Deset mrtvých komiků
Fred Van Lente
Brilantní Van Lenteho debut je poctou Zlatému věku mystery a zároveň břitkou satirou současného šoubyznysu. Příběh začíná pozváním devíti uznávaných komiků k legendárnímu hollywoodskému producentovi zábavních pořadů Dustinu Walkerovi na jeho soukromý ostrov. Ve skupince je bývalý moderátor populární late-night šou, stand up komik, komik z ulice, jenž pohádkově zbohatl, nebo ikona zábavy z Las Vegas. Všech devět dorazí lodí na ostrov a zjistí, že všechny domy jsou zcela opuštěné. Nefungují tu mobily ani wifi připojení a brzy začne jeden po druhém umírat. Kniha vzdává hold velikánům žánru jako Agatha Christie a jejím Deseti malým černouškům a zároveň originální zábavou díky vtipným a komickým dialogům postav, neboť každá z nich se záhadu snaží vyřešit stylem svého oblíbeného detektiva.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2019 , OmegaOriginální název:
Ten Dead Comedians: A Murder Mystery, 2017
více info...
Přidat komentář
Myslím, že od začátku bylo jasné, oč tady půjde. Otázkou bylo jen proč (na to se dalo přijít), jak a v jakém pořadí. Pointou snad měla být kritika či snad obžaloba poměrů v americkém zábavním standupovém průmyslu. Což je pro našince ne zcela blízké prostředí. Prostupy jednotlivých komiků moc zábavné nebyly, ale jinak se to četlo fajn.
A autor samozřejmě vůbec netuší, že podobnou věc už před 30 lety u nás vymyslel Ivan Mládek. Na zámek se pozve 10 českých komiků (Sobota, Krampol, Kaiser s Lábusem atd.) a ti jsou jeden po druhém vražděni. Jmenuje se to Deset mtrvých běloušků a na youtube se to dá najít, (ale nic moc to není). Takže ať se pan Fred Van Lente nediví, kdyby ho Mládek chtěl zabít ;)
(SPOILER) Pro mě velmi čtivá kniha, slibující zvrat, který nebudeme absolutně čekat. Člověku se v takovém případě rozjedou myšlenky a zkouší vydedukovat, co vše se může stát, jak to nakonec bude a jak moc překvapivé to bude. ***MINI SPOILER*** No... nic z mých překombinovaných dedukcí, ale aspoň malé překvapení tam bylo. Každopádně jsem velmi spokojena, kniha se četla sama.
Takový nenáročný čtivý průměr, který zas tak moc nenadchne. S Deseti malými černoušky kvalitativně nesrovnatelné.
Přečteno rychle, dojem rychle vyprchá, ale účel nenáročného čtiva naplní.
Super, jako Deset malých černoušků. Vadily mi jen ty sexuální vtipy. To nemůže být někdo vtipný bez sexu??
(SPOILER)
Tato kniha mě dostala hned na první pohled. Prostě ten přebal i název jsou naprosto dokonalé a obojí mě zaujalo. Ovšem rozhodla jsem se, že než se do knihy pustím musím si přečíst originální verzi od Agathy. No a mezi tím se mi v knihovně objevilo neskutečné množství knih čekající na přečtení (děkuji Covidové akce u Dobrovského).No a tak jsem se ke knize dostala až nyní. A rozhodně jejího přečtení nelituji.
Musím říci, že tedy na začátku jsme si na sebe s knihou museli zvykat, ale pak mě chytla a nepustila. Strašně mě bavila a na rozuzlení jsem se strašně těšila (i když musím říci, že jsem to tak nějak asi tušila celou dobu). A hlavně jsem byla zvědavá, jestli umřou všichni nebo někdo přežije (odolala jsem přečtení si poslední stránky, jak to mám ve zvyku, jo ukamenujte mě). A celou dobu jsem fandila Oliemu, aby to přežil, protože on byl takové Oranžové, nevinné děcko a děti přece neumírají,ne? (Nečekáte, že Vám řeknu jestli přežil nebo ne, že ne?)
Co se mi ale líbilo byl skutečný důvod, proč k vraždám došlo. Byl takový... obyčejný a povrchní a vlastně až děsivý, když si uvědomíte, co je to za p.čovinu a zároveň jak moc je to uvěřitelné. Oproti potrestání vrahů, co se potkali na Černochově ostrově, v případě komiků jde jen o SPOILERS SWEETIE uraženou ješitnost a nic víc a proto mi tento důvod přijde daleko děsivější a odpornější než ve verzi od Agathy (tím nechci její veledílo nějak znehodnocovat, je úžasné a navíc tam ten vrah má nějaké zásady oproti tomuto).
Tohle vůbec nebyl muj šálek kávy. Na knihu jsem se tesila, ale vubec jsem se nenadchla. Hned od začátku kniha vyjmenovává jedno jméno za druhým a po desáté stránce netušíte, kdo byl na začátku. Prostě tohle me nebavilo ani jsem ji nedočetla,prostě tohle nešlo.
Příjemná oddychovka na nedělní odpoledne. Do knihy jsem se začetla a byl konec. Příběh příjemně ubíhal a já si ho užila. Ale na plný počet hvězdiček to zase nebylo.
Nenáročná kniha, přečtena za pár hodin. Dovolí člověku vypnout a prostě se nést příběhem. Občas jsem se lehce ztrácela v postavách. Doporučuji si přečíst až po té, co si přečtete Deset malých černoušků od A. Christie, teprve pak dostane kniha jiný ráz. :)
Jiný kraj, jiný mrav. To platí zřejmě i o humoru. Nebylo to sice nejhorší, ale na detektivku, detektivní příběh na který jsem zvyklá od jiných autorů tohoto žánru to prostě nemělo. Tady ani nepomohl, jakože ten humor na odlehčení toho všeho...
Ze začátku jsem se nemohla začíst a odkládala to, jak to šlo. Pak jsem se do toho dostala a nakonec to nevydržela a dočetla ve tři ráno :-) Ale i tak to nebyl úplně můj šálek. A přišla jsem na to, proč. Mně tam vadí ti komici :-D Čekala jsem osobnosti typu Burian, Šimek (samozřejmě typově :-D), ale oni to byli Stand Up komedianti. A ty já nemusím, mně se prostě vždycky vybaví Pavlásek.... takže mě až tak netrápilo, že jich ubývalo, hlavně některých. Ale jo, nakonec jsem si to užila.
Ale jo, stálo to za to. Čekal jsem příjemnou oddechovku na motivy mé oblíbené knihy od Agathy Christie a to jsem dostal. Zajímavá zápletka, postavy i prostředí. Napínavá exkurze do smutných životů veselých lidí...
Vzhledem k negativním recenzím jsem od knížky až tolik neočekávala, takže na druhou stranu jsem byla docela spokojená a knížka byla fajn. Vsuvky z vystoupení těch jednotlivých komiků mě tedy nebavily, ale jinak to tak hrozné nebylo.
Brilantní debut autora to u mne rozhodně není a další knížky autora vyhledávat nebudu. Detektivka? Ne, paní Agatha Christie i posmrtně vyniká. Humor ve spojení s detektivkou? Neoslovilo mne to. Možná v USA ano, ale u nás to čtenáře nechytá.
„Když místnost plná komiků ucítí krev ve vodě, změní se v nádrž plnou žraloků.“
Úsměvná detektivka, která sice není tak vtipná, jak slibuje anotace, ale zase nesklouzává do osidel prvoplánové parodie. Fred Van Lente dává nahlédnout za plentu stand-up komedie a ne vždy je to právě hezký obrázek. Ale také vlastně nic, co by člověk od showbyznysu nečekal. A třebaže název bezděčně vyzrazuje pointu, nemůžu říct, že bych se těch tři sta stran nudil. Naopak, autor zachovává v konstrukci zločinu jasnou logiku a nedělá prohřešky vůči nepsanému desateru, takže moje duše vyšetřovatele amatéra neskřípala zuby nad nesmyslnostmi. Vyprávění tak hodně spoléhá na kouzlo konverzačního humoru, který je s přesností na miligramy vyvážen s pomalu gradujícím napětím. Scénáristu v sobě autor zkrátka nezapře. Za mě výborná oddechovka. Tedy, je-li vaší představou o relaxu komorní drama, v němž se někdo na opuštěném ostrově snaží vyvraždit desatero namyšlených asociálů a to často těmi nejbizarnějšími způsoby.
Jste-li nakloněni krimi žánru, ale obejdete se bez drastických scén a nervy drásajících situací, pak věřím, že tahle knížka by vás mohla oslovit. Nejedná se o nic náročného na čtení. Deset mrtvých komiků je kniha plná černého humoru, ironie a vy nemáte tušení, jak celý příběh dopadne.
Kniha byla pro mě zklamáním. Kombinace detektivky a pokusů o humor pro mě nefungovala. Zkrátka si to vzájemně odporuje a nakonec z toho vyšly jen dva nedotažené pokusy o různé žánry. Nebylo to ani vtipné, ani detektivka, i postavy byly zkrátka nudné, až ploché. Ač se anotace tváří zajímavě, nenašla jsem v ději nic co by mě zaujalo, k dočtení jsem se, bohužel, musela až nutit.
Obálka je krásná a o to větší je zklamání z knihy. Nenašla jsem nic, co bych ocenila nebo aspoň snesla, nebylo to vtipné, napínavé ani logické, spíš trapné a hrozně nesympatické - postavy, děj, komediální vystoupení. Tu jednu hvězdičku vážně není za co dát.
Autorovy další knížky
2019 | Deset mrtvých komiků |
2017 | Herkules |
2017 | Amazing Spider-Man: Pavoučí ostrov. Část první |
2019 | Iron Man: Hrdina ve zbroji |
2017 | Amazing Spider-Man: Pavoučí ostrov. Část druhá |
Jak uvedeno v některých komentářích, začátek knihy je náročnější na pozornost, aby si čtenář srovnal, kdo je kdo. Ale mně to vyhovovalo, bavilo mě mj. "promítat" si text děje knihy na plánku budovy a ostrova na předsádce. Kniha i proto má svým způsobem komiksový charakter. Projevuje se to také tím, že postavy působí odosobněně, takže alespoň já jsem si k žádné postavě neudělal bližší vztah. O to víc jsem se mohl soustředit na vlastní zápletku, sledování toho, kdo je kde v daný čas a tvorbu hypotéz o tom, kdo je pachatel, kdo bude další obětí apod. Pokud člověk čte pozorně, zásadní věci ohledně totožnosti pachatele a principu zápletky odhalí ke konci první poloviny knihy, ale i pak kniha drží čtenářovu pozornost.