Děti holocaustu
Helen Epstein
„Děti holocaustu“ – každé z nich je jiné, a přesto všechny sdílejí týž osud. Zatímco jejich rodiče poznali na vlastní kůži nacistickou zvůli a brutalitu, prožili léta v nelidských podmínkách koncentračních táborů a v mnoha případech jen zázrakem unikli smrti, ony samy mají to štěstí, že se narodily po válce a vyrůstaly v době míru. A přesto je holocaust, ačkoli jej přímo nezažily, od dětství proná¬sleduje jako svého druhu prokletí, jako přízrak, kterému nerozumí a který nedokážou pojmenovat, a tíží je jako přetěžké břemeno – břemeno o to tíživější, že mnozí rodiče o prožitých útrapách se svými dětmi nechtějí mluvit, ať už proto, že toho nejsou schopni, nebo své potomky chtějí vzpomínek na nevýslovnou bolest ušetřit, čímž ovšem jejich trauma nevědomky ještě prohlubují Trauma se pak v životě potomků těch, kteří přežili šoa, projevuje různým způsobem: Někteří žijí tak, jako by byli sami obětí perzekucí, jiní mají pocit, že nežijí ani tak pro sebe jako pro své rodiče a že skrze ně žijí stovky lidí, jejichž životy zmařila válka. Další jsou posedlí představou, že si „musí své odtrpět“, aby se rodičům vyrovnali, a záměrně se vystavují nebezpečným situacím. A jsou i tací, kteří se pokouše¬jí od tíživé minulosti odstřihnout, vzepřít se a po¬přít v sobě židovství. Ať tak či onak „normálně“ žít se jim nedaří, dobře vnímají, že jsou odlišní a tato odlišnost jim mnohdy brání, aby se sžili se svým prostředím. Helena Epsteinová, americká spisovatelka a novinářka židovského původu narozená v Praze, procestovala svět, aby se osobně setkala s lidmi, s nimiž sdílí stejný úděl, a na základě vlastních zkušeností, ale i osobních příběhů a svědectví svých vrstevníků, jakož i systematického historického a psychologického bádání, zmapovala, jaké stopy zanechala otřesná životní zkušenost rodičů – lidí, kteří prošli peklem holocaustu – na jejich dětech narozených po válce. Její Děti holocaustu, které vyšly poprvé v roce 1979, jsou vůbec první knihou, která se transgeneračním přenosem traumatu z genocidy zabývá.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2023 , Rybka PublishersOriginální název:
Children of Holocaust, 1979
více info...
Přidat komentář
I takové knihy je dobré si občas přečíst, už jen proto, aby se holocaust postupně nevytratil z lidských pamětí.
No ufff....
Tuhle knížku o 230 stranách bych za normálních okolností přečetla za max. dva dny. Jenže zpracování téhle knihy mě odrazovalo natolik, že mi její přečtení trvalo skoro měsíc. Malé písmenka, natěsnané řádky, jen síla mé vůle mě donutila vzít tuto knihu ještě na milost.
Co se týká knihy jako takové, je to velice zajímavý a poučný kousek. Díky ní je možné podívat se na holocaust z úplně jiného pohledu. Doteď jsem podobnou knihu nečetla. Vždy se to točí okolo samotného prožití, ale nikdy o dopadu holocaustu na další generace. Jsem ráda, že jsem se jí nakonec prokousala. Je to další dílek do mé sbírky přečtených knih o holocaustu a já obsah knihy vřele doporučuji.
Kniha je velmi zajímavá z pohledu psychologického i historického. Velmi dobře se čte a v člověku zanechá stopu.
Doporučuji :-)))
Velmi srozumitelné vysvětlení mezigeneračního přenosu traumatu a to nejen v první generaci potomků přeživších holocaustu.
Kniha je velmi zajímavě a poutavě napsána. Odhaluje situace, se kterými se potomci Židů žijících za války setkávají dodnes.
Je až s úžasem, jak může taková událost ovlivnit životy lidí a jejich potomků. Autorka se v této knize zabývá spíše situací poválečných Židů a jejich dětí.
Autorovy další knížky
1994 | Děti holocaustu |
2000 | Nalezená minulost |
2018 | O čem se nemluví |
2005 | Nalezená minulost |
Pozor - psychicky velmi náročná kniha. Ale až mrazivě pravdivá. O tom, jaký měl holokaust vliv na děti a dokonce i na vnoučata, prostě na další generace, třebaže nebyli přímými svědky. Otřesné, zajímavé a bohužel pravdivé.