Dersu Uzala
Vladimir Klavdijevič Arseňjev
Ze vzpomínek na cestu po Ussurijském kraji roku 1907. S puškou, krokoměrem a busolou by se asi do pralesů kolem řeky Ussuri pustilo nemnoho odvážlivců. Přinejmenším podrobnou mapu by požadovali cestovatelé, než by se vypravili do tajgy obydlené jen zvěří. Ano, ale někdo musí jít do pustin první, jít mapu nakreslit. Křížem krážem prošel pralesy a horami kapitán Arseňjev, a že neskončil svá měření předčasnou smrtí, za to několikrát musil vřele děkovat goldskému lovci Děrsu Uzalovi. Jak vznikají a čím žijí lovecká přátelství na život a na smrt - ta se dočtete v této knize.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1955 , Mladá frontaOriginální název:
Дерсу Узала (Děrsu Uzala), 1923
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivá cestopisná knížka o na tehdejší dobu těžce uvěřitelných výpravách kapitána Arseňjeva na Dálný Východ. Ústřední postava Děrsu Uzali mi přirostla k srdci - díky jeho přístupu k přírodě i k "lidem" (a tím není myšleno jen Homo sapiens ;-)) Kromě spousty dobrodružných příhod je kniha protkána i několika zajímavostmi o fauně a flóře tajgy, o místních obyvatelých a zvyklostech..
Štítky knihy
životopisy, biografie zfilmováno paměti, memoáry Sibiř dobrodružství stopaři myslivecké příběhy lovci dobrodružné romány
Jako kluk jsem to miloval! A jak mně bylo líto ubohého Děrsu Uzaly, který dokázal přežít všechno kromě civilizace!
Je to taková verze pionýrského mýtu po Rusku. Divoký východ! Pamatuju si krásné popisy východní Sibiře a věru obdivuhodné 'survival skills' hlavní postavy.
Škoda, že tyhle knížky už stejně nikdo nikdy číst nebude. Dnes mladí kluci nesní o zabíjení ussurijských tygrů uprostřed divoké přírody, ale o avatarech v počítačových hrách.
A teď teprve se cítím jako pravá fosilie!