Děti Volhy

Děti Volhy
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521988/bmid_deti-volhy-PCL-521988.jpg 4 303 303

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností – dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. Ruská spisovatelka s tatarskými kořeny Guzel Jachina, autorka bestselleru Zulejka otevírá oči, se ve svém druhém románu Děti Volhy vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus chřadl uprostřed masového násilí stalinismu. Zatímco ve svém debutu nás zavedla na Sibiř a zároveň ukázala tatarštinu v sobě a v celém Rusku, v novém díle přibližuje podivuhodný folklór a životní styl povolžských Němců, který byl jejich deportací v roce 1941 zcela zničen. Román Děti Volhy získal několik literárních ocenění včetně ruské státní ceny Velká kniha a byl dosud přeložen do sedmnácti jazyků.... celý text

Literatura světová Historické romány
Vydáno: , Prostor
Originální název:

Дети мои (Děti moji), 2018


více info...

Přidat komentář

julifox3
24.07.2024 5 z 5

Děti Volhy byly mým prvním setkáním s autorkou a opravdu hluboce smekám. Dostalo se mi do rukou skvostné dílo světové úrovně psané vybroušeným a nesmírně bohatým poetickým jazykem, okouzlujícím slohem, který tento mistrovský kousek pozdvihuje na krásnou báseň v próze. Nepřekonatelnou roli zde sehrál i překlad Jakuba Šedivého.

Mám ráda silné příběhy o osudech prostých lidí, kteří se ocitli v soukolí velkých traumatických dějin. Vychutnávala jsem si barvité popisy, hru se slovy, symboliku, podmanivé metafory, magický realismus, dostalo se mi "v jednom balíčku" všeho, co mám u knih ráda. Dílo je opravdu jen pro ty, kteří rádi věnují čas a úsilí náročné literatuře. Pro mě samotnou vrchol spisovatelského umění a silný čtenářský zážitek.

Melanka
13.05.2024 5 z 5

Nádherná kniha plná magických okamžiků, krásných popisů a metafor. Mé první setkání s autorkou a určitě ne poslední.


marieke
06.04.2024 5 z 5

Po Zulejce další krásná kniha autorky. Dokonalý jazyk, za což samozřejmě dík i překladateli, který si s tím určitě musel dát velkou práci. Už dlouho jsem si v nějaké knize tak neužívala každé slovo. Ne vždy mě delší popisy přírody apod. baví, ale tady to člověka úplně přeneslo do děje. A samozřejmě nelze ani opomenout zvolené téma, které trošku i zabrušovalo až do etnografie, každopádně osudy a kultura povolžských Němců byly hodně zajímavé a čtenář se dozví něco nového.

jfialova
04.04.2024 5 z 5

(SPOILER) Vynikající kniha, po dlouhé době úplné zjevení co se týče práce s jazykem. Překlad je naprosto vynikající. Kniha je jako barevný obraz. Byť jsem Volhu spatřila maximálně v televizi, autorka mě přenesla na místo samé, cítila jsem vůni a chuť všudypřítomných jablek, cítila jsem vítr v sadu, slyšela jsem šumění vody, praskání ledu, viděla jsem Grimmův statek jako na dlani. Postava Bacha je geniální, němý Němec je tichým účastníkem dějinných zvratů, aniž si sám uvědomuje jejich závažnost a význam. Přesto je jejich součástí, přesto zasahují i do jeho života. Postava děvčátka dává příběhu energii, přidává hluboký citový rozměr, byť vztah Bacha a Anče není úplně jednoduchý-jako nic v životě člověka. Paralelní příběh Lenina a masového vraha Stalina zase vnáší pocit reálného strachu a zla, třeba v příběhu s kapry a hladovými psy. Těším se na další knihy!

Audrina
29.02.2024 5 z 5

Katastrofa tisíců lidí ukázaná na životním osudu jedince. Přesně tak by se dal shrnout příběh románu.
Guzel Jachina patří k mým nejoblíbenějším autorkám, používá neskutečně nádherný jazyk a především se nebojí otvírat témata a osudy často zapomenutých skupin obyvatel.

Gabča67
15.02.2024 4 z 5

Knížka, která mě občas nudila a občas bavila. Asi jsme se spolu nepotkaly ve správný čas. Dlouho jsem zvažovala, jak budu hodnotit. Za autorčin osobitý styl vyprávění nakonec dávám 4*.

Ventimiglia
15.02.2024 5 z 5

Krásný jazyk, silný příběh, nádherné obrazy, jednou snové, jindy krutě realistické. Čtenářský zážitek roku.

Pro mě zajímavé i proto, že jsem před lety navštívila Sareptu na Volze (tato kolonie sice byla založena moravskými bratry, nikoli Němci, ale způsob života v ní byl pravděpodobně dost podobný jako v Dětech Volhy).

bernadeta9876
03.12.2023 4 z 5

Veľmi pekná kniha!
Tak ako aj autorkin jazyk a príbeh. Je to krutá realistka, ale to ako popisovala dej mi veľmi sadlo.
Jediné čo by som vytkla je, že autorka mohla trochu viac nasmerovať v historickom kontexte, čo sa ale dá samozrejme ospravedlniť aj mojou totálnou nevedomosťou o danej skutočnosti. Vôbec som nevedala, až kým som knihu neprečítala, že nejakí Nemci v Rusku boli.
Väčšia výčitka však smeruje k zbytočným odbočkám od príbehu ku Stalinovi a asi aj Leninovi. Naozaj ma nezaujímalo ako hral biliard.
Okrem týchto v podstate maličkostí môžem povedať, že som mala do činenia s jednou z najzaujímavejších autoriek súčasnosti.
4,5 z 5!

nula87
27.11.2023 4 z 5

Výborná kniha o osudu jednoho malého člověka v soukolí dějin. Autorka píše krásným jazykem poetický příběh o domově, osudu, lásce, do které zasahují dějiny velkého světa. To vše v životním cyklu Volhy, která všechny hrdiny drží ve svém područí.

packlik
20.10.2023 2 z 5

Děti Volhy jsem nedočetla, nešlo mi to. Bych mi k srdci nepřirostl a styl vyprávění bohužel také ne. Třeba se k ní někdy vrátím.

mařinka.vonná
10.09.2023 5 z 5

Pro mě čtenářský zážitek, barvitě vylíčený život v Povolží, osud německých osadníků v soukolí historie, barvy, vůně, chutě, pohádky i bolesti... autorka míchá reálnou historii se snovostí, historický román s magickým realismem... tak nějak nelze nemyslet na paralelu se současností...

Fidibus
28.08.2023 2 z 5

(SPOILER) Myslím, že téma povolžských Němců je skvělé, ale zpracování zvláštní. Bohužel se jim kniha v podstatě věnuje jen občas, protože podivínský, až bláznivý, a pedantský učitel Bach se po krátkém intermezzu s vyučováním Kláry za paravanem s ní přesune na druhý břeh - nejvíc je tak na začátku a v době, kdy mění své spisovatelské výtvory za naturálie. Jinak si žije většinou svým životem, nejdřív s Klárou a poté s dcerkou, nakonec do děje zasáhne Vasja a obě děti objevují nový svět. Bach je na konci knihy vlastně osvobozen, protože se celou dobu bál, nejdřív o Kláru a pak o Ančí.
Děj mi přišel nevyvážený, časté popisy, z nichž některé mi přišly zbytečné, snění, kdy jsem se občas ztrácela. Kapitoly o politicích mne nezaujaly, třeba o nemocném Leninovi očima ošetřovatelky, kdy ho někdo jezdí v noci pozorovat?
Naopak některé popisy a nálady se mi líbily, život těchto lidí... Vlastně je má Bach reprezentovat svými zveřejňovanými texty, bohužel sám do této komunity nezapadá.
Epilog s osudy hrdinů je zajímavý, ale mrzí mne, že vysvětlující poznámky jsou až na konci knihy.
Přečtení nelituji, ale asi už se ke knize vracet nebudu.

keselylenka
11.08.2023 4 z 5

Čekala jsem love story, což je moje chyba, protože jsem četla Zulejku a mělo mě to napadnout. Každopádně jsem nakonec dostala mnohem více. Neustále jsem potřebovala vědět, co bude dále. Hvězdičku odebírám za pro mě rušivé kapitoly s Leninem a Stalinem, které mě rušily, ač jejich význam chápu a za pro mě těžce uchopitelný Bachův konec, kde už jsem se trochu ztrácela.

SgtTračník
16.07.2023 5 z 5

Další krásná knížka od této autorky.

orinka3
10.07.2023 5 z 5

Tak úderný čtenářský zážitek přichází vzácně. Symfonie slov, neuvěřitelné obrazy života Němců v meziválečných letech. Nečekané situace, lidské figurky, kypící život kolem Volhy, pohádkové zázraky stojící proti lidským krutostem. A postava nešťastného Bacha, který přijímá vše, co mu život postaví do cesty - s láskou a bez odsudků. Kniha je náročná a rozhodně bych ji nedoporučila těm, co hledají akční četbu s jasnou linkou. Ti, co uznávají magický realismus se vším, co k němu náleží, si Děti Volhy vychutnají do posledního písmenka.

Mindy
27.06.2023 5 z 5

Kniha nám přibližuje část ruské historie, o které se toho moc neví - osudy potomků německých obyvatel, kteří přišli do Povolží na pozvání carevny Kateřiny II., osídlili toto území, dodržovali zde své zvyky, používali svůj jazyk...
Překrásné. Ať už se jedná o popisy přírody, řeky Volhy nebo samotný příběh Bacha, Kláry a Anče... Nemám slov. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného.

Rade
22.05.2023 4 z 5

Mnozí spisovatelé píší tak, že úspěšně použitý koncept a styl knihy převádějí na svá další a další díla, a tak často můžeme předem odhadnout, co nás čeká. Ne tak Guzel Jachina! Po Zulejce a Vlaku do Samarkandu jsem se dostala k Dětem Volhy a je to zase úplně jiné...
Příběh povolžských Němců plyne jak lidová balada, zdá se, že pádící kruté dějiny sledujeme jen z dálky přes mlhu nad Volhou schovaní v lese na samotě Grimmů očima bývalého šulmajstra Jakoba Bacha. Chvíli zasněná pohádka, chvíli peklo.
Jen jedno je společné, a to se týká i dalších rusky píšících autorů, rozdíl mezi dobrem a zlem se občas podivně stírá, dobro může vypadat jako zlo a naopak. Postavy přijímají svůj těžký úděl bez reptání, bez divení, je nutno se s životem prát, ne si stěžovat.
A řeka Volha přebírá v tomto příběhu jednu z hlavních rolí, ať už je nebezpečná, ledová a zasněžená, jarní a bouřlivá, nebo letně pokojná. Závěrem nám dokonce bude s hlavním hrdinou krátkým připomenutím dějů minulých...
Výborný překlad. Čtyři plus.
*
"Je možné, že celá ta léta žil, aniž to věděl? Že lidé nahoře, na obou březích řeky také žijí a nevědí? Pijí tuhle vodu, koupou se v ní a křtí jí své děti, máchají v ní prádlo a nevědí?
Nevědí o čem? O tom, že tahle řeka je plná smrti? Že její dno je pokryto nebožtíky, voda se skládá z krve a předsmrtných kleteb? Nebo je naopak plná života? Natolik, že dokonce ti, kdo v ní ukončili svou cestu, nepodléhají rozkladu?
O tom, že tahle řeka je samá krutost? Hřbitov zbraní a posledních svědectví? Nebo naopak skutečné milosrdenství? Trpělivé milosrdenství, zakrývající vlnami a odnášející proudem všechno divoké, kruté a barbarské?
O tom, že tahle řeka je samý klam? Domnělá krása ukrývající neobyčejnou zrůdnost? Nebo naopak je to jediná pravda? Ryzí, pečlivě uchovávaná pravda po staletí očekávající toho, kdo se beze strachu projde s otevřenýma očima po jejím dně?"

AnetaBe
03.04.2023 3 z 5

Prvních sto stran bylo super, pak mi to přišlo trochu rozvláčné a moc popisné, ale přesto hodnotím jako velmi dobrou knihu.

kalinka99
28.03.2023 4 z 5

Chvíli čtivé a chvílemi jsem se ztrácela o čem je příběh. Každopádně zajímavé z pohledu historie o povolžských emigrantů z Německa.

SumýšIrena
01.03.2023 3 z 5

Když já mám mnohem raději epiku než lyriku... Příběh, který je ukrytý za všemi těmi popisy, je krásný a drsný. Ale mě prostě ta kniha nevyhovovala.