Děti a dýka
František Langer
Kniha o českém odboji za války s fašisty. Autor popisuje smyšlenou vesnici a osudy jejích obyvatel, hlavně dětí, za nacistické okupace. V době, kdy byla kniha v emigraci dokončena a její publikování z vojensko-politických důvodů pozdrženo, netušil autor, že vlastně popsal tragický osud Lidic.
Přidat komentář
Velice poutavý příběh o zrádnosti nastrčeného německého učitele a důvěřivosti dětí z malé vesnice Podolí nedaleko Kladna v době okupace.
... Jeho vůz projížděl teď jakousi vesnicí velmi pomalu, protože úzká cesta mezi chalupami byla zde obzvlášť zlá. Vesnice byla bezmála stejná, skoro dvojče té, kterou opustili před chvílí. Ano, mužské postřílet, ženy vyhnat, děti vyvézt a tu ničemnou osadu spálit nebo rozbít děly a srovnat se zemí, aby zmizelo zas jedno z těch hnízd, kde ta chamraď může žít a množit se a které jen překážejí naší německé cestě.
Auto jelo zvolna kolem krajního stavení, na kterém jako všude v Čechách byla připevněna modrá oválná tabulka se jménem obce, kterou právě míjel. Plukovník si je četl. Stálo tam: "Lidice" "....
Knihu jsem četl poprvé mezi 12 až 13 a potom ještě několikrát.Dobu v které se odehrává jsem neměl rád a formovala můj vztah k německu. A vyprávění rodičů, kteří jí bezprostředně zažily, to ještě umocňovalo.Přesto mě příběh přitahoval ale i děsil.Kdo má rád příběhy válečných let by si měl v knize číst a ostatní také, aby nezapomněli.Proto ponechávám původní hodnocení.
Autorovy další knížky
1990 | Proč nejsem komunistou |
1964 | Bratrstvo Bílého klíče |
1956 | Pražské legendy |
1968 | Periferie |
1992 | Pes druhé roty |
Jednoznačně skvělá kniha v mnoha ohledech.
Připomínání, co znamenala a kam vedla Mnichovská smlouva naši republiku, není nikdy dost a člověk skoro s láskou vzpomene reklamu s bábinkou, která na ni s takovým gustem plivla (výstava originálu Mnichovské dohody v letech 2008 - 2009). Sama bych neodolala.
Ale ke knize: dějištěm dramatických událostí je malá víska v Čechách, která naplno pocítí tvrdou a nesmiřitelnou moc, jakou nás Němci oblažili v roce 1938 a která definitivně nerozdrtila český národ jen proto, že Hitler byl ve svých cílech příliš nedočkavý a tak "položil svá vejce do příliš mnoha košíků", na což mu ale nakonec navzdory podpoře československého vojenského průmyslu nestačily síly.
Postupné utlačování ve formě likvidace české školy, svévolné zavírání lidí pro sebenepatrnější podezření i nasazení zrádce tam, kde je společnost nejzranitelnější - tedy mezi děti, to vše dohromady i každý krok zvlášť je tím mrazivější, že v nich momentálně spatřuji paralely i v současných událostech.
Mimochodem, právě ten záškodník v roli oblíbeného učitele a vychovatele ve mně dokonale přehodnotil doteď naprosto nevinně vyhlížející postavu Rikitana z Hochů od Bobří řeky.