Deštivé poledne
Arnošt Lustig
Deštivé poledne - je souborem novel jednoho z našich nejznámějších a také nejčtenějších autorů, pro něhož se stal osudovým životním tématem holocaust. A. Lustig sám prožil životní období na hranici mezi dětstvím a mládím v koncentračním táboře a tato doma se mu vtiskla nejen do paměti, ale i do sféry ryze osobních citů a postojů hodnotových hledisek a norem. Lustigovi čtenáři znají dobře jeho obrazovou bohatost a mimořádnou schopnost jít pod povrch věcí. Otázka "Jaký je člověk v koncentráku" u tohoto autora vždy přerůstá v otázku "Jaký je člověk vůbec", a zvlášť vyhraněně se tak děje v této knize. Lustig do ní totiž zahrnuje i novely, jejichž děj se odehrává těsně po válce i daleko později. S autorem tak vstupujeme do různých situací, které však vždy mají jakýsi zlomový charakter, jsou okamžiky zkoušky. Lustigovy prózy tím nabývají mýtotvornou povahu: směřují ke znakovému vyjádření lidské podstaty a v plném významu slova i smyslu lidství.... celý text
Přidat komentář
Knihy od A. Lustiga mne přitahují už od puberty, stejně jako díla Oty Pavla. A tak se vždy ráda k jeho knihám vracím. Tyto kratší povídky jsou řazeny podle dobové posloupnosti v níž se odehrávají. Začínáme tedy v období po anšlusu Rakouska, exodu německých Židů do Československa, společně s nimi projdete gethem v Terezíně a dál na východ, až do konce války, prvních dnů míru a prožijete návraty lidí s válečnými traumaty. První dvě třetiny, tedy ty bezprostředně předválečné a protektorátní byly velmi čtivé, jednoduché zamyšlení nad svobodou člověka, ponížení, odvaze, utrpení i radosti. V posledních povídkách jsem se utápěla v úvahách a mnoho času strávila hledáním smyslu jednotlivých slov a souvětí. Potom už byla četba krkolomná. Některé z povídek byly již vydány v jiných sbornících nebo románech, odkud jsem je již znala.
Autorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
První polovina knihy věnující se době protektorátní a předválečné se četla snadno.I když popisuje traumatickou dobu plnou bezpráví, násilí a lidské bolesti, Lustig dokázal osudy lidí popsat velice čtivě.
Druhá polovina knihy je plná filozofických úvah a dlouhých souvětí a bavila proto mnohem méně.
V konečném důsledku tak působí kniha trochu nevyváženě.