Samotář
S. R. White
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476600/bmid_samotar-so6-476600.jpg
4
50
50
Detektiv Dana Russoová série
1. díl >
Proč by záhadný samotář po letech života v ústraní zabíjel naprosto neznámého člověka? Vražda majitele malého obchůdku v divoké australské buši vypadá na první pohled jako krádež, která se zvrtla. Oběť má na těle jedinou bodnou ránu a ve vazbě sedí hlavní podezřelý — na místě činu se nad tělem s rukama od krve skláněl záhadný tichý muž, který před patnácti lety beze stopy zmizel. Bez přesvědčivých důkazů o jeho vině má hlavní vyšetřovatelka Dana Russoová pouhých dvanáct hodin na to, aby ho usvědčila. Kde se skrýval? Proč odmítá vypovídat? A jak moc je vlastně nebezpečný? Dana závodí s časem, aby muže přiměla mluvit. Dnešek pro ni navíc není den jako každý jiný — dnes je den D, jediný den v roce, kdy vpouští do svého vědomí přízraky z minulosti. Rozjitřená a zranitelná se vrací z útesů do vyšetřovací místnosti na policejní stanici. Jenže s každým dalším výslechem je jí jasnější, že pokud se chce dozvědět pravdu, bude muset jít s vlastní kůží na trh a podívat se minulosti zpříma do tváře.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Hermit, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Od knihy jsem měla velká očekávání, bohužel mě příliš nenadchla. Souhlasím s názorem, že se nejedná o thriller, ale o psychologický román. Hned na začátku je celá kapitola rozvláčného myšlenkového pochodu hlavní hrdinky, která chce spáchat sebevraždu, v tom jí zabrání zazvonění telefonu a vyšetřování vraždy. Podobně rozplizlý je i celý zbytek knihy a my čekáme se zatajeným dechem na ono příslovečné závěrečné wow, které se nedostavilo, protože motiv vraždy byl tak debilní a mimo mísu, že jsem se akorát tak naštvala. Po cca 400 stranách mdlého obsahu se dozvíme, že si vrah svou oběť popletl... hlavní hrdinka, vyšetřovatelka Dana, mi byla nesympatická od počátku; snad bude další díl série lepší.
Tak jo, jdu si koupit ještě ten druhý díl. První díl mě zaujal. Není to ani tak thriller, spíš psychologicky vyšetřovací krimi.
Vyšetřovatelka mi trochu připomněla Katheryn Danceovou, ale bez těch superschopností, používá prostě normální "konverzační" vyšetřovací metody.
jedná se spíše o psychologiccký román s detektivní zápletkou. Tempo vyprávění je pomalejší a většina prostoru je věnováno výslechu podezřelého. Přitom nechybí čtivost. Někoho sice možná odradí nedostatek akce, ale já jsem byla spokojená.
Je to taková komorní psychologická detektivka s důrazem na piplavou práci detektivů a vedení výslechu. Tím se ovšem kvalita nesnižuje, spíš naopak. Je to změna oproti jiným " krvelačným" detektivkám.
Ani zde není ušetřena vyšetřovatelka těžkého životního osudu, který postupně odkrývá. Možná i díky tomu dokáže vést výslech tak empaticky.
Je vidět, že autor má policejní zkušenosti.
(SPOILER) První kniha s vyšetřovatelkou Danou Russoovou. Netradiční detektivka, protože nesledujeme pátrání a hledání pachatele v terénu, ale v podstatě od začátku knihy máme všechny podezřelé po kupě a sledujeme náročné, psychologicky vedené výslechy, které mají odhalit, kdo je pachatel a kdo ne. Podle anotace je takový i druhý díl řady.
Netradiční detektivka, odehrávající se během jednoho dne. Příběh v minulosti hodně temný. Zajímavá vyšetřovatelka, sympatický tým, líbilo se mi to. Jestli bude pokračování, ráda si ho přečtu.
Samotář je zvláštní, netypická kniha, a asi se nebude líbit všem. Psychicky vyčerpávající výslech, temná tajemství a zajímavé rozuzlení – pokud máte rádi detektivky, se zaměřením na psychologii postav, budete však ze Samotáře nadšeni. Celý děj se odehraje za jeden den a odhaluje se zde i několik temných témat, jako např. domácí násilí či vydírání.
Kniha popisuje detailně vyšetřující postup vyslýchání obviněného muže ....
Muže velmi zvláštního - tolik zraněného lidmi, že raději volí izolaci....
Detektiv Dana Russoová volí citlivý a empatický přístup - a pozvolně se jí daří poskládat střípky života samotáře ....
A podaří se jí získat důvěru a objasnit důvody fatálního nedorozumění ....
Ale ona sama zůstává příběhem zasažena - protože je tu něco společného ....
Je to debut bývalého policejního vyšetřovatele .... a ten závěr naznačuje, že se s Danou ještě setkáme ....
Tahle kniha mě příjemně překvapila. Než typická detektiva, je to spíše detektivně-psychologický román. Děj se z drtivé většiny odehrává ve výslechové místnosti (a pouze v rámci několika hodin), kde se detektiv Dana Russová snaží vyslýchat podezřelého, který žil patnáct let mimo civilizaci. Sama má ošklivou minulost a zrovna ten den si ji každoročně připomíná. Výslech se tak stává i psychologickou hrou. Celá kniha je prostoupena temnou a tíživou atmosférou.
pozvolný, silně depkoidní román, který kombinuje psychologii a policejní procedurálku, vyžaduje trpělivost, tu správnou náladu a pozitivní přístup - to aby vás ta deprese na konci úplně nesmetla...
Pro mě příjemné překvapení. Velmi pomalu a civilně líčené vyšetřovaní, které dokonale zachytilo a ještě postupně zvětšovalo můj čtenářský zájem. Měla jsem několik tipů na vyřešení případu - a netrefila jsem se. Doufám, že u nás vyjde i další díl, už se těším.
Popravdě moc nevím, co si myslet. Je to jiné. Hodně psychologické. Musím ale říct, že mě to zaujalo. Jsem zvědavá na pokračování, které autor píše.
Tento thriller je úplně jiný, než na jaké jsem zvyklá. Vlastně bych knihu ani nezařadila mezi thrillery, je to spíše takové psychologické krimi. Celý případ dostane na starost vyšetřovatelka Dana Russoová. Ačkoli je tato žena velmi křehká (o tom se předpokládám autor ještě více rozepíše v dalších dílech série), svou práci odvádí dobře. Čeká ji několik výslechů muže, který není ochoten/schopen s někým komunikovat. Pustit si někoho k tělu. Dana se tak stává spíše psychologem než vyšetřovatelkou a musí se pokusit dostat z muže vše, co se v osudný den stalo. Pro někoho bude kniha zbytečně dlouhá a málo akční, ale pokud vás baví zaměření na psychologii postav, zkuste ji.
(SPOILER)
Těšila jsem se na nového autora a moje očekávání ještě vzrostla, když po pár desítkách stran zjistím, že je to příběh z Austrálie. Ale celkové, výsledné pocity jsou smíšené: dlouhatánské, často hodně neuvěřitelné, napůl psychologické napůl čisté krimi, žádný bouřlivý zlom (jak slibují na obálce), spíš (opět z obálky) vskutku truchlivé a depresivní.
Prvních sto stran je k nepřečkání - výslech sotva půhodinový jediného podezřelého sbaleného hned při činu. Tak divné, protahované, hodně rádoby psychologické, ve výsledku nic moc. V polovině se děj rozjel díky plné spolupráci vyšetřovacího týmu a profesionálního plnění postupných úkolů, sondování, vyhledávání, zkoumání. A na konci opět pokračování výslechu toho jediného podezřelého a zjištění motivu zločinu, který měl podle všeho být vysvětlen minulostí pachatele.
Odhlédnu-li od klišé hrůzných zkušeností z dětství jak pachatele, tak vyšetřovatelky (!), krajně neuvěřitelných, a pokusu o psychologický rozbor samotáře, tak zbyde kus pořádné krimi práce dost slušně popsané ve fungujícím týmu (autor dle obálky působil dlouho u britské policie, nevím na jakém postu, ale rozhodně popsal tuto práci ve velmi pozitivním duchu oproti běžně zobrazovaným agresivně nevlídným až nefunkčním anglickým vyšetřovacím týmům). Nicméně se jedná o vcelku lineární a jednoduché vyšetřování během kratičké doby: půl dne - na úsvitu objevili zavražděného spolu s pachatelem, kolem šesté odpoledne měli vše objasněno. Tato délka v řádu hodin je sama o sobě neuvěřitelná a zejména kontrastuje s obsahem knihy, kdy to nevypadá, že by se vše popsané mohlo jakkoli směstnat do minut, desítek minut či hodin, jak plynou. Autor dle mého zbytečně "psychologizoval" a navíc vybral zase traumatizovanou a extrémně intorvertní vyšetřovatelku, která byla na půl cesty k typu zadrženého - rozhodně nevhodnou pro vedení vyšetřovatelského týmu.
Dojmy rozporuplné, ani Austrálie z toho nedýchá a dobrá kompaktní krimi to taky není. Nu, dočetla jsem s očekáváním něčeho zlomového v závěru, což vyústilo spíš ve zklamání. 75%
Navíc i ten překlad byl nějak hrozně rušivý, těch podivných výplní (jo, a, hm, ne, takto vedle sebe nacpaných v mnoha větách) a zejména těch nečekaných počátečních "Ach", to se tedy u nás neslyší (a nečte). A kombinace spisovné a nespisovné mluvy byla mnohde taky podivná. Ostatně ani titul není vhodně přeložen: hermit = poustevník, a to je rozhodně něco jiného než pouhý samotář a rozhodně to přesněji odpovídá hlavnímu hrdinovi.
Samotář je leccos, jen ne akční honba za vrahem. Nepřibývají mrtvoly, hlavní podezřelý je ve vazbě a na geniální zločin to od začátku nevypadá. Blbý ale je, jak se Samotář vydatně táhne. White se rozepisuje na 430 stránkách a děje je v něm na dobrou polovinu. Policejní porady jsou civilní, vyšetřování dům od domu taky. Jen jakoby to celé bylo v nějaké nezkrácené, nerevidované podobě. Autorovi navíc moc nejdou ani vedlejší postavy (v policejním týmu jsem se neorientoval ani na konci), a bohužel ani vedlejší detektivní slepé uličky (např. odbočka s mafiánskými spolužáky zavražděného je přidaná děsně na sílu). Body za atmosféricky kingovskou epizodku na konci. Málem jsem se k ní ale neprokousal.
Samotář
Tak tohle nebyl thriller ani náhodou. O tom žádná. Komorní psychologický román z detektivní zápletkou, budiž. Hlavní postava vyšetřovatelky Dany má své vlastní démony a v den jejího každoročního rekapitulování je přivolána k vyšetřování vraždy.
Hlavní podezřelý je muž, o kterém patnáct let nikdo neslyšel. A celá kniha je vlastně vyslýcháním jeho a několika málo dalších podezřelých. Komorní atmosféra a dialogy, v nichž autor využívá vlastní kriminalistickou zkušenosti jsou jediné dva body, které jsem ochoten knize připsat.
Příběh sám o sobě se rozpadá do spousty dílčích střípků, které však autor neskládá dohromady, ale jen tak ledabyle je nechává rozeseté napříč knihou. Viz neukončené osudy vedlejších postav, které hlavně v závěru jen tak jakoby vyšumí do prázdna.
Tandem dvou hlavních postav má sice na papíře tvořit dynamiku, nicméně obě jsou natolik ploché, že mě nezaujala ani jedna.
A rozuzlení v závěru? Jakože ehh? To se opravdu nepovedlo. Chápu, autor chtěl knihu psychologicky prohloubit, ale místo toho vzniklo nabubřelé pff.
Sorry jako.