Deset velkých stěn
Radovan Kuchař
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42733/deset-velkych-sten-42733.jpg
4
21
21
Osobní zkušenosti a dojmy autorovy z výstupů na Charmoz, Petit Dru, Montblank, Grandes Jorasses, Matterhorn, Eiger a Cima Grande di Lavaredo v Alpách a na Dongus-Orun, Nakra-tau a Dych-tau na Kavkaze jsou popsány živě, a přece bez patosu. Poznáváme nejen technické podmínky výstupu, ale i podmínky morální.
Přidat komentář
Pro mě jedna z nejlepších knih o horolezectví, která (mimo jiných výstupů) popisuje i úžasný výkon své doby v podání česko-slovenské dvojice v Severní stěně švýcarského Eigeru.
Kniha o nádherném bláznovství. V první polovině 70.let patřila k mým nejoblíbenějším, takže když i dnes něco zaslechnu o severní stěně Eigeru, vždycky si tuto knihu vzpomenu.
Knihu si určitě ráda zařadím do své horolezecké sbírky, protože patří mezi klasiku. Styl psaní mi místy lehce připomněl Rébuffata, postrádalo však jeho jemnost a lehkost. Kniha je viditelně poznamenána evidentním zásahem "zvenčí" a dobou v niž byla psána a publikována. Škoda toho. Taky popis cest je spíš pro čtenáře hor né tak znalých, protože mi přijdou dosti ochuzené, ne-li nepřesné.
I přesto nehodnotím zle.
Takhle při čtení se zdá být ta horolezčina brnkačka, pár týpků přijde pod kopec, začnou se na něj zlehka drápat, vysekají pár dírek do ledu a občas romanticky přespí někde zavěšeni na stěně na lanech. Ovšem jen než dojde na obrazové přílohy. To pak v člověku až zatrne a začne horolezce považovat za blázny. proč to ty lidi vlastně dělají? Asi ze stejného důvodu, proč já už domů natahal přes tisíc knih (taky si spousta lidí z mého okolí často klepe na čelo) nebo jiní lidé své tělo vycpávají silikonem do nepřirozených tvarů... Protože chtějí. Nikdy bych s nimi nikam nelezl, ale takhle zprostředkovaně knižně to má sílu zaujmout a strhnout i nehorolezce jako jsem já. Vůbec jsem nečekal, že bude Kuchařova kniha tak čtivá, poutavá a zajímavá. Čekal jsem jen suché a díky hantýrce nesrozumitelné popisy. Hantýrky tu sice je dost (plotny, exponovaný odštěp, skalní výšvih, přetraverozvávání apod.), je však zaobalena do tak nádherných popisů, že člověku ani nevadí, že přesně neví, o čem jde řeč a neumí si to ani představit (opravdu nevím, co představit pod pojmem skalní výšvih).Některé hantýrkové výrazy však časem prokouknete (délka lana, dobírání). Kuchař se v příhodných chvílích věnuje historii popisovaných míst a občas odbočí i k obecnějším věcem. Samozřejmostí je zmiňování, popisování a vzývání horolezecké etiky a kolektivního ducha. Všechno namíchané a odstupňované (české skály za bukem přes Alpy, Kavkaz až po expedici do východního Hindukúše) ve správném poměru. Nejlepší ej kapitola o výstupu na Eiger, to je fakt maso. V horolezecko-cestopisné literatuře nemám zrovna přehled (tohle je tuším dokonce teprve druhá takto zaměřen kniha, co jsem četl), ale určitě ji můžu vřele doporučit. Já s knihou strávil velmi příjemné chvilky.
Poutavě napsaná kniha, vyprávění člověka, který slezl vrcholy Grands Charmoz, Petit Dru, Eiger, Matterhorn, Mont Blanc a další v Alpách, na Kavkaze zpravidla těmi nejexponovanějšími cestami. Zajímavé počtení i pro toho, kdo nikdy nestál na horském vrcholu.
nejvíc, největší lezec, klobouk dolů...inspirace, odvaha, nesmrtelnost, nadšení a zápal.