Vražedná jáma
Mick Finlay
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484495/bmid_vrazedna-jama-1WO-484495.jpg
4
27
27
Detektiv Arrowood série
< 2. díl
Píše se rok 1896 a na předních stránkách novin se opět zjevuje Sherlock Holmes s úspěšně vyřešenými případy pro aristokratickou smetánku. To soukromý detektiv William Arrowood pohybující se mezi chudobinci a veřejnými jídelnami jižního Londýna se setkává s mnohem drsnějšími, mnohem násilnějšími a finančně značně podhodnocenějšími případy. V tom, kdo je lepší detektiv, má Arrowood jasno, a když jej manželé Barclayovi požádají, aby nalezl jejich dceru Birdie, je přesvědčený, že nebude trvat dlouho a on ji společně se svým asistentem Barnettem brzy vystopuje. Až na to, že tento zdánlivě lehký případ se brzy promění ve vyšetřování vraždy. Arrowoodův Londýn, tolik vzdálený pohodlí Holmesovy Baker Street, je městem bezcitné krutosti, kde zlo čeká pouze na to, až bude odkryto…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2022 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Murder Pit, 2018
více info...
Přidat komentář
Líbil se mi nápad s konkurenčním detektivem k Sherlocku Holmesovi - i když mám pocit, že by se z něj dalo vytěžit víc, než jen občasná zmínka o jeho existenci. Nevadil mi ani nesympatický popis Arrowooda a Barnetta, jak píší v jiných recenzích. Když už to má být "kontra" oproti S.H., tak proč ne. Jelikož mám ráda pomalejší tempo, ani rozvleklejší děj mi nevadil. Myslím, že bylo jasné, kdo to má na svědomí, ale bylo zajímavé počkat si na to, jak se vše vyřeší. Často jsem však klopýtala o slova a obraty, které mi ztěžovaly soustředění na děj a schopnost představovat si jednotlivé obrazy. Některé drobnosti mi neladily s historií, tak jak ji znám z jiných uměleckých děl.
Určitě bych to nepřirovnávala k A.C Doylovi, to je zcela jiné čtení, ale jako odpočinková záležitost na zimní večery to bylo tak akorát.
Tuhle detektivku jsem zvolil kvůli podobnosti s Doyleovým Holmesem. Styl se skutečně podobá. Případ totiž sledujeme z pozice asistenta Barnetta, který detektivu Arrowoodovi pomáhá.
Bohužel případ samotný moc zajímavý není. Arrowood důvtipem rozhodně nesrší a posun ve vyšetřování je pomalý. Ještě na třísté stránce nevědí prakticky nic. Ani samotný detektiv mi moc sympatický nebyl. Konečné rozřešení případu taky moc překvapivé nebylo. Takže asi slabší průměr.
Za mě velmi zdařilé pokračování Detektiva Arrowooda - nový zapeklitý příběh Williama Arrowooda a jeho věrného společníka Normana Barnetta, osob sice výrazně odlišných od Sherlocka Holmese a Dr. Johna Watsona, ale stejně sympatických. Nutno dodat, že Arrowood a Barnett mají situaci v porovnání s Holmesem a Watsonem výrazně ztíženou, a to mj. prostředím, ve kterém se vyskytují, a také svými fyzickými dispozicemi a zevnějškem....přesto na mě působí moc sympaticky a příjemně. O co méně jim bylo do vínku dáno atraktivního zevnějšku a života v té "lepší" londýnské společnosti, o to urputněji se snaží pomáhat dobru. Moc se mi líbila zápletka příběhu, to, jak se William a Norman jako opravdoví outsideři dostali z bezvýchodné situace (policisté, novináři, okolí podezřelých...ti všichni byli proti nim), stejně jako vykreslení špinavosti chudých částí Londýna (byť do popisu smrdutého Stockholmu konce 18 století tak, jak ho podal Niklas Natt och Dag v 1793 a 1794, to nemá :-) ) ....Za mě 5*a těším se na pokračování a na to, zda se tak nějak rozjede vztah Normana a Ettie
Když jsem narazila na přirovnání, že se Arrowood tvářil "jako vepř při stolici" (s. 8), došlo mi, že mám v ruce dost výstřední četbu. Pokračování se neslo ve stejném duchu onoho přirovnání, žádná odpornost nebyla dostatečně odporná, aby ji spisovatel čtenáři na stránkách svého románu nepředestřel přímo pod nos. Opravdu originální dvojice vyšetřovatelů - šéf naprosto odpudivý, nečistý a páchnoucí a jeho spolupracovník Barnett zase z chudých poměrů, navíc neustále truchlící po zemřelé ženě. Případ, který se jim dostává k vyřešení začíná nevinně - zjišťování, jak se vede provdané Birdie na farmě, kam odešla žít se svým manželem, který na farmě pracuje. A pak už se rozvíjí příběh plný neuvěřitelných krutostí a chamtivosti. Ke konci už se opravdu tají dech, kam až to může dojít a zneužívání ubohých duševně nemocných je hnus nade všecko. No, nechci se moc rozepisovat o tom, co už - a lépe - popsali ti přede mnou. Každopádně je to nevšední četba z dob, kdy v Londýně pátral slavný Sherlock Holmes a detektiv Arrowood mu po svém konkuruje.
(SPOILER)
Začnu tím, co mi při čtení činilo nejhorších obtíží – hygiena. Samozřejmě je správné, když text čtenáře „vcucne“ a on prožívá dobrodružství téměř na vlastní kůži. Což se autorovi podařilo na jedničku s mašlí. Jenže těch hromad hnoje, bláta, mastnoty jak ve vlasech, tak na oblečení, špíny, zápachu, vší a hnisu bylo tolik, až mi bakterie vylézaly ze čtečky.
Pak na mě dobré tři čtvrtiny knihy padaly těžké chmury z bezmoci hrdinů a upřímně i poměrně drsného života v Londýně konce devatenáctého století. Prej belle epoque, to určitě. Asi proto nemají v Británii žádného Muchu.
Arrowood je naprosto antagonistickým protikladem Sherlocka Holmese počínaje, samozřejmě, vyšetřovacími metodami přes klientelu či třeba zjev až po, to se mi líbilo nejvíc, postavení Normana, který není ani trošku podlézavým, servilním troubou, na rozdíl od Watsona, pochopitelně.
No a v důsledku řečeného se našemu hrdinovi vyhýbá i majetkový prospěch a sláva.
A zároveň je mi tím bláznivě sympatický.
Vyjma výše uvedeného nemám, co bych knize vytkla. Postavy dýchající a pestrobarevné, dialogy reálné, břitké a vtipné, popisy prostředí až nepříjemně autentické. Taky vysoce hodnotím vývoj postav, přičemž změny z prvního dílu kontinuálně pokračují, sice možná nikoli směrem, který bych upřednostňovala, nicméně všemu věřím, a to je nejdůležitější.
Vyšetřování. Nakonec za mě nejsilnější složka (což je u detektivky vždycky dobré znamení), ačkoli tak ve třech čtvrtinách jsem hrdinům moc šancí nedávala. Ale nakonec to uhráli se ctí, opět palec nahoru.
Ale úplně nejsilnějším zážitkem je jednoznačné humanitní poselství knihy, kdy především úsilí o lepší svět se počítá a láska či soucit nejsou jen prázdná slova. Díky taky za úplný závěr (ne, nedoufala jsem), nicméně jak píše @soukroma – mnohé křivdy byly odčiněny, naštěstí.
Takže vřele doporučuji.
Pozor! Vraha neprozrazuju, ale odkrývám zde možná i dost. Raději uvažte, zda pokračovat ve čtení mého komentu, pokud knížku už nemáte za sebou. Pro vás - čtením netknuté – ještě dodám: pokud máte rádi nuzný život, kterej se s nikým nemazlí, směle do toho, budete patrně spokojeni.
Pozdní viktoriánská doba a Londýn patří k sobě. Tato éra je popisovaná většinou z lepší, zidealizované stránky, mám jí spojenou s romantikou, kde i temnota, neskutečná bída a utrpení má své tajemné kouzlo. Ne tak v této detektivce. Tady je hnus hnusem a autor se v něm snad až zvráceně vyžívá. Příběh je upatlaný špínou a hnisem jako měsíce nemytý čeledín z popisované prokleté prasečí farmy, kde slabomyslní a blázni otročí zadarmo, na prahu smrti a za podmínek, z kterých mám depku i přes občasný velmi vydařený vtip a pokus všudypřítomnou negaci odlehčit. Trápí se tu děti, starci, týrají nemocní lidé i bezmocná zvířata, policie i politici jsou zkorumpovaní, mnozí lidé osamocení, všichni zaměstnavatelé ulhaní, krutí a nedůvěryhodní, soukromí vyšetřovatel vzbuzuje ve vypravěči, který je zároveň jeho parťákem, fyzický odpor, neb až příliš často prdí, smrdí a drbe se na svém tlustém, nenasytném těle. A to nosí jen obnošené, nemoderní šaty, na rozdíl od jiných lidí, kteří mají posešívané hadry vycpané novinami a místo postele spí ve zchátralé stodole na udusané podlaze hned vedle hnoje a ty jejich blechy, co na druhýho skákaj, tak ty: „fakt nejsou naše“. Docela jsem žasla nad fantazií autora, který už neví, jakou hnusárnu si vymyslet a co na nás v příštím odstavci zas vybalí za nápad. To vše se ovšem může, to se smí, takovej hnusnej je někdy život, že by se z toho jeden s odpuštěním nejradši zeblil, jak se děje po nejedné pitce a bitce i v tomto románě.
Přesto je cítit, že autor má lidi rád, i toho závistivého Arrowooda s neortodoxními a bizardními přístupy k vyšetřování musí čtenář milovat, neb je to vlastně dobrák od kosti. Musí se popasovat s nejednou obtížnou situací, nikdo z farmy nechce mluvit, posílaj na něho bojová krvežíznivá psiska a podobné srandy a u soudu se při vyšetřování vraždy musí opírat o svědectví bláznů, které každý jen trochu šikovný právník může zadupat do země.
Nakonec jsem byla s četbou plus mínus spokojená, mělo to spád, napětí a tak, jen si nejsem jistá, jestli se do dalšího dílu, který je prý ještě krutější než tento, pustím.
CITACE:
„Lidé jako on netolerují nic jiného než vlastní nedostatky.“
„V situaci, jakou byl nucen léta trpět, si mysl začne hledat důvody pro to, proč neuprchnout. Proto vám bude chytrý věznitel říkat, jak vás má rád, jak si vás váží a spoléhá na vás. Využívá vaší potřeby lásky a respektu, a čím víc vás týrá, tím víc po těchto věcech týraný prahne… Otroctví se nevyznačuje jen násilím. Občas v sobě zahrnuje i lásku. A občas je snažší, když člověka vysvobodí někdo jiný.“
"Čemu a komu chcete věřit? Nakonec je jen na nás, komu budeme věřit. Takhle to funguje s pravdou. Nikoho neznáme tak dobře, aby jsme mu mohli důvěřovat ve všem."
Nesmírně smutné, depresivní, ohavné, děsivé a dlouhé: z prvního dílu jsem si pamatovala své smíšené pocity (ošklivost i zajímavost), ale tohle bylo ještě mnohem hrůznější (a poslední slova slibují ještě větší hrůzu v příštím díle...). Ohavnosti činů vůči slabším šly do krajností, zneužívání slabých pro vlastní obohacení namísto péče o ně bylo opravdu hnusné, lži, komploty a nejasnosti ze strany všech zúčastněných, to jen ztěžovalo a zamlžovalo skutečné jádro věci. A stejně ani soud nakonec nemohl na všechny, naštěstí mnohé křivdy byly odčiněny a budoucnost se tak jevila výrazně lépe.
Autor je sadista v tom, že ošklivost nezobrazuje pouze na straně záporáků, ale i svého hrdinu vykresluje jako mimořádně odpudivou osobu, a to nejen vzhledem a projevy. To mi dost vadí, ale co naplat, chce ho prostě ukázat v přímém protikladu s aristokraticky laděným Holmesem (i když toho vidět ve chvílích, kdy je na dně, třeba po opiovém rauši, to také jistě není zrovna příjemný zážitek). Špína, ošklivost, traumata všech hlavních hrdinů, to tuhle sérii ovládá ještě více než vyšetřované zločiny. 75%
"Holmes se řídí fyzickými vodítky a svou proslavenou logikou, já jsem však ve své praxi zjistil, že u spousty případů žádná vodítka nebývají. Místo toho v nich figurují lidé a lidé na logice založeni nejsou. Emoce na logice založené nejsou. Abyste tyto případy vyřešil, musíte se dostat do lidského nitra. Musíte chápat jejich bolest, jejich zmatek, jejich touhu po uznání. Musíte se pokusit pochopit, jak vnímají svět, a vsadím se s vámi jedna ku deseti, že ho nevnímají stejně jako vy. Proti Holmesovi nic nemám, jen se mi nelíbí, že věří tomu, že emoce bývají v rozporu s jasným uvažováním. Já pracuji jinak. Jsem detektiv, který se přímo na emoce soustřeďuje. Pokouším se své případy řešit tak, že se snažím porozumět lidem."
"Občas nám nezbývá nic jiného než spáchat malý hřích, abychom pomstili nějaký větší."
Když jsem se do knihy pouštěla, věděla jsem, že se jedná o druhý díl ze série s detektivem Arrowoodem. Vůbec to, ale ničemu nevadí, tato série se dá číst i samostatně a to velmi oceňuji. A co mohu ocenit ještě více je to, že tento příběh byl vážně super. Nejedná se o „rychlý thriller“ jak je teď hodně v módě, právě naopak. Přirovnala bych dílo k Agatě Christie – taková svižná parádní detektivka, plná vyšetřování, kterou hltáte od první do poslední stránky.
Londýnská smetánka se svými problémy chodí za Sherlockem Holmesem. Pro ostatní je tu Arrowood.
Soukromý detektiv William Arrowood a jeho pomocník Norman Barnett, který je zároveň vypravěčem celého příběhu, jsou super parťáci, kteří řeší případy především chudé dělnické třídy. Jednoho dne dostanou případ, kde mají prošetřit zmizení Birdie jejich dcery, která se přestěhovala po svatbě s manželem Walterem Ockwellem na prasečí farmu, a už se jim neozvala. Rodiče mají strach, jestli je o jejich postiženou dceru dobře postaráno.
Ale není to tak jednoduché, jak to vypadá, případ začíná odkrývat nekalosti, které se na farmě děly a dějí dodnes. Nedaleko farmy žije cikánka, která prozradí drby o rodině Ockwelových a tím nastartuje a odhalí přímou souvislost s „ústavem pro chorobomyslné" a touto farmou. A aby toho nebylo málo, autor nás neochudil ani o důkladné vyšetřování vraždy.
Moc se mi líbilo originální téma, které si autor vybral pro tento příběh – debily a imbecily v detektivkách jen tak nepotkáme…
A, abych nezapomněla čaj, karamelky a čokoláda se vine celým příběhem :-)
Podtrženo shrnuto = opravdu parádní počin, přečteno za víkend.
Já jsem naprosto spokojená, příběh nejenže splnil má očekávání, ale zasloužil se i o nějaký ten bodík navíc. Je tu i minimum krve, takže knihu mohu doporučit i jemnějším duším (pokud vám nebudou vadit „nechutnosti“ tehdejší doby). Postavy jsou skvěle napsané, vtipné poznámky vhodně umístěné a kniha se čte velmi lehce!
Pravá anglická detektivka přesně jak od mistra Doyla.
Byla jsem vtažena do této historické detektivky a moc mě bavila. Dýchla na mě ponurost zákoutí londýnských uliček a venkova devatenáctého století. Syrovost, chudoba a špína tohoto prostředí a této doby. Prostředí bylo skvěle vykresleno, jako bych se tam právě ocitla-to se mi líbilo asi ze všeho nejvíce.
Kniha začíná seznámením se se soukromým detektivem Williamem Arrowoodem, který je spíše opakem Sherlocka Holmese. William je neomalený tlouštík, kterému není cizí alkohol. Je na hony vzdálený kultivovanému štíhlému Holmesovi. Jedno ale mají společné, jdou po stopě jako psi, dokud případ nevyřeší. Oba mají tu správnou intuici a smysl pro spravedlnost, touhu po zdárném vyřešení případu.
Knihu vypráví jeho společník a asistent "Dr.Watson" jménem Barnett.
Příběh začíná, když si manželé Barclayovi najmou detektiva ke zdánlivě jednoduchému úkolu. Jejich dcera se provdala a manželova rodina jim odmítá setkání s dcerou. Detektiv má zjistit, jestli dcera ještě vůbec žije, jak se jí daří a proč se rodiče nesmí stýkat s dcerou. Detektiv tedy vyrazí s Barnettem na londýnský venkov a už začátku jim zde něco nesedí. Rodina je vážená, chráněná i policií, přesto skrývá obrovská tajemství. Na statku vládnou dva bratři a jejich setra pevnou rukou. Proč ale na statku pracují jen duševně zaostalí lidé? Jaká je spojitost s ústavem, kde byla chvíli i dcera pana Barclayho?
Cestou se detektivové setkají se starou cikánkou, která jim mezi řečí řekne, že na statku jsou tři mrtvé děti. Policie to ale vyšetřovat nechce, ani když se cikánka záhadně ztratí. Do případu se vloží i detektivova setra, která chce všem na statku pomoci.
Tato detektivka mi neskutečně sedla, 455 stran uběhlo ani nevím jak. Vše do sebe skvěle zapadalo, vše bylo do detailu popsáno a vysvětleno. Detektiv s jeho humorem mi sedl, charaktery postav byly také dobře vykresleny.
Já jsem spokojena, příjemně překvapena a hodnotím všemi pěti hvězdičkami.
Domnívala jsem se, že protiklad Sherlocka Holmese bude mladý, chudý a zapálený pro věc. Takže jsem byla dost překvapená, že je starý, tlustý a svým "Watsonem" je líčen bez jakýchkoliv příkras, spíš s odporem. Věčně nalitý, omlácený, zadýchaný, zapáchající, s trávicími problémy a mírně natvrdlý. Ale líbilo se mi to, bylo to vtipné, napínavé a správně zapeklité.
Atmosféra doby a vykreslení jednotlivých postav jsou velmi dobré. Zápletka vlastně taky není až tak špatná. Ale prostě mi chyběla taková ta "lehkost čtení, nutkání po přečtení stránky otočit list a číst stránku další".
Oba dva dily se me libily,uz se tesim na dalsi dily je jich nekolik,tak uvidime