Désirée
Annemarie Selinko
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411699/mid_desiree-VbP-411699.png
5
472
472
Román Désirée, čerpající z historických pramenů, si získal čtenáře na celém světě a byl i zfilmován. Autorka s půvabem a vlídným humorem vypráví osudy Désirée Claryové, dcery marseillského obchodníka s hedvábím a Napoleonovy první lásky.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1999 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Désirée, 1951
více info...
Přidat komentář
Byla mi doporučena. Sama bych po ní patrně nesáhla, mám raději historické romány z dob dřívějších. Eugénie - Désirée mi byla sympatická od první chvíle a vtáhla mě do děje. Čtivě napsané, historické milníky taky souhlasí. Kdo má rád příběhy z minulosti, bude se určitě líbit.
Prostřednictvím osudu jedné dívky máte možnost být skoro u všech důležitých událostí napoleonské doby. Čtivé.
Výborný příběh ze zajímavé doby, světové události očima očitého svědka. Přesto bych si to troufnul označit více za "ženský" než historický román, za romanci spíše než román... Pojetím i stylem, historie poněkud couvá před romantikou... Ale rozhodně doporučuji.
POZNÁMKA K VYDÁNÍ Z ROKU 1991 (https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/desiree-11598?lang=cz), které jsem četl: To je tedy prasárna, to snad ani neprošlo korekturou. Nedokončená slova, skloňování úplně mimo, s výskytem snad každou čtvrtou stránku. To je fakt moc. Stane se, že něco "ujede", ale tohle je vyloženě odfláknuté. Kromě toho jsou tam faktické chyby. Maršál Sécurier místo Sérurier, bitva u Waterloo 18. července místo června a další... Nedokážu posoudit, nakolik je to chyba autorky, překladatelky, nakladatelství...
Četla jsem ji několikrát mnohokrát a při každém čtení jsem objevila něco nového, co jsem v nižším věku (průběžně čteno od cca 12 let skoro jednou ročně) nevnímala tak ostře, nebo mě to minulo.
Desiree, jak to jenom říct dobře... Je to moje srdcovka. Ztřeštěná, vášnivá, odvážná, milující, srdečná a obyčejně neobyčejná.
Pokaždé mě její příběh okouzlí, rozesměje i rozpláče, protože je napsán tak, že tahá za moje skrývané vnitřní nitky a hraje na ně jako na harfu, která vyluzuje harmonické tóny.
Další bonus je doba napoleonská, vylíčená tak, že člověk téměř dokázal zachytit i zvuky a vůně, či štiplavé pachy. Člověk se dozví mnoho o historii a pamatuje si ji, aniž by se to musel tvrdě biflovat.
Napoleon sice byl ústřední postavou té dávné historie, ale mě naprosto dostal maršál Bernadotte, kterého jsem si zamilovala z mnoha důvodů. Byl to nadčasový prototyp chlapa, manžela i státníka.
Budu se opakovat, ale musím - je to zkrátka jedna z mých nejoblíbenějších knih, které jsem kdy četla.
Proč ji přečíst? Kniha vás vtáhne a nepustí. Prožijete romantický (nikterak přeslazený) příběh. Jako bonus dostanete lekci z historie Francie, Švédska a celé Evropy. Pokud do ní nahlédnete po letech, užijete si ji zase znovu.
Na okraj: Při posledním přečtení jsem v knížce objevila zmínku o aféře dr. Strunseeho s mladou ženou bláznivého dánského krále Kristiána VII., Karolínou Matyldou - velmi doporučuji ve filmu Královská aféra.
Bavilo mě, jak se Napoleon měnil, jak stále hluboko uvnitř miloval svoji první lásku. Kniha se mi líbí :)
(SPOILER) Četla jsem kdysi, jedna z mých nejoblíbenějších knih (a to nemám historické romány ráda). Velmi realistické podání, hlavní hrdinka se zdá lehce naivní, přesto svými názory ovlivňuje dva přední "panovníky" té doby - Napoleona a švédského krále, původně francouzského maršála, jehož rod ve Švédsku vládne dodnes.
K téhle knize se vracím, poprvé jsem ji četla asi ve třinácti. Výborně jé, že hrdinka v knize roste, dospívá, vyvíjí se, a tak jsem rostla s ní a prožívala různé věci, které se s tím, co prožila ona nedaly srovnávat, ale vše jsem si odžila se stejnou vášní, jako ona. Je to moje nejoblíbenější kniha, kterou si čtu stále dokola.
Prijemne pohodove cteni, ktere ma pribeh, kniha me zaujala, nejspis se k ni casem znovu vratim
Eugénii Désirée Claryové je 14 let, když začíná psát první řádky do svého deníku, který dostala od svého otce, obchodníka s hedvábím, k narozeninám. Poznala totiž občana Josefa Buonaparta, kterého pozvala domů aby se seznámil s její starší sestrou Julií, která dle jejího názoru potřebuje ženicha. Josef s sebou přivede svého bratra Napoleona a Eugénie se do chudého generála v ošuňtělé uniformě zamiluje. Tím začíná příběh této nevšední ženy, která nejen že prožívá z bezprostřední blízkosti vzestup a pád Napoleona I, ale sama se zapíše do historie jako Desiderie, královna švédská a norská.
Tahle kniha je moje srdcovka. Četla jsem jí už ani nevím kolikrát a pokaždé mi dá trochu něco jiného (hodnězáleží v jakém rozpoloženíse k ní vracím). Popové jsem jí četla v 17 letech a byl to pro mě nádherný romantický příběh, jindy je to příběh ženy, která byť neustále obklopena lidmi je vlastně velmi osamělá, tentokrát to byl příběh ženy s velkou vnitřní silou, která se uměla poprat s ne vždy přívětivý osudem. Co mě však nikdy nepřestane překvapovat je neuvěřitelná arogance a ješitnost Napoleona, který se sám korunuje na císaře.
Knihu jsem četla již několikrát. Mám ráda životní příběh Desirée. Líbí se mi jak se umí vypořádat s těžkými situacemi, jak se dokáže zorientovat ve světě vysoké šlechty a politiky. Nikdy do tohoto světa nechtěla, jediné po čem toužila je zamilovat se a postarat se o svého muže a děti. A místo toho se z ní stala švédská královna s vybraným chováním. Knihu napsala vyzrálá žena, která vypráví o dívce (později ženě), která dozrává. Za mě velké ano!!
Désirée je příjemný historický román. Děj se začíná v dobách Velké francouzské revoluce a končí až v roce 1829, ale to už ve Švédsku. Kniha je psána formou deníku, který si píše Désirée Clary. Zaznamenává v něm nejen své pocity, ale i významné události (dnes už je to jen historie) této převratné doby. Oceňuji především to, že jsem se díky této knize seznámila se zajímavými osobnostmi - Désirée, její sestrou Julií, rodinou Bonapartových, J. B. Bernadottem a mnoha dalšími.
Skvělá kniha, zábavná, vtipná, poučná... Jedna z mých nejoblíbenějších. Pro všechny, kteří mají rádi historické romány.
Miluji ji už od dospívání. Vrátila jsem se k ní asi po 100 letech, abych se ujistila, že to opravdu byla skvělá kniha a nezklamala.