Deštný les
Thomas Marent
Tropické deštné lesy se počtem a rozmanitostí zastoupených živočišných a rostlinných druhů vymykají všem ostatním planetárním přírodním systémům. Po šestnáct let cestoval fotograf Thomas Marent po pěti kontinentech, aby toto unikátní prostředí zachytil svým objektivem, a odhalil tak nádheru lidským očím povětšinou skrytou. Čtenářský a estetický zážitek je umocněn propracovanou koncepcí knihy, ukazující vztahy a chování uvnitř živého společenství - od důmyslných kolonií mravenců a jedovatých žab až k pestré mrakům motýlů a ptáků, poletujících vysoko v korunách stromů. Je jen stěží uvěřitelné, že daleko více víme o našem vesmíru než o milionech rostlinných a živočišných druhů, tvořících toto unikátní království života. Díky této publikaci nahlédneme za oponu velkorysé přehlídky tvarů, barev, maskovacích úborů či zbraní a brnění, kterými život v deštném pralese oplývá.... celý text
Přidat komentář
Krásné fotografie živé i neživé přírody, zajímavé informace o deštném lese (jeho druzích, životu a koloběhu, fauně i flóře...) a životě fotografa, který na dobrou fotografii čeká hodiny, dny i týdny... Za nejkrásnější kapitolu musím rozhodně označit tu o přežití a maskování.
Víte, že?
- Jedovaté pralesničky svůj jed samy nevytváří a mají je z pojídání mravenců, kteří pojídají jedovaté rostliny. Jedná žába by stačila na usmrcení i 50 lidí.
- Sklípkani dost špatně vidí, své oběti sledují pomocí chlupů na nohách a přenášení vibrací.
- Až 40 % života na zemi nežije v deštných pralesích, ale v korunách tamních stromů. Na půdu se totiž dostane jen asi 1 % slunečních paprsků, a jde tak o mnohem nehostinější prostředí, než se často myslí. Představa neprostupného zarostlého pralesa realitě odpovídá tak, jako pouště složené převážně z písečných dun (což nejsou).
- Oči nártouna jsou větší než mozek a dokonce tak velké, že s nimi nelze otáčet a nártoun musí otáčet celou hlavou.
- Voda černé Amazonky sice vypadá čistě, ale skoro nic v ní nežije, protože je "otrávená" teiny z rostlin.
Jen je tedy bohužel vidět, že i přes hodiny a hodiny obětované získání těch nejlepších fotografií, se od doby focení a následně vydání knihy zase technika o trochu posunula. I tak ale převažují fotografie technicky kvalitní a kniha za prolistování i pročtení stojí.