Déšt po Dylanovi
Slavomír Kudláček
Sedíme na římse tmavého světa, u stolu, hájeného hrstkou elektronů z mýtické elektrárny. V parčíku ve větvích zachycený kus igelitu, znamení nevalné naděje, která si protiřečí. Ale zůstáváme sami sebou. Trváme na svém, jako zvířata nebo rostliny. Být sám sebou obnáší permanentně se vydávat skutečnosti. Neschovávat se za psaní, výlety, rozhovory… Připouštět touhy, vnikat a unikat .... celý text
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
2012 | Skotsko: Všední dny věčnosti |
1989 | Prvovýstupy |
2009 | Schůzka v lomu |
1999 | Jiná jména |
2008 | Svět, který předtím nebyl |