdinkou hodně soucítila a opravdu bych jí přála šťastný konec. Anne by si ho totiž zasloužila a myslím, že by byla dobrou spisovatelkou.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Vůbec jsem nečekala, že mne nějak obzvlášť začne bavit, ale vůbec nelituju, že jsem po ni sáhla. A chystám se přečíst nějakou další knížku z této doby.
"Chci být k užitku a pro radost lidem, kteří žijí kolem mne, a přece mě neznají. Chci žít dál i po své smrti." Anna Franková těchto slov, které zapsala do svého deníku, dostála. Téměř každý zná její jméno a příběh. Když jsem tuto knihu četla, tak všechny pocity, které tak skvěle zachytila Anna ve svém deníku, vyzařovaly z celé knihy.Tahle kniha nikdy nezemře, je to srdcovka mnoha lidí včetně mě.
Co k tomu říct, asi budu vypadat jako blázen, ale i když jsem věděla, jak vše dopadne, Anně jsem fandila, přála jsme si, aby je nenašli a ona mohla pak svůj život spokojeně prožít.
V Deníku Anne Frankové nahlédneme do nitra mladé dívky. Sledujeme její pocity, pochybnosti, radosti i starosti, jak prožívá první lásku a díky nevlídné době a složité životní situaci předčasně dospívá. V dlouhodobém úkrytu ztratili svobodu, soukromí, zažívají „ponorkovou nemoc“ a stálý strach z prozrazení. Anne si je však dobře vědoma, že mnozí jsou na tom daleko hůř a doufá v lepší budoucnost pro všechny. Za normálních okolností by to byl obyčejný deník puberťačky, ale díky autenticitě to obyčejný Deník určitě není, skrývá důležité svědectví. Nebylo snadné číst o plánech a nadějích vztahujích se k budoucnosti, když jsem věděla, jak smutně příběh skončí.
Anne Franková byla inteligentní a cílevědomá dívka. Nechtěla prožít obyčejný život, přála si, aby po ní něco zůstalo, což se jí nakonec navzdory jejímu krátkému životu přece jen podařilo.
14ti letá Anna Franková ve svém deníku napsala:
Když někdy uvažuju o tom, jak tady žijeme, docházím většinou k závěru, že v porovnání s jinými Židy, kteří se neskrývají se tu máme jako v ráji.
V té do době se už skoro rok se svou rodinou a dalšími Židy skrývala a nemohla ani na krok z domu. Dnes si spousta lidí ztěžuje jak se má špatně, ale v porovnání s touto dívkou a většinou dnešního světa se máme velice dobře.
Kniha se mi celkově docela líbila ... Byla to opět jedna z těch, co jsem si už dlouho chtěla přečíst ... popisuje tam své pocity a i světové dění ... dalo se to číst ..
Myslím, že jsem po knize měla sáhnout v době školní docházky. Snáz bych se dokázala vcítit do pocitů "rodiče mi nerozumí" a první zamilovanosti. I tak mě kniha zaujala popisem situací, se kterými se museli potýkat lidé, kteří se tak dlouho skrývali.
Kniha mě přivedla k zamyšlení se nad otázkou: "Co všechno lidé dokáží vydržet a jak dalece jsou někteří ochotni pomoct druhým?".
Myslím, že když si odmyslíme dobu, ve které to bylo psáno, tak je to normální deník puberťačky.
Velmi zajímavé je prostředí, ve kterém to psala. Mně se to líbilo, jediné co mi přišlo velmi líto bylo, že je na konci chytli. Ikdyž jsem předem věděla, jak to skončí, stejně mě to dostalo. Je mi jich líto, stejně jako mnoha dalších lidí, kteří museli zažít hrůzy války.
To DuncanIdaho:
Přesně.Jenom nesouhlasím,že by to puberťáci pokládali za smyšlenku.Já to třeba četla ve dvanácti a rozhodně mě to zasáhlo.
Kniha nepopisuje hrůzy války a fašismu přímo. Popisuje ale myšlenky, pocity, názory dívky, která prožívá pubertu. Popisuje život osmi lidí, kteří jsou nuceni být dva roky zavřeni v jednom domě. Popisuje útrapy takového života. Popisuje první (bohužel i poslední) zamilovanost autorky. Popisuje strach z odhalení. Popisuje bezvýznamné spory a rozmíšky, které vycházejí ze strachu, omezeného způsobu života. Toto vše je také popis hrůz války, ikdyž nepřímo.
Důležitým prvkem je i pomoc lidí z venčí. Tito lidé na sebe brali úděsnou zodpovědnost a velký risk. Naštěstí alespoň tito pomocníci tu hrůzu přežili.
Asi se budu opakovat, ale tuhle knihu by si měli přečíst dnešní puberťáci, aby věděli, jak museli někdy lidé žít, a jak se oni mají dobře (i přes své věčné stížnosti). Většina z nich by, dle mého názoru, stejně řekla, že je to vymyšlené.
Díky Čtenářské výzvě 2017 jsem sáhla po tomto deníku dospívající židovské Dívky za druhé světové války v Amsterodamu, Holandsko. Deník si Anna psala od svých 13. let, po celé dva roky v úkrytu v Zadním domě otcova firmy. V deníku otevřeně popisuje své pocity, konání, učení, radosti a starosti, strach, ticho i smích. Popisuje pravdu, popisuje svůj život. .. o své smrti skutečně psát už nemohla. Měla na psaní talent. Moje poklonu pro Annu.
Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Anne tak dobře popisovala problémy spojené s válkou. Je mi jí líto, mohla to být talentovaná spisovatelka. Mnoho lidí si myslí, že je tato kniha smutná, ale není to tak, Anne přece nemohla popsat svou smrt! Doporučuji.
To Vasilisek:
Tak od jedenácti,dvanácti,Já ji třeba četla asi před rokem a půl,tedy ve dvanácti letech.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Naturalistický, nevyumělkovaný popis válečných útrap v dennodenní praxi - očima velmi inteligentní a předčasně dospělé dívky...
Mráz mi běhal po zádech mnohokrát - přeci jen člověk ví, jak to dopadlo...
"Nezbývá nám nic jiného, než co možná nejklidněji vyčkávat konec té mizérie. Židé čekají, křesťané čekají, celá zeměkoule čeká a mnozí čekají na smrt..."