Děti jsou hosté, kteří hledají cestu
Jiřina Prekopová , Christel Schweizer
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49856/deti-jsou-hoste-kteri-hledaji-cestu-49856.jpg
4
30
30
Návod pro rodiče, jak doprovázet své děti na cestě k dospělosti. Vychovávat dítě znamená respektovat jeho dětskou osobnost se všemi jejími zvláštnostmi a bezpodmínečně ho přijmout. Autorky společně shrnuly své dlouholeté zkušenosti do příručky určené všem rodičům, kteří chtějí ze svých dětí vychovat osobnosti se svobodným, tvořivým myšlením, silnou vůlí a odolností, optimistickým životním postojem a schopností milovat. ... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Rodina
Vydáno: 2003 , PortálOriginální název:
Kinder sind Gäste, die nach dem Weg fragen
více info...
Přidat komentář
Četla jsem už několik knih o výchově dětí, mj. i bestsellery jako Respektovat a být respektován nebo Koncept kontinua. A tato na pohled tuctová knížka mezi nimi výrazně vyčnívá. I když už je nějaký ten rok stará a wolkmany nahradily chytré telefony, je pořád neskutečně aktuální, různá támata jsou probírána stručně, jasně, funkně, bez zbytečného omílání jedné a té samé myšlenky, jako tomu bývá i jiných knih. Přijde mi, že ony mnohé "jiné knihy" jsou často postaveny na jedné či dvou nosných myšlenkách (např. nosme děti, dejme dětem mantinely, trvejme na NE atp.) a na tom je pak sepsána celá bichle textu. Tahle knížka obsahu všechno možné, všechny možné problémy s chováním, rady k řešení, skvělé jsou příběhy z praxe autorek, navíc je to celé velice čtivé, texty jsou úsporné, jdoucí k jádru pudla, kapitoly krátké ale maximálně přínosné pro čtenáře. Knížka mě velice mile překvapila, o to víc, že v nich najdete i všechna ta moudra těch ostatních bestsellerů, avšak sepsána třeba jen na třech stránkách.
70% - Tahle kniha se mi pozdávala víc, než předchozí přečtená Jak být dobrým rodičem od stejné autorky, zejména proto, že jednotlivé aspekty výchovy a dětského chování jsou podrobněji rozebrány a obsahuje opravdu všehochuť témat. Přivítala bych však ještě mnohem podrobnější vhled do problematiky, více času věnovaného jednotlivým tématům, víc příkladů. Z knihy jsem si pár námětů na přemýšlení a zlepšení přístupu k dítěti odnesla (zejména to objímání při záchvatu vzteku dítěte určitě chci alespoň vyzkoušet, jaký to bude mít efekt), leč někdy jsem nad ní i dost nevěřícně vrtěla hlavou - např. když autorka jedním dechem odmítne plácnutí, pokud dítě i přes vysvětlování už podesáté dělá něco, co nesmí (a co je třeba nebezpečné) a vzápětí místo toho doporučí podpořit rodičovský nesouhlas tím, že dítětem zatřesu (!), ale pak ho hned zas obejmu, aby vědělo, že je stále milováno. No nevím, já být dítě, tak bych z takových vzájemně navazujících rozporných vstupů byla asi dost zmatená. No a ta poslední kapitola o tom, jak v dítěti probouzet vztah k andělům, modlitbě a kostelu, to už na mě vážně v psychologické příručce bylo moc.