Děti potřebují hranice
Jan-Uwe Rogge
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387180/mid_deti-potrebuji-hranice-013-387180.png
4
34
34
Nevíte si rady s drzostí dětí? Jsou dnes děti víc nevychované a drzé než dříve? Jsou snad dnes rodiče méně kompetentní? Jak může denně docházet k situacím, v nichž "malý tyran" triumfuje a oni si zoufají? Jak se vyhnout trvalému stresu ve výchově a přitom neupadnout do autoritářství, ukazuje zkušený rodinný poradce na mnoha příkladech. Upozorňuje na úskalí liberální výchovy a vychází z pojetí, že ani v dobré snaze neomezovat svobodu dítěte nelze dítě "nechat dítě na holičkách" a postavit ho do dnešního světa bez vědomí a znalosti vlastních hranic. Rodičům, vychovatelům i mnohým učitelům dodává autor svými návrhy na řešení odvahu důsledně jít ve výchově cestou, která dětem dává pocit bezpečí a jistoty.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2016 , PortálOriginální název:
Kinder brauchen Grenzen, 1993
více info...
Přidat komentář
Při čtení jsem se tolikrát přistihla, že jsem na konci stránky a nevím, co bylo o pár řádků výše. Nečetlo se mi to dobře, nevím, zda to bylo překladem, ale působilo to na mě těžkopádně. Snad jen ty popisované situace byly čtivé, protože obsahovaly děj. Byla to už druhá kniha autora, kterou jsem četla a asi mi to stačilo. Myšlenky z této knihy, které jsem si odnesla, bych napočítala na prstech jedné ruky. Asi jsem čekala více.
Za mě přínosné. Svým dětem hranice dávám, ale ne vždy jsem se svým provedením spokojena, tak proč se nenachytřit jinde. Kniha je sice 30 let stará (a co bylo před 30 lety v Německu, máme dnes nezřídka u nás), nepokrývá fenomén mobilů a sociálních sítí, ale o to až tak nejde.
Švagrová měla přísnou výchovu, první dceři nechala velkou volnost a rozmazlovala ji a výsledek v jejích necelých 5 letech je, že rodičům přerostla přes hlavu a nevědí si s ní rady. Takže kniha už putovala dál. Mně pomohla i v jiných oblastech :)
Pravdivé a poučné. Užitečné pro vychovatele, učitele, psychology a všechny, kteří přicházejí do styku s dětmi s různými výchovnými problémy. Je zde mnoho příkladů z praxe, takže to místy nabírá jakoby příběhovskou formu, což usnadňuje čtení a vštípit si takový ty základní principy. Za mě určitě super. Klidně by to mohlo mít víc stránek.
Doporučuji všem rodičům i vychovatelům a pedagogům. Kniha je pravdivá. Dovolím si to tvrdit, protože to mám ověřeno v praxi. Mnoho užitečných rad a návodů.
Některé uváděné příklady jsou trochu přitažené za vlasy, ale na druhou stranu si myslím, že v dnešní době takové knihy nejsou vůbec od věci, protože i u nás máme rodiče, kteří jsou přesvědčeni, že nejlepší pro jejich děti je je v ničem neomezovat a dát jim vše, na co si jen ukážou. Je pak příjemné dočíst se, že tento názor úplně každý nezastává. Některé tipy mi pak přišly vtipné a užitečné, takže četby rozhodně nelituji.
Na jednu stranu publikace nabízí co mnohé jiné: zbytečné informace; příklady, které selským rozumem řešíte denně; situace, které je snadné řešit "ideálním" možným způsobem, když se všichni dobře vyspali, najedli a netlačí je čas. Ale - a tady to přichází - otevírá i oči jiným cestám a nabízí v něčem nové způsoby. Autor nás zbytečně nezatěžuje sofistikovanou formou a náročným stylem, proto dané hodnocení.
Zajímavé je, že v těchto knihách často na začátku píší, že se lidé moc soustřeďují na čtení odborné literatury a málo na své instinkty. Jinými slovy říkají, "Nečtěte tuto knihu!".
Druhý postřeh je, že to vyznívá jako že většina rodičů jsou zamindrákovaní a z dětství si nesou samé strastiplné zážitky. Ačkoliv naštěstí nemám žádné takové trauma, tak knihu asi dočtu. Ty příběhy jsou občas až neuvěřitelně blbé, ale to nic nemění na tom, že i tak má určitý význam si to připomenout, jak to nemá vypadat.
No a samozřejmě je to jen teorie a praxe bude vypadat o dost komplikovaněji ... zatím jsem jen na začátku té praxe.
.
.
Nedočetl jsem to. Vzdal jsem to a začal číst něco zábavnějšího.
Velmi slabá kniha. Plno vaty a opakování. Navíc ty rady co autor dává.. Je tam plno příkladů neschopných německých rodičů, kteří se nechají od dětí fackovat, nadávat si a různě jinak bojovat. Jakoby výchova v Německu byla nějaká supervěda a hlavně ty své spratečky moc neurazit.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Děti potřebují hranice |
| 1999 |  Dětské strachy a úzkosti |
| 2010 | Rodiče určují hranice |
| 2013 | Když se děti ptají na Boha |
| 2007 | Výchova dětí krok za krokem |
Neni nejmoderneji napsana, ale stale platna. Navic jde krasne videt, jak zapad "dohanime", coz tady vlastne vubec neni supr. Mene casu na rodinu, rozklad spolecnosti na prvocisla, individualismus...
"Casteji se tu mluvi o konzumem posedle, narkotikum propadle mladezi bez fantazie, ktere uz neni pomoci...Takova kritika jde ruku v ruce s harmonizujicim videnim minulosti, ktera se vyzdvihuje oproti spatne pritomnosti."
Kde sem tenhle narek nedavno slysela :-D