Detektivní hry 2 (Černá káva, A pak už tam nezbyl ani jeden, Poslední víkend)
Agatha Christie
Druhý soubor trojice divadelních her z pera Agathy Christie zahrnuje tentokrát nejstarší původní autorčin kus, první spisovatelčinu adaptaci vlastní detektivky a jedno velice překvapivě přepracované krimidrama. Černá káva z roku 1930 sleduje případ krádeže a vraždy točící se kolem chemického vzorce ničivé výbušniny, který se – pochopitelně úspěšně – pokouší rozluštit Hercule Poirot. Hra A pak už tam nezbyl ani jeden (1941) vznikla adaptací stejnojmenného románu, známého ovšem rozhodně více pod názvem Deset malých černoušků – drama zdánlivě náhodně vybraných osob zanechaných na opuštěném ostrově napospas rafinovanému vrahovi je stejně mrazivé jako jeho knižní předloha. A v Posledním víkendu z roku 1951 se Christie rozhodla, že zločin spáchaný na poklidném venkovském sídle Hollow, může být – na rozdíl od prozaické předlohy – objasněn i bez přítomnosti nejslavnějšího belgického detektiva všech dob.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Divadelní hry
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
Black Coffee / And Then There Were None / The Hollow
více info...
Přidat komentář
Číst dramatickou práci královny detektivek se hodně liší od čtení klasických detektivek. Hlavně v tom neustálém střídání postav a minimálním prostoru pro vyprávění. Na druhou stranu si člověk díky popisům scény dokáže představit chování a jednání herců na jevišti a to je zase něco, co v klasické knize čtenář nenajde.
Černá káva mě bavila hodně, i když detektivka Hercule Poirota nemám moc v lásce. Příběh to byl skvělý.
Číst Deset malých černoušků v téhle podobě bylo vcelku vzrušující a to, že autorka nám dala více než jedno rozuzlení, mě překvapilo i pobavilo zároveň.
Poslední víkend mi k srdci nepřilnul. Možná už jsem dramat předávkovaná, nicméně ta zápletka mě nebavila a jediná postava, u které jsem vždy zbystřila, byla Lady Angkatellová. Takový Švejk v sukních, řekla bych.
Každopádně nemohu jinak než knihu doporučit ke čtení. Člověk se pobaví i nad svou neschopností v detektivní práci. :)
Kniha ve stylu scénáře divadelní hry mi opravdu nesedí. Po Harrym Potterovi a prokletém dítěti jsem tomu kvůli výzvě dala šanci s Agathou Christie avšak kniha mi i tak nesedla.
Asi budu jediná ale ani příznivcem Agathy Christie se nestanu. Příběhy samotné mě nijak neoslovil, mám radši akčnější a drsnější krimi.
Velmi příjemná oddechovka, ale radši mám klasické verze příběhu. Ovšem příběhy nezklamaly.
Hra Černá Káva zřejmě nejslabší, i přes účast skvělého Poirota se zde až příliš dlouho nic nedělo a mnoho stránek před zločinem bylo až příliš výplňových. Deset malých Černoušků jsem nečetl, jelikož jsem nedávno četl stejnojmenný román a razím heslo, že dobrou detektivku si člověk podruhé neužije. Skutečně mne nicméně nadchla hra "Poslední víkend", kterou jsem skutečně hltal a se zatajeným dechem čekal, kdo zmáčkl spoušť.
Co se týče detektivních příběhů, Agatha Christie je pro mě bezesporu tou nejlepší volbou. Takže když jsem se začetla do této knížky, ani jsem nečekala jiný čtenářský požitek, než ten nejvyšší kvality. Určitě doporučuji i románové podoby příběhů a taktéž filmové zpracování.
Hry se mi líbily, ale u každé to chtělo přelouskat poněkud vleklé začátky (zvlášť u poslední). Co se Už tam nezbyl ani jeden týká, četla jsem nedávno nedivadelní verzi (=souvislý text Deset malých černoušků) a ta se mi líbila víc, navíc obsahovala delší závěr, který mi v v obou koncích hry chyběl.
Shrnutí: A. Christie opět nezklamala, příjemné oddechové čtení.
Opět úžasná kniha. Všechny divadelni hry bych nejradši viděla. Třeba se jednou podaří????
Uvědomuji si, že jsem teď asi poprvé četla dramatizace A.CH. Moc se mí líbily a budu se pídit po dalších.
První Detektivní hry jsem si koupila kvůli Pasti na myši - výborné; zbylé dvě mě ale zaujaly také. Těmto třem dalším naprosto vévodí "A pak už tam nezbyl ani jeden" (Deset malých černoušků). To je natolik výborný nápad, tak skvěle zpracovaný už v prozaické podobě, že jeho dramatická podoba nemohla dopadnout špatně; přišel mi snad ještě svižnější a vlastně i vtipnější. Ve zbylých dvou (trošku slabší Černé kávě a dobrém Poslednímu víkendu) jsem si uvědomila překvapivou, ale logickou věc: A. Ch. uznávám téměř bez výhrad. To "téměř" se vztahuje k milostným linkám, které mi ve srovnání s detektivními přišly vždycky příliš dramatické a patetické... Čili - přesně to do divadelních her pasuje.
Já mám zkrátka Agathu Christie ráda.
Dobře vybraný soubor tří divadelních her mne potěšil. I když dvě hry jsem znal z románových předloh, opět jsem se pobavil a při četbě se nenudil.
Klasika od Agathy :-) Tři divadelní hry:Černá káva,Deset malých černoušků a Poslední víkend.
klasika, která neomrzí. Poslední víkend si člověk pamatuje z televize, ale pobavily mě dva konce Deseti malých černoušků. Agatha dokázala strhnout diváky i na jevišti!
Část díla
Černá káva (hra)
1930
Deset malých černoušků / A pak už tam nezbyl ani jeden (hra)
1943
Poslední víkend (hra)
1951
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Tři knihy Agathy Christie adaptované autorkou na divadelní prkna. Je znát datum vzniku. Pokud by se někdo rozhodl uvést tuto adaptaci v současnosti, určitě by to chtělo jazykovou korekci. Některé obraty jsou malinko kostrbaté. Dva konce u mé nejoblíbenější knihy Deset malých černoušků byly jako příjemný bonus. Asi si budu muset přečíst životopis Agathy Christie, možná tam bude, z jakého důvodu se rozhodla k alternativnímu konci. Jsem zastáncem původního konce, který mi dával mnohem větší smysl.