Deprese jako řeč unavené duše
Ruediger Dahlke
Ruediger Dahlke zkoumá psychodynamiku deprese. Tato dynamika probíhá podle velmi jednoduchého vzorce rozporu mezi vlastním očekáváním a subjektivní realitou. Může to být manželství, které spěje k rozvratu, kopec viny nebo ztráta perspektivy v zaměstnání. Kromě těchto individuálních témat se však autor věnuje i kolektivním faktorům: hektice dnešní doby, tlaku inovací, komplexnosti moderního života, rozpadu společenských struktur a individualizaci naší společnosti. Dahlke ukazuje, jak můžeme ze svého stínu vysvobodit své podvědomé představy a jak se můžeme zbavovat starých struktur. Praktická cvičení nám pomohou uvolnit zablokovanou životní energii získat půdu pod nohama a opět začít aktivně utvářet svůj život.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2012 , Fontána (Dobra & Fontána)Originální název:
Depression: Wege aus der dunklen Nacht der Seel, 2006
více info...
Přidat komentář
Jakmile se prokoušete těmi sra*kami v úvodu, nabídne vám kniha pár podnětných myšlenek a konkrétních rad. Vysvětlí, proč deprese vzniká a jak s ní bojovat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2014 | Princip stínu |
2003 | Nemoc jako cesta |
2000 | Nemoc jako symbol |
2004 | Čím onemocněl svět? |
2014 | Nemoc jako řeč duše - Význam a naděje chorobopisů |
Autor se zabývá psychosomatikou, mimo jiné i regresní terapií a homeopatiky; z tohoto pohledu je psaná i tato kniha. A tak je plná symbolů, archetypů a Campbelloby cesty hrdiny, z nichž mám problém si vzít nějaký opravdu užitečný konkrétní poznatek. Ono se řekne, vypořádat se se svým stínem, nebo prožít si téma smrti, bez pomoci terapeuta ale asi nebudeme vědět, jak na to.
Autor se přesto nebrání klasické léčbě antidepresivy, neboť v těžších případech je nezbytným základem k tomu, aby pacient vůbec v sobě našel sílu spolupracovat na terapii, ať už ta je jakkoli alternativní. Zní to tedy vcelku přijatelně a nadchnul mě ten čtyřtýdenní léčebný program, který v Německu mají a jehož metody autor v knize nastínil (bohužel kniha je příliš obecná na to, aby to člověk zkusil svépomocí).
Autor je ale hrozně ukecaný, mnoho textu k jedné myšlence, kniha je pak zbytečně objemná a ztrácí se v ní to podstatné. Povětšinou se zabývá spíš podstatou problému a jak vzniká; terapii je věnována až žalostně malá část v závěru.
Na konci se ale dočkáme jakých takých možností konkrétně - nějaká céda s řízenými meditacemi, návrhy na složení stravy v období deprese, a další konkrétní návrhy, jež mohou sloužit i jako prevence.
Knihu si schovám pro případ, kdyby na mě něco lezlo. Třeba ještě bude užitečná.