Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439578/bmid_destova-hul-koV-439578.jpg
4
1004
1004
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Dávám o něco lepší hodnocení než Rybí krvi, protože mě to více vtáhlo, i když některé motivy se přímo opakují (namátkou: neplodnost, podivínský strýc, babička jdoucí kolem okna, když mladá dvojice prožívá první milostné dobrodružství). Téma pozemků a čachrů s nimi mě tentokrát více zasáhlo, možná i aktuálností nebo tím, jak ho postupně objevoval hlavní hrdina. I tím, jak je to nahlíženo zevnitř, z pohledu člověka, který si uvědomuje chaos všech těch lejster a zároveň se v nich alespoň trochu vyzná. Soupeřící klany na vesnici podle mě velmi funkčně propojila metafora indián-kovboj, která nebyla násilná, ale postupně vykrystalizovala. Celkově mi postavy přišly zajímavější a sympatičtější než v Rybí krvi. A díky této knize jsem se také dozvěděl o Vítu Fučíkovi :)
Kniha se mi ze začátku četla velmi dobře a byla jsem okouzlena stejně jako knihou Rybí krev. Bohužel postupně mi přišlo, že se autor neustále opakuje: Zbyněk neustále nespí, popisuje, kdy se probouzí a jak bloudí po bytě, nechybí popisy bytu a způsob, jakým byt s ženou Terezou získaly. K tomu se Zbyněk neustále vrací a i když rozumím tomu, co tím chtěl asi autor vyjádřit, tak mě to trošku obilo. Dá se říct, že jsem celu dobu věděla, jak se bude děj knihy vyvíjet, protože jiný vývoj ani moc nebyl možný. Což byl rozdíl od Rybí krve, která mne tak nějak vždycky dokázala něčím překvapit. Svou roli ovšem sehrálo určitě také to, že hlavním protagonistou knihy je muž, navíc s krizí středního věku a do toho se mi poměrně špatně vžívá. Naopak do Hany, která je protagonistkou v Rybí krvi jsem se vžila hned.
HODNOCENÍ: 70 %
Tuto knihu jsem odložila nedočtenou... asi na ni nenastal ten správný čas. Pana Hájíčka mám ráda, moc se mi líbily jeho starší knihy - Selské baroko, Rybí krev, Zloději zelených koní, ale u této knihy jsem se nemohla ponořit do děje, připadalo mi, že je kniha vlastně o ničem... A to jsem vystudovaný geodet, takže bych měla mít k problematice knihy blízko...
Melancholie na každé stránce, krize středního věku, nespavost a tak celkově za mě průměr.
Pro mě třetí přečtená knížka od Hájíčka. Čte se velmi snadno, příjemně a dobře, to jo, ale s každou další je to větší a větší vypínačka. Plyne to, je to čtivé, ale týden po přečtení nemám ponětí, že jsem tu knížku měla v ruce. Nic to ve mně nezanechalo.
“Za tu dobu co se pohybuju v pozemkovej knihách jsem viděl už leccos. Po některejch věcech prostě už dál nepátráš, i když víš, že jsou to pěkný sviňárny.”
Poslední z Hájíčkovy trilogie knih o jihočeském venkovu a podle mne jednoznačně nejlepší. Poutavý příběh, melancholické popisy nálad a pocitů všech postav. Do poslední stránky čtivý děj, zkrátka skvělá knížka.
Ta krize středního věku byla ukázková. Každonoční koukání do stropu už mě ale unavovalo. Autor umí psát čtivě, to nepopírám, ale zrovna tato kniha mi moc nedala. Bylo to celé takové moc obyčejné, jednoduché, pomalé, hlavní postavy bez radosti ze života. Asi to byl záměr, ale mě to nepohltilo.
v této části volné trilogie se Hájíček nejzřetelněji opírá o tradiční schéma "amatérský detektiv s osobními problémy řeší na vlastní pěst promlčený/odložený/zapomenutý případ", nejvýrazněji jsou taky v příběhu konfrontovány rozdíly vesnického a městského prostředí; poutavé vyprávění s charakteristickou autorskou zkratkou a nečekaným závěrem (nedokážu se rozhodnout, jestli optimistickým, nebo deziluzivním - v každém případě jsem od začátku do konce trpěl s hlavním hrdinou)
Styl psaní je dobrý, postavy uvěřitelné, přestože ne moc sympatické, ale po mém prvním setkání s Hajičkem v Rybí krvi, která mě nadchla, jsem si tentokrát čtení tak neužívala. Navíc na mě hlavní hrdina Zbyněk skoro fyzicky přenášel svoji únavu a nevyspalost. Hodnotím 3,5 hvězdami.
Audiokniha: čte Martin Pechlát, osobitě, trochu rozpačitě, přesto poutavě
,,Nemovitý majetek z pozemkových knih je nesmrtelný."
Muž, co hledá křídla v minulosti.
Minulost, co vzlíná do přítomnosti.
Fantazie, co se toulá po fjordech.
Hluboká sonda do nespavosti, té neodbytné milenky.
,,Recitál kapek na plechové stříšce maličkého balkonu.
V kalužích se lesklo bláto. Studené bílé kafe z dešťové vody pro ty, kdo mají v noci oči dokořán."
Půda, mapy, katastry nemovitostí, pozemkové reformy, majetkové restituce a podvody s tím spojené.
Krize dvou unavených bloudících srdcí.
Krásná vzletná čeština, přímo poetické, sugestivní popisy přírody, okolí, intimních nálad.
Kniha o životě se vším všudy.
Kniha nostalgických vzpomínek.
,,Prchavé chvilky z dětství a mládí. Milimetr krychlový dávné nálady a atmosféry. Jako když je v jantaru vzduchová bublina s patnáct milionů let uchovaným ovzduším."
Pan Hájíček pro mě do příběhu z Českých Budějovic zasadil Bludný kámen. Při čtení jsem ztratila pojem o čase.
Poprvé Hájíček hodně depresivní, asi jediná kniha od něj po které podruhé nesáhnu. Jak ze všech jeho knih na mě dýchala ta zvláštně poklidná jihočeská atmosféra tak tady ani ťuk.I když problémy s nespavostí nemám, při čtení Zbyňkových dennodenních probdělých nocí mě málem postihla taky. Rybí krev byla dokonalá, Selský baroko výborné a třetí díl "jenom" dobrý.
Knihu jsem přečetla ušima na procházkách za 3 dny. Přišla mi skvělá, čím dál víc se mi ty Hájíčkovy knihy líbí. Audio je krásně namluvené, zvukové kulisy mezi kapitolami je moc hezky provedené.
Zpět ke knize, kniha je velmi čtivá, téma zajímavé, nic nemůže sourozence více rozdělit než dědictví....
Otázka nespavosti je v knize také reálná a neshody v manželství vykreslené mezi Terezou a Zbyňkem věrohodné.
Asi nejvíc se mi na knize líbila ta opravdovost. Žádná pohádka, ale skutečný, nepřikrášlený život. Doporučuji.
(SPOILER) Další kniha od Jiřího Hájíčka z trilogie o jihočeském venkovu, o hledání v minulosti a odkrývání temných skutků. Opět napínavé pátrání, tentokrát v mapách katastrů obce Lešice. Hlavní téma knihy opět protkané milými, vzácnými detaily, jako hedvábí zlatou nití. Zbyněk Polecký pomáhá své lásce z mládí vyřešit majetkový spor o pozemky. Jeho návštěvy v Lešicích u něho vyvolávají vzpomínky na dávné doby...obrazy v mlhách, jak píše autor...vzpomínky vyvolávající pocit pomíjivosti a marnosti. Příjemné čtení, které se mi z celé trilogie líbilo nejvíc...
Příjemné oddychové čtení z českého prostředí. První kniha od autora, určitě ho znovu vyhledám.
Pro mě víkendová kniha za hnusného počasí. Od autora jsem už přečetl skoro všechno a myslím že se k jeho knihám budu rad vracet. Pro me sicece z cele trilogie nejméně zajímavá, presto přečten na skoro jeden zátah. Hájíček prostě umí. Můžu jen doporučit
Jiří Hájíček už je nyní pro mě sázkou na jistotu. Jeho příběhy z českého prostředí (z jižních Čech), které mapují některé zdánlivě méně významné etapy našich dějin, mají něco do sebe. Tentokrát nás zavádí do doby zavedení nového občanského zákoníku, se kterým se pojily velké čachry s pozemky na úkor nic netušících obyčejných lidí. Jeden takový podvod Zbyněk rozplétá na žádost své kamarádky z dětství Bohuny. Dešťová hůl je knížka o hledání podstaty života. Moc se mi líbilo, jak urputnou postavu Hájíček vytvořil, Zbyněk mi byl sympatičtější, než všechny jeho ženské hlavní hrdinky. Moc se mi líbilo, že velkou roli hrál v knížce katastr nemovitostí, byť ne vše se zcela shoduje s realitou, jak už podotkli někteří čtenáři přede mnou. I tak mě ale Dešťová hůl oslovila ze všech knih autora asi zatím nejvíc. Audioverze se povedla.
Ctiva kniha, osobity Hajickuv styl vypraveni, uveritelne postavy... Kdyz se me kamarad s diagnozou zacinajici krize stredniho veku zeptal, jakou knihu bych mu doporucil, nemusel jsem dlouho premyslet.
Kniha se čte velmi dobře, téma mě oslovilo.
Hezky se poslouchá i audiokniha - doporučuji.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkovAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Velmi příjemné a pohodové,zároveň znepokojivé,protože ze života.Audiokniha-dobře načtená.