Deset deka hladké mouky – haiku
Jan Ziny Vávra
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538869/bmid_deset-deka-hladke-mouky-haiku.jpg
3
2
2
Haiku je v málo slovech zachycený příběh, který vyzní až ve čtenářově mysli. Haiku se musí opravdu zažít, říkají mistři haiku, a nevymýšlet od stolu. Jan Ziny Vávra ve sbírce Deset deka hladké mouky neotřele zachycuje opravdu prožité příběhy a momenty ze života. Zachycuje obyčejný všední den i vojenské cvičení, vandr v přírodě i modlitbu v kostele. S jeho haiku zažijete vážné téma i lehce erotické situace. Vždy s nadhledem, humorně a prostorem pro vaši představivost.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2024 |  Deset deka hladké mouky – haiku |
| 2016 |  Král Boubín a jiné pověsti ze Šumavy |
Jedno z nebezpečí, které hrozí všem pokušitelům haiku, je, že to bude banalita na tři řádky. Nerad to říkám, ale pro mě je jich tu většina ("Naše jídelna – / každé úterý je / dršťková polévka"), ale ani rytmicky to v nich nešlape. Některá haiku chtějí mít nápad ("Dvě babky na vsi / volají, co je nového / – bez mobilu"), podtext ("Vzal jsem Kerouacka / sebou / na cestu"), vtip ("Kejhání kachen / – dostal jsem otázku / co chci k obědu") nebo dvojsmysl ("Přes hledí / je vidět muška / – na květině"), ale to chtění je tam příliš patrné a snaživé, takže to nefunguje. Alespoň tedy na mě – samozřejmě je to subjektivní, všichni vnímáme jinak, všímáme si jiných věcí, a to, co je pro někoho banální, může být pro jiného pozoruhodné a naopak. Tohle všechno haiku citlivě odkrývá, takže prostě přiznávám, že se s autorem skoro vůbec nepotkávám. Jistě i tady se najdou jednotlivé skvosty ("Strom bez listí / – svléká se s večerem / v protějším okně"), ale musím říct, že asi nejvíc mě sbírka oslovila svými ilustracemi.