Černé srdce
Anna-Lou Weatherley
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394684/bmid_cerne-srdce-UDw-394684.jpg
3
47
47
Detektiv Dan Riley série
1. díl >
Detektiv Dan Riley musí zastavit sériového vraha. Na podlaze pokryté krví leží vedle bonboniéry ve tvaru srdce vzkaz se slovy: „Můj nádherný miláčku, je mi to moc líto. Odpusť mi to, prosím.“ Když je v jednom hotelovém pokoji v Londýně nalezeno tělo mrtvého muže s podřezanými zápěstími, zdá se, že jde o tragickou sebevraždu. Ale detektiv Dan Riley má podezření, že je to jinak, než je na první pohled zřejmé. Zpráva z patologie potvrzuje jeho nejhorší obavy – oběť byla otrávena. V tu chvíli má co dělat s vyšetřováním vraždy. Brzy narazí na znepokojivý objev, který ukazuje na spojení mezi obětí a ženou z internetové seznamky, která si říká Zlatovláska. Šlo jí o pomstu nebo snad něco jiného? Dan, který už dva roky truchlí po své těhotné přítelkyni, jež zahynula při autonehodě, se s veškerou vervou pouští do vyšetřování. Sotva však začnou jednotlivé dílky tohoto složitého případu do sebe zapadat, je nalezeno tělo mrtvé ženy s úplně identickými zraněními. Dan je na stopě rozdvojené osobnosti, která je blíž, než tuší. Dokáže překonat své vlastní démony a zastavit vraha dřív, než bude pozdě?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2018 , MetaforaOriginální název:
Black Heart, 2018
více info...
Přidat komentář
Nemám ráda, když je příběh vyprávěn chvíli z pohledu detektiva a chvíli z pohledu pachatele. A neustálé rozebírání detektivova smutku nad ztrátou partnerky. Zkusím další díl - no a uvidíme.
Detektiv s lidskými chybami a životem, žádný nadčlověk.
určitě budu pokračovat v sérii.
Tento 1. příběh o detektivu Danu Rileym jsem četla až po přečtení druhého dílu, který mne zaujal na tolik, že jsem si po roce konečně přečetla i první díl.
Tato kniha měla velmi zajímavý námět a byla celkem i svižná. Rozhodně je to spíše kniha určená pro nenáročné čtenáře, protože bych ji zhodnotila jako lehčí oddechovou detektivku. Ale rozhodně o takovou, která neurazí, ale zároveň by mohla některé čtenáře nadchnout. Já se počítám mezi ně.
Docela zajímavý námět, ale nesedl mi styl psaní a ani detektiv, jak píše rezzba stokrát jmenovaná Ráchel je nuda. Námět by měl potenciál, ale příběh je napsaný povrchně,
podbízivě.
Kniha mě opravdu velmi bavila, je čtivá, děj odsýpá a udržela krásně moji pozornost.
Hlavní postavy jsou dobře vykresleny a já jsem si je hodně oblíbila.
Na jedné straně sympatický detektiv, který přišel o svou partnerku a životní lásku, na straně druhé psychopatka, která krutě vraždí a nezastaví se ani při vraždě miminka .. nebo ..
Zlatovláska, patologická lhářka, poškozená násilným a příšerným dětstvím mě v roli záporačky neskutečně bavila, byla opravdu démonická, vypočítává a chladná. Ale je přece jenom šance, že i v ní se ozve svědomí? Nebo je opravdu tak bezcitná..
------------------
Nemůžu se dočkat na další díl.
------------------
Knížku mohu vřele doporučit.
Hodnocení: 4,5/5*
Menší alergii na jméno Ráchel mně už načal Nesbo a Nůž. Ovšem tady to je nářez. Nenajdete 2 strany kde by aspoň x krát její jméno nezmínil. Klasická předvídatelná krimi bez nápadu. Klasicky, když není detektiv alkoholik tak musí mít mrtvou manželku i s nenarozeným dítětem. A pak se v den vraždy na seznamce o statisících lidí seznámíte s vrahem. Ufff
Knížka se čte dobře, krátké kapitoly vítám, zpracování bylo jednodušší, přímočaré. Neurazí, nenadchne, průměrná odpočinková kniha.
Knížka se mi moc líbila , krátké kapitoly, které se velice dobře čtou , hodně mě to bavilo a těším se na další setkání s detektivem!
Pokus o psychologický thriller si mne nezískal. Zápletka není nejnovější a způsob líčení je podle mne moc rutinní - bez originálních nápadů.
Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem za dva dny. Pro mě ideálně vyvážený poměr pracovního i soukromého života detektiva. Napětí bez nechutností - nemám ráda vydloubané oči, červy v puse ani dlouhé popisy týrání - těším se na další pokačování.
Autorkin štýl založený na podrobnom oboznamovaní čitateľa s každou myšlienkou, emóciou a pohybom hlavného hrdinu ma nudí. Nemám nič proti Rileyho introspekcii, ale nemôžem sa zbaviť pocitu, že v tomto príbehu hrá prím a policajné pátranie je len do počtu. Navyše už zas sa stretávame s traumatizovaným detektívom, ten už zas rieši prípad, ktorý sa ho osobne týka, už zas vraždí psychopat, uch, to je strašne nenápadité. Vážne sú duševne zdraví ľudia bez traumy takí nezaujímaví, že sa o nich neoplatí písať? Alebo je to tým, že niektorí autori inak zaujať nevedia?