Deset tisíc životů
Michael Poore
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421566/bmid_deset-tisic-zivotu-Rs0-421566.jpg
4
118
118
Legrační a často dojemné příběhy bohů a lidí podobné Sandmanovi Neila Gaimana. Milo se probudil u vody, jako už bezmála desettisíckrát. Smrt tam seděla s ním, s překříženýma nohama. Byla tam pokaždé, když se probral, dívala se na něj těma svýma slzícíma, citlivýma očima, zahalená do dlouhých černých vlasů. Ne že by tam musela být. Mohla ho prostě zhasnout a nechat ho, ať se vzbudí sám. Nikdy to ale neudělala. Ani jednou. „Suzie,“ zašeptal. (Neměla ráda, když se jí říkalo „Smrt“. Není se čemu divit.)... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 2019 , FobosOriginální název:
Reincarnation Blues, 2017
více info...
Přidat komentář
Tato kniha nebyla nic pro mne. Byla pro mou duši přínosem, hodně jsem při čtení přemýšlela sama nad sebou, ale jinak jsem se musela stránkami prokousat.
Některé životy mne bavily, ale bylo jich jak šafránu.
Námět byl skvělý, ale zpracování mi moc nesedlo.
Některé části se mi libíly, ale těch bylo pomálu. Čekala jsem od knihy něco trochu jiného.
Námět na knihu byl velice zajímavý , ale podle mě to nebylo dotažené. První půlka knihy mě zaujala a bavila , druhou půlkou jsem se již pouze prokousávala . Je to škoda.
Skvělá kniha s úžasným, krásně zpracovaným námětem, který předkládá spoustu témat k zamyšlení. Deset tisíc životů je pro mě pohlazením po duši a troufnu si říct, že podobný pocit budou mít všichni fanoušci Neila Gaimana.
Úplně nevím, co si mám o knize myslet. Byl to takový mišmaš všeho a přestože byly některé epizody supr, některé zas moc ne (asi jako život, že, haha).
Lehce humorným způsobem podané téma vývoje duše. Milo prožil téměř 10 000 životů (většinou ne moc dobrých) a stále nesplnil podmínku pro zachování své duše. Ne, že by si vedl vždy špatně, jen to nebylo dost. Při čísle 9 995 je postaven před tuto informaci. Jeho život je propletený s jeho netypickou partnerkou, která si sama něco musí vyřešit a hledá si také cestu životem. Kniha určitě stojí za přečtení.
Legrační mně to připadalo jenom chvíli, pak mě to rychle začalo nudit. Nic pro mě.
Nápad na námět je určitě fajn. Bohužel si autor vzal větší sousto než zvládl zpracovat. Povídka by stačila. Těchto téměř čtyřista stran pohromadě nedrží.
Hned na začátku je jasné, jak příběh musí skončit. (A také tak skončí)
Autor se snaží vyprávět příběh, k tomu příběh nad příběhem a do toho nesouvisle vkládá podivně formulované rádoby myšlenky o smyslu bytí.
Hlavní postavy si mé sympatie získat nestihly a ty vedlejší se objevují a mizí nahodile.
Je to další lehce zapomenutelná kniha. Škoda.
Musím dosti přemýšlet, jak knížku ohodnotit. Místy mi přišlo, že tam bylo momentů k zasmání, pak hned následovaly vážné pasáže a některé části byly takové prázdnější. Ale četlo se to dobře, autor umí psát čtivě, samotný "nadpříběh" Mila a Suzie zujal a byl jsem zvědavý, jak jim to dopadne. Takže sečteno a podtrženo, příjemné čtení, ale asi nebudu mít důvod se ke knížce vracet.
„Jedna duše má deset tisíc životů,“ řekla Bábi. „Deset tisíc pokusů. Potom se z ní stane Nicota.“
Milo ztuhl. Co?
„Takže máš ještě pět životů, aby se ti to povedlo. A jestli se ti to povede, projdeš Sluneční branou ve zlatém záblesku a staneš se součástí Velké reality. Nadduše,“ dodala Bábi „Všeho.“
„Vesmírnýho boa“, vyštěkl Milo. „Je mi to jasný.“
„To doufám,“ řekla Bábi. „Protože jestli to nedáš, přivedeme tě sem a strčíme tady z toho chodníku a ty navždycky zmizíš z času i prostoru. Tvoji duši zrušíme jako blbej televizní seriál.“
Z tohohle úryvku je, myslím, dostatečně jasné, o co v knize jde. U většiny Milových životů jsem si říkala „Zaplaťpánbu za ten můj!“ a mnohem víc mě bavil příběh, který se odehrával napříč celou knihou v Životě po životě, kam se po každé smrti vracel, aby tu strávil nějaký čas, než se znovu narodí. Klasický milostný příběh milenců, kterým okolí nepřeje, ale oni se odmítnou vzdát. Anotace sice začíná slovem legrační, ale k popukání to úplně není. Je to příjemně napsaná odpočinková kniha, ve které se autor občas lehce otře o nějaký ten vážný problém nebo si jen tak trochu zafilozofuje na téma smyslu života. A sem tam je to i vtipné. :o)
„Poslouchejte“, řekl Buddha a zakašlal. „Nehledejte své štěstí až na konci Země. Dokonalost je v tom být spokojený s tím, co jste teď.“
„Co když je někdo debil?“ vykřikl někdo.
Mistr mu věnoval unavený úsměv. „Velmi pochybuji,“ řekl, „že šťastní lidé jsou debilové.“
Pak umřel. Ompati hleděl do prázdna. Jeho oči zastřel šok.
„Jeho poslední slovo bylo ‚debilové‘,“ poznamenal.
Paráda! Více napíšu za chvilku, než si to sepíšu. :)
Dobře, chvilka trvala pár dní.. :D
Tahle kniha mě nalákala hlavně obálkou, názvem a vlastně i anotací. A taky tím, že mi připomínala, i když asi jen zdánlivě, Tuláka po hvězdách, od Londona. A byla opravdu skvělá!
Milo je snad jediná duše, která nedosáhla Dokonalosti. Prožil už devět tisíc životů a pár stovek k tomu.. k tomu se zamiloval do Smrti, ale mohou spolu být jen v Životě po Životě. Ze začátku to na mě bylo trošku zmatené, ale hvězdu kvůli tomu neubírám...
Milo nás provází spoustou životů, kdy je třeba zaměstnancem na Jatkách, ale chce s tou prací seknout kvůli partnerce.. a skončí to smrtí. :D víte, zapamatovala jsem si jen pár jeho životů, ale nejvíc se mi asi líbil život samotného Učence Buddhy. Za to měl dosáhnout Dokonalosti. A taky se mi moc líbil život studenta, kdy se nešťastnou náhodou dostal do nejhoršího vězení ve vesmíru. To bylo hodně zajímavé.
Autor si krásně vyhrál s dobou, s časem i samotnými životy. Moc hezká kniha a doufám, že se k ní brzy zase vrátím. :)
Vážně to na mě působilo jako komiks. Komiks bez obrázků, částečně sepsaný Mitchellem. Je tu humor, tragédie, sarkasmus a sem tam něco k zamyšlení, podané tou spravnou formou. Moc se mi to líbilo.
Láska, která trvá osm tisíc let, to už je slušná síla... Tady a teď nebo budoucnost proplouvající minulostí. Dvě duše, které se vždycky nějak najdou. Bavilo mě :)
Príjemné fantasy s jemne filozofickými myšlienkami. Zo začiatku som sa do knihy nevedela začítať ale niektoré príbehy ma úplne vtiahli do deja. Veľmi ma bavilo preskakovanie naprieč rôznymi časovými obdobiami... chvíľu čítate historický román a vzápätí sci-fi z ďalekej budúcnosti. Určite neľutujem čas strávený pri tejto knihe.
Z knihy jsem byla nadšená. Čte se jednoduše, jedná se spíše o odpočinkovou četbu. Díky množství různých příběhů člověka nezačne nudit a charakteristika smrti mě hodně bavila.
To bylo skvělý. Čte se velmi dobře. Z jednotlivých příběhů životů by kolikrát byla super samostatna knížka, jak byly poutavé, ale hold to tak není a taky dobře.
Je v tom hodně vtipu a podnětů k zamyšlení. Moc a moc povedené!
Zvláštní kniha, plná zajímavých myšlenek. Blízká mým představám o životě, vesmíru a tak dále. Z technického hlediska dobře napsaná a čtivá. Přesto po ní zůstala jakási blíže neurčená pachuť; něco jako dobré víno, které má horší chuťový doběh. Možná je to zbytečnou délkou, možná donekonečna gradovaným závěrem. Prostě Atlas mraků to není, ale zbýval k němu už jen kousek.
Páni...tak tohle byla jiná káva. Popravdě řečeno, jsem nevěděl, co od knihy čekat, jen mě tak nějak vábila... Nečetl jsem příliš recenzí, jen jsem si zevrubně zjistil, o co jde a přemýšlel, co je to zač. Nakonec jsem neodolal, knihu koupil a nechal půl roku ležet ladem v temném koutě mé knihovny, ve kterém syslím knihy v hromádkách "musím si přečíst". A teď na to konečně přišla řada a já...já jsem nadšený. Na jednu stranu se čte velmi snadno, lehounce, příjemně,... Na stranu druhou jsem často na chvíli odložil a poslouchal hlasy ve své hlavě ("Prosím pana Nováka na úsek vratných lahví" - nikdy, nikdy nečtěte v Kauflandu:-)), respektive přemýšlel o sobě, životě, zkušenostech... Nikdy předtím jsem netušil, co ve mně dřímá za filozofa.
Podtrženo sečteno: asi to nesedne každému, ale já to řadím do top 10 knih, které si rád přečtu znovu.
Deset tisíc životů
Kniha je dobře a čtivě napsána, není to nic pro odpůrce sci-fi, ale ten, kdo je oduševnělý a má rad tyto filosofické úvahy o životě po životě nebo chcete-li života před dalším životem, určitě se mu kniha bude zamlouvat.
Mě se příběh/y líbil/y, bylo tam spojení několika velkých témat a rovin, někdy smutným a až krutým poukazováním na lidský egoismus, ale také na naději a poučení se, a to vše okořeněné špetkou humoru.
Co vy a vaše směrování k dokonalosti? :)