Děti s cedulkou
Eduard Pergner , Zdeněk Karel Slabý
Kniha příběhů o osudech lidických dětí odebraných po lidickém masakru rodičům a určených k poněmčení. Na základě vzpomínek dětí, které přežily, se autorům podařilo bez zbytečného patosu popsat jejich osudy v nacistických "dětských domovech", v německých rodinách až po návrat domů. 24-062-82
Přidat komentář
Vůbec jsem nečekala, že to bude tak dobré! Hodně chytlavě psané a emočně silné téma. Určitě doporučuji tomu, kdo se zajímá o osudy dětí odvezených k poněmčení i nadšenci válečné literatury.
Když jsem knihu před mnoha lety četla poprvé, působila na mně syrově a zcela mě pohltila. Hodnotila jsem pěti hvězdami. Bohužel po druhém přečtení jsem z hodnocení ubrala jednu hvězdu (ale ve skutečnosti bych ji hodnotila hvězdami třemi). Z oblasti druhé světové války jsem toho přečetla opravdu hodně a tato knížečka je sice působivá, ale žádný literární skvost to podle mého není. Téma je ovšem samo o sobě tak silné, že kniha za přečtení rozhodně stojí. Jen bych ji doporučovala číst jen jednou...
Útlá knížka se silným obsahem. Mám ráda filmovou i knižní tvorbu na toto téma, miluji Karla Rodena, ale film Lidice se mě nedotkl ani z poloviny tak, jako toto celovečerní čtení.
Při čtení knihy, jsem byla v myšlenkách a představách s těmi dětmi, jako matka si neumím představit, kdyby mi měl někdo vytrhnout mé dva syny z náručí a odvléci je Bůh ví kam...
Musím říct, ze ve me žádná jiná kniha nenechala takový pocit beznadějně, zmaru, ale zároveň naděje, a štěstí. Kniha vypráví osudy Lidickych dětí, a to prave z jejich pohledu. Jak dětí určených k poněmčení, tak těch, kteří našli svůj osud bohužel jinde. Mengeleho děvče jsem četla, ale na tuto knihu pro me nemá, protože hlavně v tom, ze je to vyprávěné z pohledu nevinných děti, je síla této knihy. Ze začátku mi přišla tenká, od půlky jsem doufala v konec. Úžasná kniha která stojí za přečtení, protože tohle se nesmí zapomenout!
... i v tak uzoučké knížečce se dá popsat takových událostí. Přesně takto osudy lidických dětí popisovala paní Šupíková na besedě u nás v knihovně. Velmi emotivní čtení, zvláště při jmenování konkrétních lidických dětí, které na poněmčení vybrány nebyly. Výborné
Tato slabá knížečka stojí za přečtení. Příběhy děti zde zmíněné by se neměly zapomenout. Opravdu doporučuji přečíst, je to silná kniha.
Bylo to dávno,co jsem trávila jedno odpoledne na koupališti s kamarádkou a při cestě domů jsme si všimly malého stánku se starými knihami.
Zaujala nás kniha se jménem děti s cedulkou.
Bez jakéhokoli očekávání jsem otevřela knihu a již po pár stránkách jsem věděla, že tato kniha bude pro mě nezapomenutelná.
A tak to i je, uběhlo už pěkných 7 let a pamatuji si každý mráz po zádech, každou slzu, která mi kapala na stránky, když jsem četla pocity malých dětí, zatoulaných ve světě plný nenávisti.
Doporučuji!
Co ti mám zpívat zrovna dnes,
když je tak smutné naše nebe?
Maličká, je tu Herodes!
Zpívejme, dokud máme sebe!
Tu knížku jsem vůbec neměla číst... Ano, přečetla jsem ji sice v "jednom zápřahu", po cestě vlakem, a pak doma ještě do noci, dokud jsem ji nedočetla... ale spalo se mi těžko... a teď j i mám pořád v hlavě... Jistě, o Lidicích jsem četla docela dost literatury, ale žádná z těch knih mne nezasáhla tak jako tahle, psaná z pohledu lidických dětí. A ještě víc myslím na ty, co nepřežily... před vnitřním zrakem se míhají tvářičky, tělíčka, strach, pláč odloučení od rodičů, neznámo, nelidské zacházení... a pro mnohé... smrt. Se slzami v očích jsem kdysi viděla lidický památník, kde v bronzovém sousoší stojí všechny tehdejší lidické děti... a se stejnými slzami v očích jsem četla a nakonec i dočetla tuto knížku. Stojí za přečtení, to ano, jako memento by si ji měli přečíst snad všichni, ale citlivým povahám, a především maminkám s malými dětmi ji rozhodně nedoporučuji. Za mě pět hvězdiček.
Nebudu už podobné knížky číst, protože mi nedělá dobře vstřebávat hrůzy, které se opravdu staly. Proč si neustále na něco stěžujeme, proč se nám nic nelíbí? Vždyť se dnes máme opravdu báječně.
Pohled na tuhle smutnou dobu opět z trochu jiného pohledu. A to z hlediska těch, kterých se to dost týkalo. Smutné, hrozné a věcné, ale holt pravdivé:(.
Knihu jsem četla před 30ti lety a nikdy na ni nezapomenu!! Musela to být naprostá hrůza!!!!
Knihu jsem probrečela a dlouho na ni nemohla zapomenout. Je tak citlivě a smutně napsaná, že se snad nenajde nikdo, koho by nezasáhla. Za mě bez přemýšlení 5 hvězd. Jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou.
Tahle knížka mě totálně dostala! Nádherně napsáno z pohledu dětí. U posledních cca deseti stránek jsem měla slzy v očích..doporučuji všem..
Kniha mě velmi překvapila, četla jsem ji při příležitosti výročí vypálení obce Lidic a ani jsem nečekala, jak dobře bude napsaná. Příběh popisuje osud dětí určených k poněmčení po tragédii v Lidicích. Z knihy místy až mrazí při představě, jaké hrůzy se v minulosti děly a to se jedná jen o malý zlomek příběhů lidí, které prožili válku. Určitě můžu doporučit všem, kteří si chtějí přiblížit Lidickou tragédii ve velmi dobře zpracované formě, kterou přečtete jedním dechem.