Děti deště
Marta Veselá Jirousová
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411722/bmid_deti-deste-30O-411722.png
4
22
22
Celou sbírku Marty Jirousové Veselé provází duchovní rozměr, jenž je hlavním znakem její poezie. Proto tu nalezneme třeba básně o pevnosti víry a odhodlání, o lidské citlivosti, vnímání či o naději. Dále následují i lyrické, zpěvné kadence o lásce a odříkání, o osamělosti či naopak naplněném vztahu, ve kterém ještě "nejsou naše srdce mdlá" a proto se "ještě pořád... milujeme". Jirousová popisuje i existenční jistoty, jejichž pevným pilířem jsou harmonické partnerské a rodinné vztahy. Přes přitakání životu, procházející celým cyklem, lze však někdy vycítit i ostny smutku a bolesti. Třeba tehdy, když autorka volá do nebe zesnulému otci a dostává vyrozumění o tom, že "volaný účastník není dostupný." Nebo při adventním rozjímání, v němž splývá s "pokorou země", či při modlitbě, kdy prosí o odpuštění za to, "co ve své pýše / zavinily / kroky naše / a jazyky / srpy / kladiva / svastiky".... celý text
Přidat komentář
V lastuře osamělé
objevím nebe celé
v setmělé hladině
spatřím Tě jedině
ve hvězdné obloze
zdravím Tě můj Bože
buď vždy mým majákem
mou Polárkou
ať se tu s tou bárkou
nepřekotím
Obdivuju všechny, kdo jsou schopní psát poezii. Při čtení sbírky Děti deště jsem je doopravdy viděla. Dobré je to!
S verši jsem to v dávném "tehdy" nevzdala (i když bylo bolestně zřejmé, že ze mne "mladá nadějná básnířka" opravdu nebude :)).
Poezii jsem zato čítávala hlava nehlava; dobrou, špatnou, tendenční, zakázanou, začátečnickou i mistrovskou. Je to podobné, jako s vínem; k jakémus takémus vhledu se člověk musí propracovat, a ani pak není jistota, že právě jemu obecně ceněné zachutná.
Mně ulpívají na jazyku jiné chutě, ze sbírky Děti deště mě oslovilo máloco (jistěže nemluvím o tématech).
Ale jako mám ráda některé z básní Ivana Martina Jirouse a některé míjím bez emocí, tak je určitě na místě otevřít ještě další ze sbírek autorky, třeba Procházku s andělem, a...
Sbírka básní, která je rozdělena na 7 částí. Autorka se v ní snaží vypsat ze ztráty svého táty. Pocitově je hodně smutně laděná. Ve čtvrté části knihy jsou básně vždy věnovány někomu jinému.
Autorka se vyrovnává ve verších se smrtí otce, v některých verších (Potkánek) navazuje na ruralisty typu B. Reynka.
Především verši prostupuje oddanost víře, ale i dětem.
"Modlitba"
Uzdrav nás žárem
svého těla
opatruj nás
a odpusť znova
co ve své pýše
zavinily
kroky naše
a jazyky
srpy
kladiva
svastiky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Děti deště |
| 2019 | Zahrada |
| 2007 | Procházka s andělem |
| 2016 | 5 domů |
| 2023 | Kohouti budou zpívat |
Poezii Marty Veselé Jirousové mám ráda. Je jakousi ozvěnou poezie jejího otce, ale je víc ženská, což mě oslovuje. V této sbírce se mi nejvíc líbily básně ze VII. oddílu Ptám se Tě Pane:
"Ptám se Tě Pane poprvé
proč nataženou dlaň
mi probodají hřeby
Ptám se Tě Pane podruhé
proč mám tak hříchu zapotřebí
Ptám se Tě Pane potřetí
proč do očí mi sypeš sůl
proč nemám Tvůj kyj ani hůl"