Deskový statek
Václav Štech
Politicko satirická komedie, zasazená do doby Rakousko-uherské monarchie. Satira o politických ambicích a machinacích se odehrává roku 1908 a důležitou roli zde hraje vlastnictví deskového statku, tj. nemovitosti, na niž bylo vázáno volební právo.
Přidat komentář
Štítky knihy
satira komedie politika Rakousko-Uhersko volby
Autorovy další knížky
| 1949 |  Žeň českého humoru |
| 1921 |  Deskový statek |
| 1930 |  Sladké vody |
| 1951 |  Třetí zvonění |
| 1901 | Strniska |
Už jméno autora mi bylo magnetem, ale ten jaksi slavnější byl syn, jehož moudra jsme slýchali z tv v časech zlých.
Divadelní hra vydaná v roce 1921 je doslova návodem, jak na volební manipulaci již v prvních letech naší republiky. Jakoby by si mustr - vzor doslova osvojili i dnešní političtí neumětelové.
V jednom městečku se mají konat volby. Strany jenž chtějí vládnout si sichrují voličské hlasy tím že posty a vlivy zaručují i nemožnými sliby.
Do čela se staví akčně odhodlaný majitel realitní kanceláře jenž zde pod značkou "Deskový statek" koná rejdy - voličský biznis, v němž si utvrzuje pro volební výsledek vítězství i za ceny ztráty toho nejcennějšího co může položit na oltář - své svobody.
Citace:
NĚMEČEK: Ti si toho asi nadiktovali.
FISTR: Já jednal s jejich vůdci.
Dr. NEKVINDA: Každý učitel je zároveň vůdcem.
FISTR: Slíbil jsem jim, že žádného z venkova nepřijmeme do města – kdo už tu je, že se mu léta na venkovských školách nebudou při postupu počítat – dívčí školy budou řídit mužští.
ŠOREL: To ztratíme učitelky.
FISTR: Těm jsem to slíbil naopak, ale zavázal je k mlčení. Dále jsem slíbil učitelstvu zvýšení příbytečného –
NĚMEČEK: Copak krademe? To by se musely zvýšit přirážky.
FISTR: Jenom jsem to slíbil. Až se o tom bude napřesrok jednat, někoho navedeme, aby to při rozpočtu zabil. Nepřidáme nic.
NĚMEČEK: Proto!
NĚMEČEK: Ještě si dovolím upozornit, že bychom do přípravného komitétu měli přibrat frizéra Hodače. On dělal, pánové, při posledních volbách falešným voličům fousy, líčil je a páni klubisti mu to ani nezaplatili. Šel by tedy s námi – rád by šel, a budeme ho potřebovat. Třetí sbor je mrška. Tam musí vyrukovat mrtví voliči.
TURECKÝ: Já volil jednou za dědka, který už byl třicet let v zemi.
NĚMEČEK: Hodač posílal i třikrát lidi k osudí. A nikdo je nepoznal. Tak je nalíčil. On je náramný mistr v tom. A charakter je, pánové. Která strana mu zaplatí – té věrně slouží."
I přes bezpočet postav je hra svěží a plná neotřelých nápadů.
Překvapivé, jak se po stu letech dá v politice sáhnout do historie pro nápad jak na voliče.