Děti umělce
Ludmila Havlínová-Dědinová
Vzpomínková knížka dcery významného českého malíře Jana Dědiny, který na přelomu 19. a 20. století patřil k početné kolonii českých výtvarníků působících ve Francii. Ludmila Havlínová-Dědinová zde vypráví o svém dětství ve Francii, kde i se sestrou vyrůstala v "mámivých vůních ateliérů", v kruhu bretoňských přátel a posléze, po návratu do otcova rodného kraje, v kruhu soudržné rodiny. Text doplňují dobové rodinné fotografie. Vyšlo v edici Topičovy knihy českých osudů.... celý text
Přidat komentář
Malý nepovšimnutý klenot, o který jsem náhodně "zakopla". Není to žádná velká literatura a příběh nemá ani dramatický spád, ale přesto mě ta knížka velmi potěšila, neboť je mimořádně zajímavým a autentickým obrazem let cca 1905-15 (?).
Není vůbec jasné, kdy a proč Ludmila - jedna z dcer ve své době slavného a módního (a teď znovuobjevovaného) českého malíře usoudila, že sepíše vzpomínky na své dětství. Byly jí tři roky, když spolu se sestrou byla z rodné Francie předána do péče tatínkovy české rodiny, později se dočkala příjezdu rodičů a narození mnoha nových sourozenců. Vyprávění končí krátce před jejími šestnáctinami. Jde vlastně o sled epizod úžasně plasticky dokumentujících styl života a myšlení rozvětvené, soudržné a milující rodiny na čele s tatínkem, který je vyhledávaným malířem předních českých a vídeňských rodin. Běží idylická léta před I. světovou válkou a první roky války, která se však v očích pražského dítěte z dobře situované rodiny projevuje spíše jako kuriozní událost.
Drobné dětské hříchy, tvrdý střet láskyplně vychované dívky s netečnou a zákeřnou "slečnou učitelkou", vjemy děvčátka, které ve věku cca 10 let muselo vyměnit idylu českého provinčního města za ruch Prahy - události přinášející zajímavé postřehy z denního života, vztahů a vyznávaných hodnot té doby.
Hezké, moc hezké.