Detektivní kancelář "O" v nesnázích
Georges Simenon
Detektivní kancelář "O" série
1. díl
Kriminální příběhy z praxe soukromé detektivní kanceláře, která řeší případy, jež se většinou vymykají z pravomoci policie.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1993 , Ivo ŽeleznýOriginální název:
Dossiers de l’Agence "O", 1943
více info...
Přidat komentář
Autor uměl napsat i jiné příběhy, než jenom detektivky o slavném komisaři. Tento souborečkek kratičkých povídek v tenounké knížečce ja toho důkazem. Vysloužilý inspektor z Maigretových příběhů si hraje na ředitele detektivní kanceláře a poslouchá mladíka, jemuž to neobyčejně pálí. Kdybyste se s knížkou setkali, neváhejte si ji přečíst!
S detektivní kanceláří „O“ jsem se setkala poprvé. Je to taková milá, jednoduchá oddechovka. Rychlé vyřešení zápletky, lehce zkarikované figurky, prostě lze to číst kdykoli a kdekoli.
Už trošku ošoupaná, až ošuntělá knížka. Málem jsem ji tam nechal ležet. Protože jsem ji ale neznal, tak jsem si ji nakonec vzal do práce, s tím, že by bylo pěkné tam mít pár drobných knížek, když se vyjimečně najde příležitost.
Otevřel, přečetl, a výsledkem bylo překvapení. Prostě je to tak trošku jiný Simenon.
Já mám Simenonovy maigretovky moc rád. Tedy ne, že bych je miloval, ale každá je po profesionální stránce perfektní, a domnívám se, že i kdyby se změnila vodítka, jméno detektiva, město, a celá řada dalších, tak by stále bylo jasné, kdo je autorem. Prostě je to něco jako budova v čistém architektonickém slohu.
O této knížce povídek je těžké říci, zda jsou lepší, nebo horší, než autorovy maigretovky. Jak je vidět z ostatních komentářů, každý ze čtenářů má po této stránce jiný názor.
Mne osobně tyto povídky moc potěšily, zvláště pak ta první, u které to pro mne bylo naprosto neočekávané.
Maigret bývá sympatický, a čtenář si jej musí prakticky v každé z detektivek vážit.
Tyto povídky jsou trošku z jiného soudku. Na vaší tváři se často objeví i úsměv, a není to ale vůbec na škodu věci.
Maigretovky jsou pro mne tak trošku něco jako krásná literatura v detektivním žánru, často tam bývá akcentován i sociální rozměr.
Tyto povídky vás zaujmou a potěší.
Rozhodně z mého pohledu, kdy vždycky hodnotím především, zda působí jako lék, tyto povídky přeci jen tak trošku vyhrávají.
Podle mne je to způsobeno i tou neočekávaností, kdy se čtenář navyklý na maigretovky náhle setkává s trošku jiným, lehčí a sympatičtějším žánrem.
V každém případě na stupnici 0 - 4, (kdysi jsem se zařekl, že 5 dám každému autorovi maximálně jen jednou,) se všechny tyto povídky pohybují mezi 3 a 4, tedy spíše mezi 3,5 a 4. Celkově si všechny tu 4 zaslouží, nejméně jedna z nich určitě i tu 5. Pouze pokud je chci mezi sebou porovnávat, objeví se tam většinou hodnoty 3,7 a 3,8.
Knížka se mi moc líbila, informace o tom, že sbírka oproti originálu obsahuje jen polovinu povídek mne překvapila. Když si uvědomím co všechno také, prosím bez urážky, vychází.
V každém případě se poohlédnu zda v některém z dostupných jazyků nevyšly povídky všechny. Francouzsky neumím, nebo téměř neumím, znám jen pár slov a základních frází, ve vyposlechnutém hovoru maximálně vyrozumím o čem je řeč a to je vše, a tak budu hledat zda to nevyšlo v nějakých pro mne dostupných jazycích.
Časem se pokusím ke komentáři vrátit, a doplnit jej několika málo stručnými citacemi, které mne zvláště zaujaly, případně pobavily.
Závěrem: Kdybych začínal číst Simenona od této knihy, asi bych po dalších sáhl, na rozdíl od uživatele jprst.
Nečekaně milé počtení…
Po prvotních rozpacích (přece jenom je člověk u Simenona zvyklý na něco jiného) jsem stylu vyprávění nakonec podlehl a rtuť hvězdičkoměru dostrkal až na konečné 4*. Ty místy až dětsky naivní zápletky (vyklepávání morseovky podpatkem atd.) výsledný dojem přece jenom trochu degradují (nezapomínejme, že povídky byly psány před rokem 1943!), ale stylistická obratnost (budování vlastních příběhů i stavba dialogů), už jasně signalizují budoucí Simenonovo mistrovství.
A na závěr nostalgické povzdechnutí (spolu s mgeisselreiterem): Jak je možné, že se dodnes nenašel nikdo, kdo by vydal zbývajících devět povídek této sympatické série?
Simenon v této knížce ukazuje, že je také mistrem povídky. Všechny příběhy jsou zajímavé, psány velmi poutavě, čtivě a mají rychlý spád, navíc nechybí jemný humor. Škoda, že z originálních 15 povídek vyšlo jen 6. 85%, 19.1.2014.
Sice originální zápletky a přísná logika pro autora typické, ale jinak bych to hodnotil jako něco ze dna autorova košíčku. Kdybych začínal číst Simenona od této knihy, asi bych po dalších nesáhl. Ale nenechte se odradit, vše ostatní co od autora v Česku vyšlo je výrazně lepší.
Část díla
- Doktor Kakabus 1943
- Klub starých dam 1943
- Lístek z metra 1943
- Notářova dcera 1943
- Stařík s patentní tužkou 1943
Autorovy další knížky
1977 | Maigret chystá léčku / Maigret zuří |
2007 | Maigret na dovolené |
1970 | Maigretův revolver a stará dáma |
1983 | Kdo jinému jámu kopá |
1979 | Maigret má strach / Maigretova dýmka |
První příběh se mi zdál nejlepší, ty další už trochu zaostávaly. Ale do vlaku nebo na dovolenou se to rozhodně hodí.