Dětská otrokyně
Nathalie Schwaiger , Urmila Čaudharí
Velká bída nutí mnohé rodiny v Nepálu, aby své dcery prodávaly jako takzvané kamalarí neboli těžce pracující ženy . Dětství a mládí pak tráví jako majetek bohatých rodin, kde musí tvrdě pracovat, jíst dostávají jen to nejnutnější, špatně se s nimi zachází a mnohé jsou dokonce zneužívány. Také Urmilu rodiče jako dítě prodali. Teprve v sedmnácti letech její utrpení skončilo. Od té doby si dala za úkol bojovat za osvobození otročících dívek. Svůj příběh vypráví bez příkras a působivě líčí, jak se z kamalarí stala nositelkou naděje pro ostatní nepálské dívky, které by jinak čekal stejný osud.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Sklavenkind. Verkauft, verschleppt, vergessen - Mein Kampf für Nepals Töchter, 2011
více info...
Přidat komentář
Normálně bych si takovou knihu rozhodně ke čtení nevybrala. Ale Výzva je výzva :) A nelituju. Kniha není dlouhá, čte se jedním dechem. Člověka mrazí, jak se na některých místech světa stále zachází s některými skupinami lidí (s mladými dívkami, s příslušníky některých etnik nebo třeba s psychicky nemocnými lidmi). Nějak se narodíte a máte prostě smůlu. A mocní? Ti si myslí, že jsou taková zvěrstva v pořádku. Je dobře, že lidé přestávají mlčet, že bojují za svá práva a dostává se jim i pozornosti a postupně pomoci. Jen pozor, aby se vše nepřehouplo do opačného extrému. Svoboda, rovnost, stejné příležitosti podle schopností a odhodlání každého člověka, a přitom ochrana těch skutečně slabých a zranitelných. Bojím se, že takto svět v globálu nikdy nebude fungovat :(
Je šílené, že se tohle děje v současném světě, příběh zajímavý. Kniha mě však neoslovila.
Kolik křivd a nepěkných věcí se ve světě děje, a my si žijeme dál své životy. Tyhle holčičky, nemůžou samotné své životy ovlivnit a narodit se v Nepálu jako žena, znamená od malička sloužit. Moc jsem s Urmilou soucítila, protože s ní celé její mládí bylo zacházeno jako s něčím bezcenným. Za celou dobu služby byla zlomená, ale v srdci cítila, že tohle je zlo a tak by se s ní zacházet nemělo. Je skvělé, že teď jako dospělá se bije za práva žen, ona která prožila ty křivdy, které se snaží změnit. Je občas dobré, přečíst si takovou knížku, abychom si uvědomili, v jaké společnosti žijeme, a jaké jsou rozdíly mezi výchovou jiných národností
Na toto smutné téma,jsem už přečetla hodně knížek.Člověk si při čtení uvědomí,v jakém přepychu tady žijeme.
Příběh byl velmi poutavě a čtivě napsaný. Je smutné, co se stále děje v zemích, ve kterých žijí jedni v bídě (že nemají ani na boty, léky a nemohou posílat děti do školy) a druzí na vysoké úrovni..Ti druzí zneužívají svého bohatství a postavení, aby za sebe nechali otročit děti.. Dělat služky zadarmo nebo jen za minimum peněz je skutečně otroctví.. Doufám, že se toto podaří odbourat.. Hlavní hrdince jsem fandila a byla sem ráda, že se dočkala svobody a pomoci lidí. Že začala chodit do školy a bojovat proti této otročině. Doufám, že se jí také podaří splnit její další přání a také vyhrát nad Nelidskou madam a dostat z ní peníze, které jí patří
Už při čtení této knihy jsem si uvědomila, jaké krásné dětství mi rodiče dali. Tato kniha je otřesným svědectvím dnešní doby, co se pořád ještě v Nepálu děje. I tam matky mají rády své děti, ale tradice, společnost a náboženství, bohužel se smutkem v srdci se musí podřídit.
Události jsou popisovány tak, že nevyznívají úplně bezmocně a depresivně. Psychicky silná, svým způsobem charismatická dívka má svojí hrdost, je si například vědoma hodnoty svého mládí a krásy, svojí stárnoucí paní opovrhuje, zažívá stravitelné ústrky, určuje si například, kde bude spát (ne v kójích pro zaměstnance, chce být v luxusním obýváku, aby se nebála, je jí vyhověno...), svůj život umí v rámci možností ovládat, v sedmnácti letech je vysvobozena a ujímá se jí organizace, která jí poskytuje vzdělání, ubytování, zázemí a vlastně z ní ještě i udělá "celebritu." Myslím, že zkušenosti některých dětských služek jsou mnohem krušnější a končí podstatně hůře. Na druhou stranu se kniha i právě pro tuto skutečnost dala snadno číst. Příběh vyzněl spíše zajímavě než přímo tragicky a jako otrokyni jsem jí úplně nevnímala, ve světě jsou bohužel ještě méně svobodnější, ponižovanější a zneužívanější děti. Zhltla jsem před lety, ještě si to snad dobře pamatuju.:) Jako nástřel problému dětských služek postačující, i zde jsou jistě mnohé rozdíly a horší osudy, kasty, možnosti kam se mohou takové dívky ubírat dál. Tato měla ještě štěstí.
Téma zajímavé, o malých služkách v Nepálu jsem neměla ani tušení ani to nikdy nikde nezahlédla jako téma k zamyšlení. Ale kniha jako literární dílo už tak dobrá není, tam velké zklamání. V podstatě i to vylíčení otrocké práce v podání Urmily zas nevyznívá až tak otrocky.
Málokdy se stane, že bych si nevěděla rady s hodnocením. Pokud bych Dětskou otrokyni měla brát čistě jako literární dílo, dosáhla by tak na dvě hvězdy. Text je psán jednoduše, spíše kratšími větami, slova se často opakují. Opakování se vlastně dočkáme i na obsahové úrovni, kdy jsou nám některá fakta předkládána až s úmornou frekvencí. I přes jednoduchost textu a vcelku krátký rozsah se však kniha četla zdlouhavě, často jsem se musela probojovávat na další stránku. Text ani přes zajímavost obsahu nedokázal zaujmout.
Na druhou stranu bych svými dvěma hvězdami knihu nerada odsoudila na propadliště dějin. Pojednává totiž o dětské práci, zneužívání a těžkém postavení dívek v Nepálu. O situaci, která se sice začala díky humanitárním organizacím a angažovanosti postižených dívek hýbat, avšak jen pomalu a neochotně. I dnes, 17 let po oficiálním zrušení nevolnictví, zde spousta dívek sdílí autorčiny zkušenosti a spousta matek nevidí jinou cestu než poslat své dítě pryč. A o tom by se mělo vědět, mluvit i číst.
Hodnotit tedy nejspíš nebudu. Vystačím si s doporučením - odhlédněte od slabostí formy a Dětskou otrokyni si přečtěte. Je potřeba vědět, že evropský standard není standardem celosvětovým a že je stále co měnit k lepšímu. Pokud Urmila není důkazem, že i nejnepatrnější člen společnosti může změnit osudy ostatních, pak už nikdo.
Opravdu velmi čtivá kniha se smutným, ale silným příběhem. Osobně obdivuji Urmilu pro její vnitřní sílu a že ani po tom všem, co se jí stalo to nevzdala a vzepřela se osudu.
Kniha mne vedla k zamyšlení se nad vlastními problémy a najednou mi přijdou malicherné, ale také mi ukázala, že bychom se svých snů neměli vzdávat, co když se jednou splní...
Autentický příběh, který lidem z vyspělých zemí přiblíží těžký život v chudých oblastech a donutí je snad k přehodnocení svých hodnot.
Beru to jako dokument, k literární hodnotě se přihlížet nedá. Smutná skutečnost. Bohužel, pro tuto zemi nevidím budoucnost, tam se bude stále žít středověkým způsobem.
Velmi smutný příběh ,který nám vypráví Urmila z Nepálu,jak se zachází s dívkami z chudé rodiny. Když si porovnáme naše děti,jak se mají skvěle a přesto si stěžují,že musí chodit do školy,psát úkoly a osud dívek z Nepálu ,které musely tvrdě otročit od raného věku,kdy byly rodinou prodány do otroctví,protože je rodina neuživila.Jak rády by tyto děti navštěvovaly školu a právě Urmila nás seznámí s nelehkým osudem dívek z Nepálu a též jak ona sama působí ,aby se takto nedělo.Pro nás nepochopitelný příběh,stojí za přečtení.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, jinak bych na ní vůbec nenarazila, což by byla škoda.
Je hrozné co se děje ve světě dívkám již v tak útlém věku. Co vše musí zažívat.
Upřímně obdivuji Urmilu a smekám před ní jak se nebála bojovat za práva oněch dívek aby už žádná jiná nemusela být prodána jako otrokyně do cizí domácnosti, tak jak ona sama.
Knihu by si určitě měl přečíst "povinně" každý.