Děti severských šamanů
Nelly Rasmussenová
Autorka nás zavádí do odlehlých končin na severu Evropy. Dlouhé měsíce žila v oblasti nejsevernějších sídel poblíž Nordkappu v Norsku, ve fascinující a drsné zemi fjordů, hor a nekonečných lesů a sdílela každodenní život svých kočovných laponských přátel.
Přidat komentář
Pro milovníka severu je to velmi zajímavá kniha, autorčin osobní pohled a cesty střídají obecnější postřehy ze života Laponců a historie území, často s odkazem na Česko. Mám oblast Laponska ráda, zajímá mě historie Sámů, a i tak jsem narazila na zajímavé a neznámé informace: projekt Alta, který přidal trochu optimismu v mém nepěkně cynickém pohledu na boj lidí proti rozhodnutí vlády zničit kus krásné země, sámští umělci, ekologické hledisko a ochrana původní kultury... A především mě kniha přenesla na chvíli tam na sever...
Četla jsem v listopadu 2008. Podle mých poznámek:
Spousta informací o Laponcích, jejich současném životě, minulosti, kultuře, jazyku. Trochu pel mel. Skutečnost a vyčtené.
Tedy jen částečně cestopis.
Ale zajímavé, čtivé.
Jiný kraj, jiný mrav.
Tato kniha je mixem etnografie a cestopisu. Pokud autorka podává základní informace o historii a životě Laponců, je to zajímavé čtení. Ovšem jakmile začne popisovat své cesty a co kde na severu Norska dělala, je to už poněkud horší, místy až nudné, protože mi přijde, že není moc literárně zdatná.
Autorovy další knížky
1995 | Děti severských šamanů |
2013 | Bitva u Chlumce a Přestanova |
2013 | Na konci války se sčítají oběti |
1989 | Lidé z Baffinova ostrova |
1986 | Tykvové děti |
Kombinace cestopisu a populárně naučné, historicky laděné literatury. Cestopisné pasáže jsou moc zajímavé, hlavně střet kultur a všemožná autorčina setkání. Naučné pasáže k historii Laponska a jeho obyvatel jsou taky parádní. Co mi v knize naprosto nesedělo, byla kapitola, ve které byl přepsán deník norské dívky z období 2. světové války. Určitě by stačilo jen vydané dílo ocitovat, aby si jej zájemci mohli vyhledat, ale celé to opsat a zařadit do knihy? Za mne zbytečnost. Nejvíc se mi líbila kapitola o ženách a dětech, tu považuji za hlavní přínos celé knihy a označila bych i za etnografický vědecký výstup.