Bez těla
Martin Goffa
Detektiv Miko Syrový / Mikuláš Syrový série
< 2. díl >
Když se jednoho květnového dopoledne notorický zlodějíček Krajka při docela obyčejné vloupačce rozhodne otevřít i dveře koupelny, netuší, jaká hrůzná podívaná na něj uvnitř čeká. O několik týdnů později po brutálním útoku sám umírá a detektivům zanechá jen několik zmatených a vystrašených vět o tom, co tehdy vlastně viděl. Anebo co si myslel, že vidí? Protože až do poslední chvíle není jisté, zda se vražda, o které mluví, skutečně stala. Chybí totiž mrtvé tělo. V thrilleru s detektivní zápletkou, volném pokračování úspěšného románu Muž s unavenýma očima, odhaluje autor, sám bývalý kriminalista, krok za krokem způsoby práce a uvažování policistů nad případem, který se z ranku těch ostatních v mnoha směrech vymyká. Nejen že chybí oběť, ale dokonce jako by neexistovalo ani místo činu. Jedinou stopou je zmatené svědectví umírajícího muže, které však namísto odpovědí nabízí jen spoustu otazníků…... celý text
Přidat komentář
moje první kniha od tohoho autora... mile překvapena... není to takové, že do poslední chvíle nevíte kdo zločin spáchal ale ke konci už sledujete spolu s policistou jeho dopadení (ne odhalení...)
přesto na českou detektivku hodně zajímavě napsané
Opravdu zvláštní forma detektivního románu. To "zvláštní" myšleno v dobrém. Chybí tu klasické novodobé schéma (oběť, první jasný podezřelý, vzápětí překvapivý obrat a drama na konci, to všechno prokládané osobními problémy hlavních hrdinů), vše je tu takové příjemně civilní (i když se jedná o policajty) a případ se vytváří nenuceně sám. Hlavní hrdina vede běžný život přepracovaného člověka a životní těžkosti (samota po rozvodu, únava z práce) řeší standardními způsoby (alkohol, nevázaný sex a opět práce), žádný odměřený, byť geniální, pošahanec se nekoná. Celkově jsem byl opravdu spokojený.
Martin Goffa opět nezklamal – a opět nám předvedl názornou ukázku "poctivého řemesla"!
Jsem mu z hloubi duše vděčný, že odolal pokušení, zůstal nohama na zemi a nepokusil se napsat "akční vypalovačku", k níž námět přímo vybízel. Za což autorovi patří "pochvala před nastoupenou jednotkou"…
Uvěřitelnost, sympatický hrdina a stylistická čistota – to jsou základní atributy románu! A také ona už zmíněná skutečnost, že neprahne (jako mnohé jiné detektivní příběhy) po vnějškové atraktivitě.
Goffa se vykašlal na zaběhnuté šablony (počáteční nález těla – klopotné vyšetřování plné falešných stop – závěrečné doznání skutečného pachatele) a napsal příběh po svém, neotřele – a originálně!
A celá ta tečka za příběhem (s onou "bardějovskou" hláškou) je skutečnou třešničkou na dortu – a jen mě utvrzuje v pětihvězdičkovém hodnocení.
100%
Celkem ucházející detektivka od bývalého českého detektiva. Ze začátku jsem si myslela, že knihu odložím, ale posléze mě zápletka natolik zaujala, že jsem jí úspěšně dočetla. Na knize se mi hlavně líbilo to, že popisovala, jak vypadá opravdová policejní práce a nedělala z hlavních hrdinů božská stvoření, která vyřeší vždy a vše za každých okolností. Za nejlepší českou detektivku bych knihu určitě nepovažovala, ale ztráta času to rozhodně není.
Autorovy další knížky
2020 | Muž z chatrče |
2014 | Bez těla |
2019 | Přiznat vinu |
2013 | Muž s unavenýma očima |
2020 | Děvčátko |
Pár českých spisovatelů mě učí mít zase rád české detektivky. Patří mezi ně i Martin Goffa. Příběh vás nutí číst dál a dál, ale zvláštním nenuceným způsobem. Jsem nadšený.