Děti z hliněné vesnice
Josef Sekera
Autor líčí učitelův marný boj s tehdejšími představiteli zemské školní rady, kteří s rasistickým opovržením odmítali poskytnout nejzákladnější prostředky k výchově romských dětí, a ukazuje i dobré výsledky učitelova osamoceného úsilí o civilizování romského způsobu života.
Přidat komentář
(SPOILER)
knihobudková..autor sa pokúšal vytvoriť pravdepodobne realistický román so sociálnym presahom, nechýba komunistická agitka a vykreslenie idylického prístupu a fungovania v ZSSR...no, dobe poplatné, nejdem skúmať jeho presvedčenie...
Čo mi trochu trhalo uši : román situovaný na Slovensko, na Považie, ale tam to skoro sám maďar, hlavne čo sa týka ústredných cigánskych postáv...naviac slovenčina, potažmo rómčina prekladaná do češtiny mi veľmi nesedela.
Knihe by svedčal menší rozsah, tých 500strán bolo fakt priveľa, hlavne preto, že sa stále dookola opakovali určité fakty...a určité slovné spojenia, ktoré mali charakterizovať danú postavu, ale celkom úspešne mi šli na nervy...(čižma Čuprejka, chochol prevozník Matúš, vdova Julka, drap daj Dora Horváthová, Ilonka Bělučká Čuprejová..Verona Zrzavá veverka...atď atď... a "svätý" raj Marcina ako bonus...)
Učieľ Marcina je hlavnou postavou - idealista, oddaný cigáňom, nachádzajúci medzi nimi druhý domov, jeho rady počúva aj vajda a bez jeho dovolenia snáď ani neumrú...to vážne ?? úplne som nepochopila ani jeho fungovanie s manželkou Arankou, dohodenou "drap daj" - akože svoji buďte, ale Arana, ty sním deti mať nebudeš - nedovysvetlené - akože nemohla ?? či ??
Cigáňov nám ukazoval autor ako živé prírodné stvorenia, ktoré trpia v našom svete plnom obmedzení...ale zároveň s radosťou chápu heslo, že treba prácu, a len tí, čo milujú prácu sú tí dobrí, a pracujúca žena sa vyrovná chlapovi..hm...cigánky do tovární, síce sú neskrotné, ale tam ich skrotia...zvláštne úvahy.
o pár jedincoch, ochotných a chtivých štúdia v osade by som ešte uverila, ale nadšenie všetkých detí a nadšená spolupráca celej osady s učiteľom, sa mi aj na dobu vzniku knihy v 50.tych rokoch zdá nejaká prestrelená...
Zároveň nám ale ukazuje biedu, v ktorej prírodné deti žijú, choroby a podvýživu v osade, hlinené domčeky, hlinená podlaha, otvorené ohnisko v dome. Kontrasty. Sporiadané vzťahy, nutnosť usadiť sa, ale zároveň veľa voľnej lásky...
Zaujali ma konkrétne dejové linky : Rózy (opomenúc zdorazňovanie jej divokosti a jej "ľahký" charakter), Michala Horvátha, Ďura Szabóa, škoda že sa autor viac nevenoval ich prostému príbehu bez všetkých tých socialistických kecov...a že koniec skončil ako skončil - 500 strán naťahoval a výsledok žiadny..ako to teda s nimi dopadlo, sa nedozvieme...(napríklad Ďuro to hral na 4ženy - Róza, skorosvokra Eržika, skorošvagriná Daniela a Ilonka...tak čo s tým ??)
Autor vystihol snáď jednu vec - že cigáni sú naozaj stavaní ináč ako my...žijú so svojimi tradíciami, citmi, zákonmi...a s odstupom 60 rokov od prvého vydania knihy sa dá povedať, že ani sovietsky vzor neklapol a do európskeho fungovania sa úspešne nepreškolili a nezapojili...(na pár výnimiek samozrejme..)
Pekné bolo nahliadnutie do ich sveta, kočovania, kotlárčenia, kováčskeho remesla, koniarskeho...do rodinných zvykov a tradícií...Keby sa autor venoval iba tomuto, mohla to byť fajn knižka. Howgh. A zvažujem čo s ňou ďalej...
Tuto knihu by měli dnes vydat, a měla by si to přečíst naše vláda. Bohužel dnešní generace romského etnika by tomu nechtěla rozumět ani chápat jsou už zvyklé tak trochu na civilizaci
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1971 | Pán žernovů |
1962 | Vinaři |
1961 | Česká rapsodie |
1962 | Děti z hliněné vesnice |
1962 | Červený dolomán |
Autor sice vystihl cikánskou povahu a způsob života, ale vložil tam tolik komunistické převýchovy, že se to místy nedalo, resp. jsem nevěděla, jestli je to dneska už k smíchu či k pláči: Sovětský svaz jako vzor začlenění cikánů do společnosti, "soudruzi cikáni" se zúčastnili dělnické schůze, demonstrace, cikánky nevyšly na pole a stávkovaly atd. ... Vyprávění je velmi rozvleklé, přízviska postav se stále dokola opakují zřejmě proto, že vycházel na pokračování a čtenářům bylo třeba to stále připomínat, jazyková úroveň tudíž dost nízká. Vše je viděno černobílou optikou soc. realismu. Kladní hrdinové milují hlavně práci, a to výhradně fyzickou nebo inženýrskou, živiti se uměním je jaksi méně hodnotné, prostě schematismus a nuda. Asi 50 stran z celkových 550 mě bavilo, dočetla jsem trpělivě jen kvůli čtenářské výzvě. A nakonec stejně nevím, jak to s hlavními hrdiny dopadlo, konec je otevřený. Autor chtěl pokračovat dalším dílem/díly románové série - no ještě štěstí, že už to nestihl napsat a vydat, i tak stačilo.